17. - 19. duben 1961

Playa Girón - památník hrdinství kubánského lidu

1500 mužů vycvičených CIA mělo svrhnou Castrovu vládu. Po 48 hodinách bojů se 1200 mužů vzdalo.

Následující text opsán z podkladů JUDr. Stanislava Svobody

Abychom plně pochopili význam událostí, ke kterým došlo v roce 1961 na Playa Girón, na amerických mapách nazývanou Zátoka sviní, musíme se krátce vrátit do období před nimi.

Koncem roku 1958 zlomily revoluční síly, vedené Fidelem Castro, poslední odpor ozbrojených sil generála Batisty a 1. ledna 1959 vstoupily vítězně do Havany. Konec režimu nenáviděného diktátora ovšem neznamenal i konec nekoloniální nadvlády USA. Kuba získala opravdovou nezávislosti a svou suverenitu dala najevo přijetím několika zákonů, které podlomily ekonomickou moc americkým vlastníkům nad hospodářstvím země. Hlavním z nich byl " Zákon o agrární reformě", na základě kterého bylo předáno malým rolníkům 2.800.000 ha půdy do bezplatného užívání. Velká část této půdy bylo do té doby majetkem amerických cukerných společností.

Pro USA to byla záminka pro zrušení kvóty na dovoz kubánského cukru a pro vydání zákazu obchodů s Kubou. CIA pod vedením Allena Dullese připravila plány na svržení režimu Fidela Castra. jak vyplývá z odtajněných dokumentů, 17. března 1960 podepsal president Eisenhower dokument nazvaný "Program utajovaných akcí proti Castrovu režimu." Hlavní zbraní mělo být embargo, jehož cílem bylo vyhladovět kubánský lid, zbavit jej přístupu k lékům a důležitým životním potřebám, vyvolat tím v zemi rostoucí beznaděj a podnítit tak lidové povstání, které by svrhlo revoluční vládu. Další variantou se stejným cílem obsahoval " Plán Pluto", který byl dodatkem k presidentem podepsanému návrhu CIA. Ten předpokládal vytvoření diverzních skupin, určených pro rozvrácení hospodářství země prováděním sabotáží a čířením teroru mezi obyvatelstvem prostřednictvím vražd, útoků na obchodní a kulturní objekty a na představitele režimu na všech úrovních. Po vyvolání chaosu v zemi měla následovat invaze, která by vyvrcholila lidovým povstáním, jmenováním vlády v exilu, její žádostí o přímou intervenci USA za účelem obnovení pořádku v zemi a svržením revoluční vlády.

Po presidentově souhlasu (přípravu invaze schválil president D. Eisenhower již 17. dubna 1960 a následně bykla uvolněna na akci suma 4 400 000 dolarů) přistoupila CIA okamžitě k jeho realizaci. Došlo k bombardování 12 cukrovarů, z letadel byly zapalovány plantáže cukrové třtiny, požárem byl zničen největší obchodní dům v Havaně El Encanto, při dětském představení bylo zapáleno kino Riego, došlo k výbuchům na lodi La Coubre při kterém zahynulo 110námořních a přístavních dělníků. Po celém území Kuby byly vytvářeny kontrarevoluční bandy teroristů a diverzantů. Celkem jich bylo 299 a čítaly přes 3 900 příslušníků. Za pomoci letadel a lodí jim CIA do konce roku 1960 dodala přes 150 000 liber zbraní, munice, trhavin, prostředků spojovací techniky a dalšího vojenského materiálu. jejich hlavní síly byly strategicky rozmístěny ve středu Kuby v pohoří Escambray, odkud mohly poměrně rychle a snadno přijít na pomoc silám plánované invaze.

Souběžně probíhaly přípravy invaze. CIA vybudovala na Floridě výcvikový tábor s letištěm, maskovaný jako podnik pro export banánů a mražených krevet. Podle původních plánů zde měly být cvičeny skupiny diverzantů, které by letectvo vysazovalo na různých místech Kuby.

Žoldáky verbovala CIA především mezi uprchlíky před revolučním režimem. Výcvik asi 500 mužů vedl Filipínec, plukovník Vallejo. Brzy po zahájení výcviku bylo rozhodnuto, že se přejde na masový výcvik zhruba asi 3 000 lidí, určených k provedení invaze proti Kubě. Vedení převzal americký plukovník Frank.

Šéf invaze Dulles usoudil, že kdyby invaze začala z území USA, světové veřejné mínění by jí odsoudilo. Počátkem roku 1961 bylo proto výcvikové středisko přeloženo do Guatemaly. V tomto období nastoupil do úřadu presidenta USA Kennedy. Ten po provedení malých úprav plán, schválený jeho předchůdce, rovněž podepsal. Akce mohla pokračovat.

V březnu začaly USA s politickou přípravou agrese. Státní department vydal Bílou knihu, která měla americkou i světovou veřejnost připravit na následující události. Kuba v ní byla označena za "nebezpečnou pro celý kontinent a pro demokratické svobody". 22. března bylo v Miami ohlášeno vytvoření Kubánské politické rady v čele s José Miró Cardonou, jako vláda v exilu.

