http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1099-200-let-terorismu-usa-prehledny-seznam-vsech-americkych-valecnych-zlocinu-teroru-a-valek.aspx
Autor: odjinud | Publikováno: 5.6.2013 | Rubrika: Politika
Za účelem utvrzení a udržení jejich „práva“ na vykořisťování jiných národů, Spojené státy se pravidelně uchylovaly k extrémnímu násilí, a zejména vojenskému. Zde je seznam známých ozbrojených intervencí a jiných trestných činů. Samozřejmě není úplný, ale můžeme tvrdit, že lepší asi není.
„Třesu
se někdy o svou vlast, když pomyslím na to, že Bůh je spravedlivý.“ - Thomas
Jefferson
„Věřím, že všichni ti,
kteří těží z války a přispívají k jejímu vzniku, by měli být zastřeleni hned
první den občany své země.“ - Ernest Hemingway
Jen v letech 1661-1774 byl z Afriky do USA dovezen asi jeden milion živých
otroků a více než devět milionů zemřelo po cestě. Příjmy otrokářů z této
operace v cenách poloviny 18. století byly nejméně 2 miliardy dolarů, což na tu
dobu byla astronomická částka.
1622 - Americké války začínají prvním útokem na indiány v roce 1622 v
Jamestownu, poté následovala válka s indiány (Algonquini) v Nové Anglii v
letech 1635-1636 a válka v letech 1675-1676, která skončila zničením téměř
poloviny měst v Massachusetts. Další války a potyčky s indiány pokračovaly až
do roku 1900. Američané zničili asi 100 miliónů indiánů, což se dá plnoprávně
považovat za genocidu, výrazně převyšující masové vraždění židů Hitlerem (4 - 6
milionů obětí).
Od roku 1689 do roku 1763 proběhly čtyři hlavní imperiální války, do nichž byla
zapojena Anglie a její severoamerické kolonie, stejně jako francouzská,
španělská a holandská říše. Od roku 1641 do roku 1759 bylo 40 vzpour a 18
vnitřních konfliktů mezi osadníky, pět z nich dosáhlo úrovně povstání. V roce
1776 začala válka za nezávislost, která skončila v roce 1783. Druhá válka proti
Anglii v letech 1812-1815 posílila nezávislost, zatímco 40 válek s indiány v
letech 1622 - 1900 vyústilo v získání milionů akrů půdy.
1792 - Američané válčí s indiány o Kentucky
1796 - Američané válčí s indiány o Tennessee
1797 - Ochlazení vztahů s Francií poté, co loď US Delaware útočí na civilní loď
Croyable; válečné střety pokračují až do roku 1800.
1800 - Otrocká vzpoura vedená Gabrielem Prosserem ve Virginii. Asi tisíc lidí
bylo pověšeno, včetně samotného Prossera. Sami otroci
nezabili jediného člověka.
1803 - Američané válčí s indiány o Ohio
1803 - Louisiana. V roce 1800, Španělsko podle tajné smlouvy odevzdá Francii
bývalou (až do roku 1763) francouzskou kolonii Louisianu. Namísto toho se Napoleon
zavázal španělskému králi Karlovi IV. odevzdat jeho synovci království v
Itálii. Francouzští vojáci nebyli schopni dobýt Louisianu, kde se usadili
Američané.
1805 - 1815 - USA vedly první válku v Africe, na pobřeží Středozemního moře. V
té době obchodníci Americké republiky rozvinuli významný obchod s Osmanskou
říší, kde nakupovali opium za cenu kolem 3 $ za libru a prodávaly ho do
čínského přístavu Cantonu (Guangzhou) za 7 - 10 dolarů. Mnoho opia také
prodávali do Indonésie a Indie. V první třetině 19. století USA získaly od
sultána stejná práva a výsady v obchodování v Osmanské říši, jako u evropských
mocností: Británie, Ruska a Francie. Následně Spojené státy vstoupily s
Británií do boje za kontrolu opiovým trhem východního Středomoří. Po sérii válek,
v roce 1815, USA uvalily na severoafrické země zatěžující smlouvy a zajistily
svým obchodníkům velké peněžní příjmy. Později, ve 30. letech, se Spojené státy
snažily získat od Neapolského království Syrakus, jako základnu, ačkoli tyto
požadavky byly neúspěšné.
1806 - Pokus o americkou invazi do Rio Grande, tj. na území patřící Španělsku.
Vůdce, americký kapitán H. Pike, byl zajat Španěly a intervence se nezdařila.
1810 - Guvernér Louisiany Claiborne napadl na rozkaz prezidenta Spojených států
španělské území západní Floridy. Španělé se stáhli bez boje a oblast dostala
Amerika.
1811 - Otrocká vzpoura vedená Charlesem (příjmení otroci často nedostávali,
stejně jako je nedostávají psi). 500 otroků se vydalo do New Orleans a
osvobozovalo po cestě další. Američtí vojáci zabili na místě nebo pověsili
později téměř všechny účastníky povstání.
1812 - 1814 - Válka s Anglií. Invaze do Kanady.
„Hořím touhou připojit nejen Floridu na jihu, ale i Kanadu (horní a
dolní) na severu naší země,“ řekl jeden z členů Sněmovny reprezentantů, Felix
Grundy. „Stvořitel světa stanovil naše hranice na jihu u Mexického zálivu a na
severu v oblasti věčného chladu,“ ozval se další senátor Harpera. Brzy po
příjezdu obrovského anglického loďstva Yankees byli nuceni opustit Kanadu. V
roce 1814 se Anglii dokonce podařilo zničit mnoho vládních budov ve
Washingtonu, DC.
1812 - Americký prezident Madison nařídil generálovi Georgovi Matthewsovi
obsadit část španělské Floridy - ostrov Amelia a některé další oblasti.
Matthews se projevil nebývalou krutostí tak, že se prezident snažil následně
popřít spoluúčast.
1813 - Američtí vojáci obsazují bez boje španělský záliv Mobile, španělští
vojáci se vzdávají. Kromě toho obsadili Američané Markézy, okupace trvala až do
roku 1814.
1814 - Nájezd amerického generála Andrew Jacksona na španělskou Floridu, kde
obsadil Pensacolu.
1816 - Útok Amerických sil na Fort Nichols ve španělské Floridě. Fort nepatřil
ani Španělům, ale uprchlým otrokům a indiánům z kmene Seminole, kteří byli
pozabíjeni v počtu 270.
1817 - 1819 - USA začaly jednání se Španělskem, oslabeným ztrátou řady kolonií,
o koupi východní Floridy. 6. ledna 1818, generál Andrew Jackson, který měl
obrovské plantáže, v dopise prezidentovi Jamesovi Monroe předložil návrh na
dobytí Floridy, a sliboval jej provést do 60 dnů. Brzy, aniž by se čekalo na
dokončení jednání se Španělskem a bez získání jejího souhlasu, americké síly
pod vedením generála Jacksona překročily jižní hranici Spojených států a
zmocnily se Floridy. Záminkou pro invazi na Floridu bylo pronásledování
indiánského kmene Seminole, který poskytoval útočiště prchajícím černošským
otrokům z plantáží (dva indiánské vůdce kmene Seminole generál Jackson oklamal
a nalákal je na americký dělový člun, když na něj vyvěsil anglickou vlajku a poté
je brutálně popravil). Skutečným důvodem pro americkou invazi bylo zachycení
plantážníky úrodné půdy na Floridě z jihu USA, což bylo odtajněno v debatě v
Kongresu v lednu 1819 ve zprávě zástupce vojenské komise Johnsona o válce na
Floridě.
1824 - Invaze dvou set Američanů v čele s Davidem Porterem do Puerto Ricoského
města Fajardo. Důvodem bylo to, že krátce před tím tam někdo urazil amerického
důstojníka. Představitelé města byli nuceni oficiálně se omluvil za špatné
chování svých obyvatel.
1824 - Vylodění amerických vojáků na Kubě, která byla tehdy španělskou kolonií.
1831 - Povstání otroků ve Virginii pod vedením kněze Nata Turnera. 80 otroků
zabilo své otrokáře a členy jejich rodin (60 osob), poté bylo povstání
potlačeno. Kromě toho otrokáři se rozhodli o „preventivním úderu“, aby se
zabránilo dalšímu povstání a zabili stovky nevinných otroků v okolních
regionech.
1833 - Invaze do Argentiny, kde v té době došlo k povstání.
1835 - Mexico. USA, které se snažily zmocnit se území Mexika, využily nestabilní
politickou situaci. Po spuštění kolonizace Texasu z počátku 20. let,
zinscenovaly v roce 1835 povstání texaských kolonistů, které brzy vyústilo
oddělením Texasu od Mexika a vyhlášením „nezávislosti“.
1835 - Invaze do Peru, kde v té době probíhaly silné nepokoje.
1836 - Další invaze do Peru.
1840 - Invaze Američanů na Fidži, bylo zničeno několik vesnic.
1841 - Po atentátu na Američana na ostrově Drummond (tehdy se nazýval Upolu),
tam Američané zničili mnoho vesnic.
1842 - Jedinečný případ. Nějaký T. Jones si usmyslil, že Amerika je ve válce s
Mexikem, a napadl se svými vojáky poloostrov Monterey v Kalifornii. Po
zjištění, že válka ve skutečnosti neprobíhá, se stáhl.
1843 - Americká invaze do Číny.
1844 - Další invaze Číny, potlačení anti-imperialistického povstání.
1846 - Mexičané byli uraženi kvůli ztrátě Texasu, jehož obyvatelé se rozhodli
připojit se ke Spojeným státům v roce 1845. Hraniční spory a finanční neshody
zvýšily napětí. Mnoho Američanů věřilo, že pro USA je „předurčeno“ natáhnout se
přes celý kontinent od Atlantiku až k Tichému oceánu. Vzhledem k tomu, že
Mexiko nechtělo prodat území, někteří američtí představitelé ho chtěli dobýt.
Prezident USA James K. Polk poslal vojáky do Texasu na jaře roku 1846. V
příštích dvou letech boje probíhaly v Mexiku, Texasu, Kalifornii a Novém
Mexiku. Americké ozbrojené síly byly lépe vyškoleny, měly více nových zbraní a
účinnější vedení, a tak bylo Mexiko poraženo. Na počátku roku 1847 byla
Kalifornie pod kontrolou Spojených států. V září padlo Mexico City pod útoky
americké armády. 2. února 1848 Spojené státy a Mexiko podepsali mírovou dohodu.
V této smlouvě se Mexiko dohodlo s USA na prodeji území o rozloze 500 000
čtverečních mil za 15 milionů dolarů.
1846 - Agrese proti Nové Granadě (Kolumbie).
1849 - Americké námořnictvo se vyskytovalo poblíž Smyrny, aby přinutilo
rakouskou vládu propustit zatčeného Američana.
1849 - Ostřelování Indočíny.
1851 - Americká vojska se vylodila na ostrově Johanna, aby potrestala místní
vládu za zatčení kapitána americké lodi.
1852 - Americká invaze do Argentiny během lidových nepokojů.
1852 - Japonsko. Ansejské dohody - nerovné smlouvy uzavřené v 1854-1858 USA a
dalšími mocnostmi s Japonskem v době Ansei [celý oficiální název panování
(1854-1860) císaře Komei]. Tyto dohody ukončily více než dvě století japonské
izolace od vnějšího světa. V roce 1852 poslala americká vláda do Japonska
eskadru M. Perry, který pomocí vyhrůžek uzavřel 31. března 1854 v Kanagawa
první americko-japonskou smlouvu, která otevřela americkým lodím přístavy
Shimoda a Hakodate bez nároku na obchodování. 14. října 1854 byla Japonskem
podepsána podobná dohoda s Anglií a 7. února 1855 s Ruskem. Americký generální
konzul T. Harris, který přijel do Japonska v roce 1856 pomocí hrozeb a vydírání
učinil uzavření nové, lukrativní smlouvy pro USA 17. června 1857, a o rok
později 29. července 1858 nové otrocké obchodní dohody pro Japonsko. Podle
modelu americko-japonské obchodní dohody byla v roce 1858 podepsána smlouva s
Ruskem (19. srpna 1858), Velkou Británii (26. srpna 1858) a Francií (9. října
1858). Ansejské dohody umožnily volný obchod zahraničních obchodníků s
Japonskem a začlenily ho do sféry světového obchodu, neboť umožnily cizincům
právo exteritoriality a konzulární jurisdikce, zbavily Japonsko celní
samostatnosti a uložily nízká dovozní cla.
1853 - 1856 - Anglo-americká invaze do Číny, kde si pomocí ozbrojených
konfliktů vybojovaly výhodné obchodní podmínky.
1853 - Invaze do Argentiny a Nikaragui během občanských nepokojů.
1853 - Americká vojenská loď připlouvá do Japonska, aby ho donutila otevřít své
přístavy pro mezinárodní obchod.
1854 - Američané zničili nikaragujské město San Juan del Norte (Greytown), tím
pomstily urážku Američana.
1854 - Spojené státy se pokusily dobýt Havajské ostrovy. Dobytí Tygřího ostrova
v panamské šíji.
1855 - Četa Američanů pod vedením Williama Walkera napadla Nikaraguu. Ten
se s podporou své vlády prohlásil v roce 1856 prezidentem Nikaragui. Americký
dobrodruh se snažil připojit Střední Ameriku ke Spojeným státům a proměnit ji v
otrockou základnu pro americké plantážníky. Nicméně, Spojené armády Guatemaly,
Salvadoru a Hondurasu vyhnaly Walkera z Nikaragui. Později byl zajat a popraven
v Hondurasu.