Přípravy k invazi vrcholily zapojené jednotky byly z Guatemaly letecky přepraveny do Nikaraguy, do přístavu Cabezas. bylo do nich zařazeno 1 500 nejlépe vycvičených mužů z původního náboru. Celý útvar byl pojmenován "Brigáda 2506" a velel mu Manuel Artime Buesa. V přístavu na něj čekalo 6 lodí, které pro tuto akci najala CIA od kubánského emigranta, loďaře Alfredo Garcie se sídle v New Yorku. Šlo o lodě typu Liberty, Houston a Escondito, o výtlaku 8000 tun a další tři menší plavidla stejné společnosti. Americké námořnictvo zapůjčilo 4 speciální plavidla pro provedení výsadku osob a 4 plavidla pro výsadek tanků, děl a další těžké techniky. na podporu operace poskytly Američané 16 bojových letadel B-26, 6 transportních letadel a 10 menších strojů včetně hydroplánů. Útočníci měli k dispozici 5 tanků, 10 obrněných vozidel, bazuky, minomety, 21 děl, 44 těžkých kulometů a množství dalších zbraní. Dále vezli potraviny a výzbroj pro 4000 mužů, kteří se k nim měli připojit z pevniny.

Invazní flotila vyplula 15. dubna. Diktátor Somoza se s ní rozloučil slovy: "Přivezte mi pár vousů z Fidelovy brady". Toho samého dne v ranních hodinách nepřátelské letectvo bombardovalo dvě bombardovalo dvě letecké základny u Havany a jednu v Santiagu de Cuba. jak se ukázalo později, nebylo dosaženo toho co se zamýšlelo - zničení leteckých sil Kuby.

Dne 17. dubna v 1:30 ráno začala vlajková loď Houston a další 3 plavidla s výsadkem žoldáků a výzbroje na Playa Girón. Současně se z dalších lodí vyloďovaly invazní jednotky na nedalekých Playa Verde a Playa Larga. ještě před rozedněním byly na třech místech na sever odtud vysazeny paradesantní jednotky, které měly uzavřít přístupy k oblasti vylodění. letouna agresorů odstřelovaly a bombardovaly vesničky a usedlosti v okolí. Již v 5:30 se nad oblastí objevila kubánská letadla T-33, která způsobily útočníkům velké ztráty. večer kolem 21 hodiny bylo bombou u čáry ponoru zasažena loď Houston a začala nabírat vodu. kapitán se snažil zajet do mělčích vod, kde by loď opravil. na břehu se objevil tank SAU-100, ve kterém přijel Fidel Castro. jeho dělová střelby zasáhla loď tak účinně, že se potopila.

Fidel Castro je přemístil do oblasti bojů během dne a vybral si za hlavní stan cukrovar Australia. Milicionáři a dobrovolníci, kteří ho doprovázeli, přivezli 6 baterií protiletadlových čtyřčat československé výroby. Obsluhovali je většinou dobrovolníci ve věku 14 -17 let s instruktory. právě jedna z těchto baterií sestřelila nepřátelský letoun B-26, který v nízkém letu započal nálet na cukrovar, kde byl Fidel Castro. Čtyřčata znamenala katastrofu pro americké letectvo, které předtím způsobilo obráncům těžké ztráty. Do oblasti Paya Girón vedla mezi bažinami jediná úzká silnice. Po ní se v autobusech a jiných vozidlech přepravovali na bojiště vojáci, milicionáři a dobrovolníci z okolí a z Havany. letouny B-26, létající v nízké letové hladině, je bombardovaly napalmovými bombami a ostřelovaly z těžkých kulometů. Technika i lidé se neměli kam schovat. Obětí, které vesměs uhořeli bylo 176, zraněných a popálených bylo přes 300. Čtyřčata v odpoledních hodinách sestřelila 9 letadel útočníka. velitel celé operace důstojník CIA Richard Bisselll dal poté rozkaz ke stažení leteckých sil. To umožnilo Kubáncům odstranit z přístupové cesty trosky zničených vozidel a přepravit bojové jednotky k Playa Girón. To byl začátek invaze.

Několik mil od pobřeží kotvily americké námořní síly, které agresory doprovázely. byla mezi nimi letadlová loď Essex se 40 bojovými letadly a výsadkovou jednotkou námořní pěchoty, jeden plovoucí heliport, 5 torpédoborců, jedna výsadková loď a řada doprovodných plavidel. Druhý den bojů po porážce letectva a proniknutí kubánských jednotek do oblasti výsadku, dala CIA rozkaz ke stažení těchto námořních sil. Žoldáci byli svými americkými pány ponecháni vlastnímu osudu. V bažinách do kterých se rozprchli, plných hmyzu a kajmanů, bez zásob a munice byli postupně likvidováni. přes 800 jich padlo do zajetí. posily z vnitrozemí, se kterými se v plánu počítalo se nedostavily. Několik týdnů před tím totiž kubánská armáda, milice a 40 tisíc dobrovolníků složených z dělníků a studentů z Havany, provedlo v Escambray operaci, během které byly tam působící bandy zničeny.