1855 - Invaze Američanů na Fidži a Uruguay.
1856 - Invaze do Panamy. Vzhledem k enormní roli panamské šíje, Spojené
království a Spojené státy bojovaly o její ovládnutí, nebo alespoň o kontrolu.
Británie, která vlastnila řadu ostrovů v Karibiku, stejně jako část Pobřeží
moskytů, se snažila udržet si svůj vliv ve Střední Americe. Spojené státy v
roce 1846 prosadily u nové Granady smlouvu o přátelství, obchodu a plavbách po
moří, ve které se zavázaly zaručit suverenitu nové Granady nad panamskou šíjí a
zároveň získaly rovná práva na použití jakékoliv trasy přes šíji a koncesi na
vybudování železnice přes ni. Železnice, jejíž výstavba byla dokončena v roce
1855, přinesla posílení amerického vlivu v panamské šíji. Pomocí smlouvy z roku
1846, Spojené státy systematicky zasahovaly do vnitřních záležitostí nové
Granady a opakovaně se uchylovaly k přímé vojenské intervenci (1856, 1860
atd.). Smlouvy mezi Spojenými státy a Velkou Británií - Clayton-Bulwerská
smlouva (1850) a Smlouva Haye-Paunsfota (1901) ještě více posílily pozici USA v
Nové Granadě.
1857 - Dvě invaze do Nikaragui.
1858 - Intervence na Fidži, kde byla provedena represivní operace za zabití
dvou Američanů.
1858 - Invaze na Uruguay.
1859 - Útok na japonský Fort Taku.
1859 - Invaze do Angoly během občanských nepokojů.
1860 - Invaze do Panamy.
1861 - 1865 - Občanská válka. Mississippi, Florida, Alabama, Georgia,
Louisiana, Texas, Virginia, Tennessee a Severní Karolína se odtrhly od zbytku
státu a prohlásily se za nezávislé státy. Sever zaútočí jakoby kvůli osvobození
otroků. Ve skutečnosti šlo jako vždy o peníze - v podstatě se pohádaly kvůli
podmínkám obchodování s Anglií. Navíc se našly síly, které zabránily rozpadu
země do několika malých, ale velmi separatistických kolonií.
1862 - Vyhnání všech židů z Tennessee s konfiskací majetku.
1863 - Trestná výprava na Shimonoseki (Japonsko), kde byla „uražena americká
vlajka“.
1864 - Vojenská expedice do Japonska pro dosáhnutí výhodných obchodních
podmínek.
1865 - Paraguay. Uruguay s neomezenou vojenskou pomocí Spojených států,
Británie, Francie, atd. napadla Paraguay a zničila 85 % obyvatel této tehdy
bohaté země. Od té doby se Paraguay nikdy nevzpamatovala. Monstrózní masakr byl
otevřeně hrazen mezinárodním bankovním domem Rothschildů, který je úzce spojen
se slavnou britskou bankou „Baring Brothers“ a dalšími finančními institucemi,
kde tradičně vedoucí roli hráli Rothschildové. Zvláštní cynismus genocidě
dodává to, že se konala pod heslem osvobození paraguayského lidu z područí
diktatury a obnovení demokracie v zemi. Po ztrátě poloviny území a vykrvácení
se stát stal ubohou anglo-americkou polokolonií, kde je dnes jedna z nejnižších
životních úrovní, kvetoucí drogová mafie, obrovský vnější dluh, policejní teror
a korupce úředníků. Rolníkům vzali půdu a dali ji skupině statkářů, kteří se
objevili pod záštitou okupantů. Následně vytvořili stranu „Colorado“, která do
dneška vládne zemi v zájmech dolaru a strýčka Sama. Demokracie zvítězila.
1865 - Zavedení vojsk do Panamy v průběhu státního převratu.
1866 - Nevyprovokovaný útok na Mexiko.
1866 - Trestná výprava do Číny kvůli útoku na amerického konzula.
1867 - Trestná výprava do Číny za vraždu několika amerických námořníků.
1867 - Útok na ostrovy Midway.
1868 - Vícenásobná invaze do Japonska během japonské občanské války.
1868 - Invaze do Uruguaye a Kolumbie.
1874 - Invaze do Číny a na Havaj.
1876 ??- Invaze do Mexika.
1878 - Útok na ostrovy Samoa.
1882 - Invaze do Egypta.
1888 - Útok na Koreu.
1889 - Trestná výprava na Havaj.
1890 - Zavedení vojsk na Haiti.
1890 - Argentina. Zavedení vojsk pro ochranu zájmů Buenos Aires.
1891 - Chile. Střety amerických vojsk s povstalci.
1891 - Haiti. Potlačení vzpoury černých dělníků na ostrově Navassa, který podle
amerických údajů patřil pod USA.
1893 - Zavedení vojsk na Havaji, invaze do Číny.
1894 - Nikaragua. V průběhu měsíce vojska okupují Bluefields.
1894 - 1896 - Invaze do Koreje.
1894 - 1895 - Čína. Američtí vojáci se podílejí na sino-japonské válce.
1895 - Panama. Američtí vojáci napadnou kolumbijskou provincii.
1896 - Nikaragua. Američtí vojáci napadli Corinto.
1898 - Španělsko-americká válka.
Američtí vojáci vybojují Filipíny u Španělska, 600 000 Filipínců je
zabito. Americký prezident William McKinley prohlásil, že mu Bůh přikázal, aby
dobyl Filipínské ostrovy, konvertoval jejich obyvatele ke křesťanství a přivedl
je do civilizace. McKinley řekl, že mluvil s Bohem, když se o půlnoci procházel
po jedné z chodeb Bílého domu. Zajímavý důvod použitý Amerikou pro vyvolání
této války: 15. února 1898 došlo k výbuchu na bitevní lodi „Maine“, ta se
potopila a bylo zabito 266 členů posádky. Americká vláda okamžitě obviní
Španělsko. Po 100 letech byla loď zvednuta ze dna, a bylo zjištěno, že loď byla
vyhozena do povětří zevnitř. Je možné, že se Amerika rozhodla, že nebude čekat
na příležitost k útoku na Španělsko a rozhodla se věci urychlit tím, že obětuje
několik set životů. Kubu vybojují u Španělska a doteď je tam americká vojenská
základna. Ta stejná, kde se nachází nechvalně známa mučírna pro všechny
proslulé teroristy Guantánamo. 22. 6. 1898 - Během španělsko-americké války se
na Kubě vylodili američtí vojáci, kteří měli podporu kubánských partyzánů,
kteří vedli boj proti španělským kolonizátorům už od roku 1895. V prosinci roku
1898 americké síly začaly „pacifikační“ operaci proti kubánským povstalcům, kteří
nechtěli složit zbraně. 20. května 1901 bylo ukončeno americké vojenské velení
na Kubě. Nicméně američtí vojáci zůstanou na ostrově. Je schválena nová ústava
pro Kubu, podle které Spojené státy mají zvláštní práva v této zemi. Ve
skutečnosti byl nad Kubou stanoven americký protektorát . S pomocí majetných
tříd je kapitál ze Spojených států aktivně vštěpován do kubánské ekonomiky. V
prosinci roku 1901 se konaly první prezidentské volby, ve kterých se
prezidentem stal T. Estrada Palma spojený s vládnoucími kruhy v USA. 20. května
1902 byl oficiálně vyhlášen vznik kubánské republiky a v Havaně byla vyzdvižena
národní vlajka (místo americké vlajky), začala evakuace amerických vojáků.
Amerika si vyhradila právo zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby.
1898 - Portoriko a Guam byly vybojovány u Španělska.
1898 - Americké síly napadnou přístav San Juan del Sur v Nikaragui.
1898 - Havaj. Obsazení ostrova americkými vojáky.
1899 - 1901 - Americko-filipínská válka
1899 - Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Bluefields.
1901 - Vyslání vojsk do Kolumbie.
1902 - Invaze do Panamy.
1903 - USA poslaly k panamské šíji válečné lodě za účelem izolace
kolumbijské armády. 3. listopadu byla vyhlášena politická nezávislost Panamské
republiky. Ve stejném měsíci Panama, která byla doslova závislá na USA, byla
nucena podepsat smlouvu se Spojenými státy, podle nichž území pro výstavbu
kanálu bylo poskytnuto natrvalo pro užívání USA. Státy měly možnost v určité
oblasti postavit a pak provozovat kanál, mít tam ozbrojené síly, atd. V roce
1904 byla schválena Panamská ústava, Spojeným státům bylo uděleno právo vylodit
vojska v kterékoli části země, což bylo opakovaně využito vládou USA k
potlačení anti-imperialistických projevů. Prezidentské volby v roce 1908, 1912,
1918 se konaly pod dohledem amerických vojáků.
1903 - Invaze do Hondurasu, Dominikánské republiky a Sýrie.
1904 - Vyslání vojsk do Koreje, Maroka a Dominikánské republiky.
1904 - 1905 - Američtí vojáci zasahují do rusko-japonské války.
1905 - Američtí vojáci zasahují do revoluce v Hondurasu.
1905 - Vyslání vojsk do Mexika (pomohla diktátorovi Porfirio Díazovi potlačit
povstání).
1905 - Vyslání vojsk do Koreje.
1906 - Invaze na Filipíny, potlačení osvobozeneckého hnutí.
1906 - 1909 - Američtí vojáci jsou na Kubě během voleb. V roce 1906
proběhla vzpoura liberálů protestujících proti bezpráví spáchaného vládou
prezidenta E. Palmy. Palma žádá USA, aby vyslaly vojáky, ale americká vláda
vyšle na Kubu zprostředkovatele. Po odstoupení prezidenta E. Palmy, USA oznámily
vytvoření prozatímní vlády v zemi, která bude u moci tak dlouho, dokud v zemí
nebude obnoven pořádek. 10. února 1906 - vítězství liberálů ve volbách. H.Gomes
zvolen prezidentem Kuby.
1907 - Američtí vojáci prosazují protektorát „dolarové diplomacie“ v Nikaragui.
1907 - Američtí vojáci zasahují do revoluce v Dominikánské republice.
1907 - Američtí vojáci se účastní války Hondurasu a Nikaragui.
1908 - Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.
1910 - Nikaragua. Američtí vojáci napadnou přístav Corinto a Bluefields. USA
poslaly vojenské jednotky do Nikaragui a organizovaly protivládní spiknutí
(1909), po kterém byl Zelaya nucen uprchnout ze země. V roce 1910 byla
vytvořena junta z pro-amerických generálů: X. Estrada, E. Chamorro a
zaměstnance americké těžební společnosti A. Diaze. Ve stejném roce se stal
prezidentem Estrada, ale poté byl vyměněn A. Diazem, který byl podporovaný
americkými vojsky
1911 - Američané se vylodili v Hondurasu kvůli podpoře povstání pod vedením
bývalého prezidenta Manuela Bonnily proti legitimně zvolenému prezidentovi
Miguelovi Davilouvi.
1911 - Potlačení protiamerického povstání na Filipínách.
1911 - Zavedení vojsk do Číny.
1912 - Američtí vojáci vcházejí do Havany (Kuba).
1912 - Američtí vojáci jsou v Panamě během voleb.
1912 - Invaze vojsk USA do Hondurasu.
1912 - 1933 - Okupace Nikaragui, neustálý boj s partyzány. Nikaragua se stala
monopolní kolonii „United Fruit Company“ a dalších amerických společnosti. V
roce 1914 byla ve Washingtonu podepsána dohoda, podle které Spojené státy měly
právo vybudovat mezi oceánský kanál v Nikaragui. V roce 1917 se stal
prezidentem E. Chamorro, který uzavřel se Spojenými státy řadu nových dohod což
vedlo k ještě většímu zotročení země.
1914 - Američtí vojáci vstupují do Dominikánské republiky, boj s rebely o Santa
Domingo.
1914 - 1918 - série invazí do Mexika. V roce 1910 začalo silné rolnické hnutí
Francisca Pancho Villa a Emiliana Zapata proti loutce USA a Anglie, diktátorovi
Porfirio Diazovi. V roce 1911 Diaz uprchl ze země a místo něj přišel liberál
Francisco Madero. Ale ani on nevyhovoval Američanům, a v roce 1913 opět
pro-americký generál Victoriano Huerta svrhl Madera a zabil jej. Zapata a Villa
přitlačili, a na konci roku 1914 obsadili hlavní město Mexico City. Junta
Huerta se zhroutila a Spojené státy přešly k přímé intervenci. Už v dubnu 1914
se v mexickém přístavu Veracruz vylodili američtí vojáci, kteří tam zůstali až
do října. Prezidentem Mexika se mezitím stal ostřílený politik a hlavní
vlastník půdy V. Carranza. Porazil Villa, ale oponoval imperialistické politice
Spojených států a slíbil provést pozemkovou reformu. V březnu 1916 americká
armáda pod velením Pershinga překročila mexickou hranici, ale nebyla to pro ně
zrovna procházka růžovým sadem. Vládní vojáci a partyzánské armády P. A. Villy
a Zapaty dočasně zapomněli na občanské nepokoje a sjednotili se proti
Pershingovi a vyhodili ho ze země.