Necelých 72 hodin od počátku invaze mohl Fidel Castro oznámit národu a světu, že kubánský lid dosáhl nového vítězství. dějiny zaznamenaly tuto skutečnost jako první vojenskou porážku USA na americkém kontinentu. 24. dubna president Kennedy vydal oficiální prohlášení, že přejímá osobní odpovědnost za to, co se stalo, a zakazuje všem státním orgánům, aby se jakýmkoliv způsobem snažily tuto odpovědnost zpochybnit.

nedlouho potom sesadil Allana Dullese z funkce ředitel CIA. Na jeho místo nastoupil představitel finančních kruhů, John McCone. Zároveň zbyli president CIA řízením protikubánských akcí a převedl kompetenci na generální štáb ozbrojených sil. Byl to logický důsledek toho, že při přípravě invaze CIA přehlédla rozhodující faktor: masovou podporu revoluce kubánským lidem a jeho odhodlání bránit nezávislost své vlasti i za cenu vlastních životů.

revoluční vláda prokázala svou velkorysost vůči poraženému nepříteli. Nikdo ze zajatců nebyl popraven, nikdo nebyl týrán. Všichni byli předáni orgánům USA výměnou za potraviny a léky.

Další vývoj ukázal, že rozhodnutí Kennedyho předat plánování a realizaci akcí proti Kubě armádě nebylo šťastné. Spojený generální štáb došel k závěru, že kubánský lid sám není ochotný a tudíž schopný svrhnout Castrův režim. 18. dubna 1962 brigádní generál Edward Lansdale předložil vládě a speciální rozšířené komisi Státní bezpečnosti rady tzv. "Plán Kuba", který počítal s přímou, masovou agresí USA.

Obsahoval 32 návrhů na provedení provokace, která by se stala záminkou k jejímu zahájení. zmíníme jen některé:

* Vyvolat ozbrojené incidenty kolem základny Guantánamo a obvinit z nich Kubánce. Pod záminkou nutnosti zajištění dodávek vody a energie zničit postavení kubánského dělostřelectva a minometů v okolí. velitel požádá o vyslání posil a invaze může začít.

* U základny Guantánamo nebo jinde ve výsostných vodách Kuby zničit americkou loď buď s posádkou nebo bez posádky podle receptu, použitého při potopení křižníku Maine, což bylo zdůvodněním pro vyhlášení války Španělsku v roce 1898. Americké válečné loďstvo a letectvo pod záminkou záchrany členů posádky zahájilo invazi.

* Zorganizovat sérii atentátů proti kubánským uprchlíkům v Miami a dalších městech na Floridě a ve Washingtonu. Obvinit z nich kubánskou vládu a zahájit odvetnou akci.

* Provést v kubánských uniformách za podpory letadel s kubánskými výsostnými znaky menší invazi proti některé menší zemi v sousedství Kuby. Pod záminkou její obrany zahájit invazi proti agresorovi.

* Použít přebarvenou stíhačku F-86 k sestřelení civilního letadla za letu z USA do Guatemaly, Panamy nebo Venezuely, na jehož palubě by měly být skupinky amerických studentů.

Jak již bylo řečeno návrhů bylo daleko více a všechny měly jeden smysl: vyvolat incident, který by před americkou a světovou veřejností zdůvodnil následnou agresi.

"Plán Kuba" se dostal brzy do rukou sovětské i kubánské rozvědky. krátce potom právě v den prvního výročí invaze na Playa Girón, uskutečnilo válečné námořnictvo ve vodách Portorika manévry, kterých se účastnilo 80 válečných lodí, stovky bojových letadel, 40 tisíc vojáků a příslušníků námořní pěchoty. Nacvičovala se techniky vyloďování na písečných březích. Týž den zahájilo z území USA 5 nových vysílaček štvavou kampaň proti kubánské revoluci.

Tváří tvář smrtelné hrozbě dohodla kubánská vláda s vládou SSSR umístěné strategických raket v západní části ostrova. Výsledek operace je dobře znám: v říjnu 1962 propukla tzv. raketová krize, která postavila svět na okraj jaderné katastrofy.

Při jednání o jejím řešení se obě velmoci, SSSR a USA zavázaly garantovat územní celistvost Kuby a nedotknutelnost jejích hranic. Kubánský požadavek, aby součástí dohody bylo i ustanovení o navrácení Guantánama kubánskému lidu, nebyl sovětskými vyjednávači dán na program jednání. Záruky nedotknutelnosti hranic Sovětský svaz v roce 1986 Kubě jednostranně vypověděl.

Ale vraťme se k Zátoce sviní. V současnosti připomíná tuto hrdinou epizodu v boji kubánského lidu za skutečnou nezávislost a svobodu malé muzeum na Playa Girón a stovky mramorových pomníčků se jmény padlých, které vroubí obě strany přístupové silnice do oblasti bojů.

Čest jejich památce.

JUDr. Stanislav Svoboda