1914 - 1934 - Haiti. Po četných povstáních Amerika zavádí svá vojska, okupace
trvá 19 let.
1916 - 1924 - 8letá okupace Dominikánské republiky.
1917 - 1933 - Vojenská okupace Kuby, ekonomický protektorát.
1917 - 1918 - Účast v první světové válce. Nejprve Amerika „udržovala
neutralitu“, tj. prodávala zbraně za astronomické částky a nekontrolovatelně
bohatla, vstoupila do války až v roce 1917, tj. na konci, ztratila pouze 40 000
lidí (Rusové například – 200 000), ale po válce se považovala za největšího
vítěze. Jak víme, úplně stejně bojovala ve druhé světové válce. USA bojovaly v
Evropě v první světové válce, aby změnily pravidla „hry“, ale ne pro zajištění
„výraznější rovnosti možnosti“, ale kvůli zajištění budoucí absolutní
nerovnosti ve prospěch Spojených států. Do Evropy Amerika nepřišla kvůli
Evropě, ale kvůli zájmům Ameriky. Zámořský kapitál chystal tuto válku a vyhrál ji.
Po skončení války cestou různých machinací ostatních spojenců uspěli v
zotročení Německa, díky čemuž se válkou oslabená země dostala do absolutního
chaosu, kde se zrodil i fašismus. Fašismus se také mimochodem vyvíjel s aktivní
pomocí Ameriky, která mu pomáhala až do konce druhé světové války. Státy, kromě
USA se po válce ocitly v dluhu u mezinárodních finančních skupin a monopolu,
kde kapitál USA už hrál první, ale ne jediné housle. To, o co se snažily
Spojené státy, toho i dosáhly - jak v Paříži v roce 1919, tak i v roce 1929.
Státy si nezajistily mandáty a kolonie, ale právo a schopnost kontrolovat
situaci ve světě, tak jak to chtěly oni nebo spíše americký kapitál.
Samozřejmě, že ne všechny plány se podařilo uskutečnit a největším a
nejbolestivějším omylem bylo nezávislé sovětské Rusko místo buržoazního
závislého Ruska. S tím se zatím muselo počkat, ale zbytek Evropy byl „v
podstatě monopolem Yankees a co“. Přibývá důkazů, že Spojené státy a Británie
jsou hlavními viníky vypuknutí první světové války.
1917 - Američtí magnáti rádi financovali socialistickou revoluci v Rusku a
doufali, že to vyvolá občanskou válku, chaos a celkovou likvidaci této země.
Připomeňme, že ve stejné době se Rusko účastnilo první světové války, která mu
to ještě zhoršovala. Zde jsou konkrétní jména sponzorů: Jacob Schiff, Felix a
Paul Wartburg, Otto Kahn, Mortimer Schiff, Guggenheim, Isaac Seligman. Když
občanská válka opravdu začala, Američané pustili své síly na urychlení zničení
Rusů. Zvlášť velké naděje se upnuly na Trockého, proto se velmi naštvaly, když
Stalin rozpoznal jejích plány a odstranil nepřítele. Po revoluci v roce 1917,
americký prezident Woodrow Wilson nastínil americkou politiku, pokud jde o
Rusko takto: Celá bělogvardějská vláda v Rusku by měla dostat pomoc a uznání
Trojdohody. Kavkaz je součástí problému turecké říše, Střední Asie by se měla
stát protektorátem Anglo-Sasů, Sibiř by měla mít oddělenou vládu a VelkoRusko
novou vládu (tj., ne sovětskou). Po vítězství nad „rudým“ mořem Wilson plánoval
vyslat do Ruska vojska z křesťanského sdružení mladých lidí „pro morální
vzdělávání a řízení ruského lidu“. V roce 1918 američtí vojáci vstoupili do
Vladivostoku a úplně vyhnat je z ruského území se podařilo až v roce 1922. Dále
23. prosince 1917 Clemenceau, Pichon a Foch z Francie a lordové Milner a Cecil
z Anglie uzavřeli tajnou úmluvu o rozdělení sfér vlivu v Rusku: Pro Anglii
Kavkaz, Kubaň a Don a pro Francii Besarábie, Ukrajina a Krym. USA se oficiálně
úmluvy neúčastnily, i když ve skutečnosti držely v rukou všechny nitě, a
zejména si dělaly nárok na Sibiř a Dálný východ ... Geografická mapa, kterou
připravilo ministerstvo zahraničí Spojených států pro americkou delegaci na
pařížské mírové konferenci to velmi přesně ukazovala: Ruský stát na té mapě byl
pouze na Středoruské vysočině. Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Kavkaz, Sibiř a
Střední Asie na té mapě byly „samostatnými“, „nezávislými“ státy. Na tento plán
se muselo ještě pár desítek let počkat.
1918 - 1922 - Intervence do Ruska. Celkem se jí účastnilo 14 zemí. Američané si
přivlastnili hodně ruských zlatých rezerv, když je vzali admiralovi Kolčakovi
kvůli slibu o dodávce zbraní. Slib však nesplnili. Tohle zlato je zachránilo
během Velké hospodářské krize, kdy se vláda rozhodla vypořádat s obrovskou
nezaměstnaností najmutím na civilní službu. Pro zaplacení za tuto neplánovanou
práci bylo potřeba obrovské množství peněz, a tehdy se ukradené zlato hodilo.
Tohle však není jediná ztraceném zlatě
1918 - 1920 - Panama. Po volbách se do země posílají vojáci k potlačení nepokojů.
1919 - Kostarika. Povstání proti režimu prezidenta Tinoco. Pod tlakem USA
Tinoco odstoupil, avšak nepokoje v zemi se nezastavily. Proběhlo vylodění
amerických vojáků pro „ochranu amerických zájmů“. Prezidentem byl zvolen D.
Garcia. V zemi byl obnoven demokratický systém.
1919 - Američtí vojáci bojující na straně Itálie proti Srbům v Dalmácii.
1919 - Američtí vojáci jsou v Hondurasu během voleb.
1920 - Guatemala. Dvoutýdenní intervence.
1921 - Americká podpora rebelů, kteří bojovali za svržení guatemalského
prezidenta Carlose Herrera ve prospěch „United Fruit Company“.
1922 - Intervence v Turecku.
1922 - 1927 - Americké síly v Číně během lidového povstání.
1924 - 1925 - Honduras. Vojáci vtrhli do země během voleb.
1925 - Panama. Americké síly rozehnaly generální stávku.
1926 - Nikaragua. Invaze.
1927 - 1934 - V celé Číně jsou američtí vojáci.
1932 - El Salvador invaze od moře. V té době tam byla vzpoura.
1936 - Španělsko. Zavedení vojáků během občanské války.
1937 - Jeden vojenský střet s Japonskem.
1937 - Nikaragua. S pomocí amerických vojáků se Somoza dostal k moci, když
svrhl legitimní vládu Hamída Sacasa. Somoza byl diktátorem a jeho rodina vládla
v zemi příštích 40 let.
1939 - Zavedení vojsk do Číny.
1941 - Jugoslávie. Převrat v noci z 26. na 27. března 1941, který provedly
anglo-americké zpravodajské služby, v důsledku státního převratu byla svržena
vláda Cvetkoviće-Matcheka.
1941 - 1945 - Zatímco
sovětská vojska bojovala s nacistickou armádou, Američané a Britové dělali to,
co dělají obvykle - teror. Systematicky ničili civilní obyvatelstvo Německa,
čímž ukázali, že nejsou o nic lepší než nacisté. Toto bylo děláno ze vzduchu
pomocí kobercového bombardování měst, která neměla nic společného s válkou a
válečnou výrobou: Drážďany, Hamburk. V Drážďanech bylo během jedné noci zabito
přibližně 120 000 – 250 000 civilistů, většina z nich byli uprchlíci. Stručně řečeno: 1) Pomáhat SSSR začali až v
roce 1943, předtím byla podpora jen symbolická, 2) výše podpory byla malá a za
obrovské ceny (stále se to splácí), zároveň je přitom špehovali a 3) současně Amerika tajně pomáhala
nacistům, i když se o tom teď přímo nemluví . Obchod je obchod. Mimochodem,
Bushův dědeček Prescott Bush se na tomto přímo podílel. Obecně zločiny
Spojených států během druhé světové války jsou nevyčíslitelné. Například
podporovali extrémně násilnické chorvatské fašisty, kteří se pak aktivně
zapojili do protisovětského boje. Jakoby náhodně útočili na sovětské vojáky v
naději zastrašit je svou palebnou silou. Dohodli se s Hitlerem, že maximální
počet vojáků byl hozen do boje proti Sovětům a Američané pochodovali vítězně od
města k městu, aniž by se setkali s jakýmkoliv odporem. Až pak nasnímali
hrdinské filmy, kde si připisovali hrdinské činy sovětských vojáků. Jedním z nejstrašnějších
zločinů je samozřejmě tajné sponzorování nelidských experimentů na lidech
americkými fondy v nacistických koncentračních táborech. Kvůli finanční pomoci
měla Amerika neomezený přístup k výsledkům výzkumu. Po válce byly všechny
němečtí a japonští odborníci převezeni do Spojených států, kde pokračovali ve
svém výzkumu na vězních, obyvatelích domovů pro seniory, přistěhovalcích,
lidech v Latinské Americe atd.
1945 - Dvě atomové bomby
svržené na vyčerpané Japonsko , což mělo za následek smrt asi 200 tisíc (podle
jiných zdrojů 0,5 milionu) lidí, většinou žen a dětí. Široce rozšířená domněnka
o tom, že bomby byly shozeny pro záchranu životů Američanů není pravdivá. Bomby
byly shozeny za účelem zastrašení nového nepřítele, Stalina, když Japonsko se již
snažilo vyjednat kapitulaci. Vedoucí velitelé druhé světové války, včetně
Dwighta D. Eisenhowera, Chestera Nimitze a Curtise Lemaye, všichni
neschvalovali použití atomových bomb proti poraženému nepříteli. Kromě toho
byly bomby shozeny navzdory zákazu Haagské úmluvy z roku 1907 – „neexistuje
žádná omluva pro neomezené ničení nebo útoky na civilisty a civilní objekty
jako takové“. Nagasaki byl námořní základnou ... Po okupaci Japonska americkými
vojsky zemřelo hladem 10 milionů lidí. Také, jako obvykle, Američané plně
prokázali svou „civilizovanost“: dobrou tradicí bylo nošení „suvenýrů“,
vytvořených z kostí a jiných částí těla mrtvých Japonců.
1945 - 1991 - SSSR. Samozřejmě, že
všechny protisovětské sabotáže, teroristické činy, provokace není možné uvést.
Měli bychom zvláště zmínit angloamerický plán „Nemyslitelné“, který byl
odtajněn před několika lety, a nezpůsobil žádný zájem v „demokratických“
médiích. Toto není překvapující, jelikož plánem bylo zaútočit společnými
fašistickými, britskými a americkými vojsky na Sovětský svaz už v létě 1945.
Jaký demokrat se tohle odváží říct? Zajatí Němci se neodzbrojovali sovětskými
„spojenci“, nikdo tu armádu nerozpouštěl, váleční zločinci nebyli potrestáni.
Naopak, nacisté byli shromážděni do stotisícové armády, která jen čekala na
rozkaz zopakovat svůj blitzkrieg. Naštěstí, Stalinovi se podařilo přesunout
sovětské vojáky a tím neutralizovat američano-fašisty a ti se neodvážili na
„demokratizaci“. Nicméně, přátelství Američanů s nacisty pokračovalo. Prakticky
žádný válečný zločinec v západním Německu nebyl potrestán, mnozí sloužili v
NATO a na nejvyšších pozicích ve vládě. V té době Spojené státy, které měly
monopol na jaderné zbraně, se začaly připravovat na preventivní válku, která
měla být zahájena v roce 1948. Za prvních 30 dnů bylo naplánováno shození 133
atomových bomb na 70 sovětských měst, z nichž 8 na Moskvu a 7 na Leningrad a
později se plánovalo shození dalších 200 atomových bomb. Nicméně, kontrolní
výpočty ukázaly, že americké strategické letectví v letech 1949 - 1950 stále
nemohlo zasadit smrtelný úder Sovětskému svazu, tak aby nebyl schopen odporu
(plán „Dropshot“), takže „demokratizace“ byla odložena. Amerika se snažila
všemi prostředky podnítit etnické konflikty, prodat vadné zařízení (které,
mimochodem, kdysi vedlo k největšímu výbuchu v Sovětském svazu vůbec - v roce
1982 vybouchl plynovod s americkým zařízením na Sibiři). Pokud to bylo možné,
tak proti Sovětskému svazu byly použity i biologické zbraně. Například
shazování z letadel Mandelinky bramborové, čímž způsobili obrovské škody na
úrodě brambor. Na Ukrajině je stále v některých oblastech rozšířen vědě neznámý
kříženec mezi kobylkou a cvrčkem. Je zřejmé, že byl původně určen k rozšíření
nějaké infekce. (Američané zajali během druhé světové války všechny japonské
odborníky na biologické zbraně a aktivně využívali jejich odborné znalosti ve
všech víceméně větších válkách, i na Kubě, rozšíření epidemie pomocí hmyzu bylo
vyvinuto právě Japonci). V celé historii Sovětského svazu žádný bojový letoun
nezasáhl do vzdušného prostoru Spojených států, nedělal přelety nad touto zemí
a neprováděl v něm letecké bitvy. Za padesát let konfrontace se Sovětským
svazem bylo sestřeleno kolem třiceti bojových a průzkumných letadel USA. Ve
vzdušném boji nad Sovětským svazem sověti ztratili pět bojových letadel,
Američany byli sestřeleno několik sovětských transportních civilních letadel.
Celkem bylo zaznamenáno pět tisíc porušení sovětských hranic americkými
letadly. Za stejné období v Sovětském svazu bylo identifikováno a zatčeno více
než sto čtyřicet parašutistů - sabotérů s konkrétní úlohou o vedení sabotáže na
sovětském území. CIA aktivně tisklo sovětské peníze a dodávalo je všemi možnými
způsoby do SSSR kvůli způsobení inflace. Západní vědci urychleně rozvíjeli některé
vědecké teorie o přírodním ruském sklonu k násilí a otroctví, o podvědomě
předprogramované chuti obsadit celou Zemi. Dnes je již veřejně známo mnoho
plánů na rozpoutání jaderné války se Sovětským svazem a ostatními
socialistickými zeměmi, „Chariotir“, „Trójan“, „Bravo“, „Offtekl“. Američané
byli dokonce ochotni zaházet atomovými bombami své evropské spojence, aby
poslední Rusové neměli kam běžet od jadernými zbraněmi zničeného Sovětského
svazu. Nejvážnější obavy ze strany tehdejšího Sovětského svazu byly, jak se
ukázalo později, zcela rozumné. V 70. letech byl odtajněn plán, který byl
navržen rozvědkou už 3. listopadu 1945, podle kterého byl schválen atomový útok
zároveň na 20 měst v SSSR. Byl naplánován „nejen v případě nadcházejícího útoku
SSSR, ale i když úroveň vědeckého a průmyslového rozvoje země dá soupeři
příležitost k útoku na Spojené státy nebo na obranu proti našemu útoku“... Ale
hrdinské úsilí sovětského lidu, neuvěřitelné totální úsilí pracovníků a
intelektuálů dovolilo ekonomický zázrak a zcela nečekaný vývoj jaderné zbraně
pro USA. Američané, které promarnili správný okamžik k útoku ještě mnohokrát
chtěli zasadit preventivní úder později v 50. letech, ale byli po celou dobu
zastaveni strachem z odpovědí. Podle CIA Amerika utratila na zničení SSSR
celkem 13 bilionů dolarů.
1946 - Jugoslávie. Američtí vojáci se mstí za sestřelení letadla.
1946 - 1949 - USA bombardovaly Čínu a poskytovaly jakýkoli odpor vůči
komunistům.
1947 - Itálie. Za účelem boje proti komunismu byly financovány proamerické síly
ve volbách, CIA masově zabíjelo komunisty a provádělo protisovětskou kampaň v
médiích. Nakonec na americké peníze byly zfalšovány výsledky voleb a samozřejmě
komunisté prohráli.
1947 - 1948 - Francie. Za účelem boje proti komunismu a re-kolonizaci Vietnamu
jsou financovány pro-americké síly ve volbách a je poskytnuta vojenská podpora.
Byly zabity tisíce civilistů.
1947 - 1949 - Řecko. Američtí vojáci jsou zapojeni do občanské války, kde
podporují fašisty. Pod záminkou „ochrany demokracie“ USA zasahují do konání
prvních všeobecných voleb v Itálii a zavádí bojové lodě 6. flotily do italských
přístavů, aby se zabránilo komunistické straně dostat se k moci mírovou cestou.
Během několika desítek let po válce, CIA a americké korporace nadále zasahují
do voleb v Itálii a utrácí stovky milionů dolarů za zablokování volební kampaně
komunistů. Popularita komunistů byla založena na jejich aktivní účasti v
protifašistickém hnutí, když vedly všechny síly odporu.
1948 - 1953 - Vojenská akce na Filipínách. Rozhodující role v represivních
operacích proti filipínským lidem. Smrt tisíců Filipínců. Americká armáda
zahájila kampaň proti levým silám v zemi ještě v době, kdy ti bojovali proti
japonským útočníkům. Po válce Spojené státy přivedly k moci řadu loutek, včetně
prezidenta, diktátora Marcose. V roce 1947 byly finančně podporovány
pro-americké síly kvůli otevření amerických vojenských základen na Filipínách.
1948 - Peru. Vojenský převrat provedený Amerikou. K moci se dostal Manuel
Odria. Nedemokratická vláda se v budoucnu vyzbrojovala a byla podporována
Amerikou, další volby se konaly až v roce 1980.
1948 - Nikaragua: vojenská podpora kvůli kontrole nad vládou. O diktátorovi
Anastasio Somozovi americký prezident Roosevelt řekl: „Je to sice hajzl, ale je
to náš hajzl.“ Diktátor byl zabit v roce 1956, ale jeho dynastie zůstala u
moci.
1948 - Kostarika. Amerika podporuje vojenský převrat vedený José Figueresem
Ferrerem.
1949 - 1953 - Albánie. Spojené státy a Velká Británie uskutečnily několik
neúspěšných pokusů o svržení „komunistického režimu“ a nahrazení ho prozápadní
vládou z řad fašistických kolaborantů a monarchistů.
1950 - Povstání v Portoriku potlačeno americkými vojsky. V té době tam
pokračoval boj za nezávislost.
1950 - 1953 - Ozbrojený zásah v Koreji přibližně milionu amerických vojáků.
Smrt stovek tisíc Korejců. V roce 2000 vyšlo najevo hromadné vraždění desítek
tisíc politických vězňů armádou a policií Soulského režimu, kterého se dopustil
během korejské války. Toto bylo děláno na příkaz Ameriky, která se obávala, že
vězňové, kteří byli zadrženi za své politické přesvědčení můžou být zachráněni
armádou KLDR. Američané aktivně používali chemické a biologické zbraně vyrobené
pro ně nacistickými zločinci a testovanými na vězních.
1950 - Počátek americké vojenské pomoci Francouzům ve Vietnamu. Dodávka zbraní
a vojenské poradenství, zaplacení poloviny vojenských výdajů Francie.
1951 - Americká vojenská pomoc čínským povstalcům.
1953 - 1964 - Britská Guyana. Během 11 let se USA a Velká Británie třikrát
snažily zabránit příchodu k moci demokraticky zvoleného vůdce Dzhegena, který
prováděl neutrální a nezávislou politiku. Ta by podle Spojených států mohla
vést k budování společnosti alternativní ke kapitalismu. Pomocí různých
nástrojů od stávek až po terorismus, Spojené státy zařídily jeho odchod z
politické scény v roce 1964, výsledkem bylo, že Guyana, jedna z nejlepších zemí
v regionu se začátkem roku 1980 stala jednou z nejchudších.
1953 - Írán. Populární politik Mosaddek
se rozhodl znárodnit ropný průmysl Íránu (1951), který kontrolovala
anglo-iránská naftařská společnost. Tak ekonomické zájmy Velké Británie byly
porušeny. Pokusy Spojeného Království „ovlivnit“ Mosaddeka s pomocí hlavy státu
Šáha selhaly. Mosaddek provedl referendum, v němž získal 99,9 % hlasů a dostal
mimořádnou pravomoc, převzal velení ozbrojených sil, a nakonec sesadil Šáha a
poslal ho do vyhnanství. Británii a Spojené státy vyděsilo, že Mosaddek se
neopíral pouze na nacionalisty a kleriky, ale i na komunistickou stranu Íránu.
Ve Washingtonu a v Londýně se rozhodli, že Mosaddek připravuje „sovětizaci“
Íránu, takže CIA a britská zpravodajská služba MI5 provedla operaci na svržení
Mosaddeka. V Íránu začaly nepokoje, kde se střetli monarchisté podporovaní USA
a Británií a příznivci Mosaddeka, proběhl státní převrat organizovaný armádou.
Šáh se vrátil do Teheránu a na oficiální schůzce s hlavou CIA na Blízkém
východě řekl : „Získal jsem tento trůn díky Alláhovi, národu, armádě a tobě.“
Mosaddek byl zatčen, souzen íránským soudem a odsouzen k dlouhému trestu odnětí
svobody a zbytek svého života strávil v domácím vězení. Šáh zrušil rozhodnutí o
znárodnění ropného průmyslu Íránu. Šáh Pahlavi se na čtvrt století stal
žalářníkem pro íránský lid.
1953 - Nucená deportace Inuitů (Grónsko), která skončila degradací tohoto
národa.
1954 - Guatemala. Guatemalský prezident
Jacobo Arbenz Guzman vedl zemi v letech 1951-1954 a pokusil se dostat obchod se
zemědělskými produkty (hlavní vývozní artikl) pod kontrolu státu. Tím ovlivnil
zájmy americké společnosti „United Fruit“, na kterou připadalo 90 % vývozu
Guatemaly. Arbenz byl obviněn, že je tajný člen komunistické strany a chce
vybudovat komunismus v Guatemale (což byla lež). „United Fruit“ apeloval na
pomoc americké vlády. CIA najala několik stovek guatemalských vojáků, kteří
vtrhli do Guatemaly ze sousedního Hondurasu. Armáda, podplacena CIA, odmítla
Arbenze poslouchat, a ten uprchl do Mexika, kde zemřel o 20 let později. K moci
v Guatemale se dostal velitel ozbrojených sil. Spojené státy uvítaly změnu
vlády a vyzvaly novou guatemalskou vládu, aby se nemstila Arbenzovi. Poté tam
Amerika rozmístí své bombardéry. Roku 1999 americký prezident Bill Clinton
přiznal zapojení zpravodajských služeb USA v porušování zákona v nedávno
ukončeném vnitřním ozbrojeném konfliktu v Guatemale. Šéf Bílého domu to řekl v
guatemalském hlavním městě, kde byl v průběhu jeho cesty po střední Americe.
Podpora zpravodajskými službami USA guatemalské armády podílející se na
„brutální a trvalé represi byla chybou ze strany Spojených států, která by se
neměla opakovat,“ řekl Clinton. Clinton učinil takové prohlášení v reakci na
opakované výzvy guatemalských obránců lidských práv s cílem otevřít přístup do
tajných archivů amerických tajných služeb, který by se definoval rolí
Washingtonu a guatemalské armády ve „špinavé válce“, která byla doprovázena
vnitřním ozbrojeným konfliktem v Guatemale. V nedávno zveřejněné zprávě z
guatemalské „Komise Pravdy“ se uvádí, že USA opakovaně zasahovaly do vnitřních
záležitostí Guatemaly během konfliktu. Takže CIA „přímo či nepřímo podporovala
některé nezákonné operace“ vlády proti povstaleckým silám. Až do poloviny 80.
let, „americká vláda vyvíjela tlak na guatemalské orgány, aby zachránily
nespravedlivou sociální a ekonomickou strukturu v zemi. Podle „Komise pravdy“,
v průběhu 36leté občanské války v Guatemale, která skončila v roce 1996
podepsáním mírové dohody mezi vládou a povstalci bylo zabito nebo se pohřešuje
více než 200 tisíc lidí. V průběhu ozbrojeného konfliktu existovala celá řada
závažných porušení zákona, z nichž za většinu je zodpovědná armáda a
zpravodajské služby.
1956 - Zahájení americké vojenské pomoci tibetským povstalcům proti Číně.
Militanti se cvičili v zámořských základnách CIA, taky jim byly dodávány zbraně
a vybavení.
1957 - 1958 - Indonésie. Stejně jako Nasser, Sukarno byl jedním z vůdců
„třetího světa“ a udržoval neutralitu v období studené války, několikrát
navštívil SSSR a Čínu, znárodnil holandský majetek, odmítl zakázat
komunistickou stranu a rychle rozšiřoval svůj vliv mezi voliči. To vše, podle
Spojených států, sloužilo jako „špatný příklad“ pro ostatní rozvojové země. Aby
se zabránilo „šíření špatných myšlenek v zemích třetího světa“, CIA začalo
vyhazoval hodně peněz za volby, byl vytvořen plán na atentát na Sukarna, byl
vydírán vykonstruovaným sex filmem a pomocí opozičních důstojníků byla zahájena
válka proti v Sukarnově vládě, která nebyla úspěšná.
1958 - Libanon. Okupace země, boj proti rebelům.
1958 - konfrontace s Panamou.
1958 - Americká vojenská pomoc rebelům na ostrově Quemoy v boji s Čínou.
1958 - V Indonésii začíná povstání, které CIA připravovalo už od roku 1957.
Američané poskytovali protivládním rebelům vojenskou pomoc bombardováním a
poradenstvím. Po tom, co bylo sestřeleno americké letadlo se CIA stáhlo a povstání
se nezdařilo.
1959 - Amerika napadne Laos, začínají první střety amerických vojáků ve
Vietnamu.
1959 - Haiti. Potlačení lidového povstání proti proamerické vládě.
1960 - Ekvádor. Poté, co Jose Maria Velasco byl zvolen prezidentem Ekvádoru a
odmítl se podrobit americkým požadavkům na přerušení všech vztahů s Kubou,
Američané uskutečnili několik vojenských operací. Podporují se všechny
protivládní organizace, přijde i na krvavé provokace, které jsou pak připsány
vládě. Nakonec Američané zorganizovali převrat a k moci přijde agent CIA Carlos
Arosemana. Amerika si brzy uvědomí, že prezident není dostatečně přátelský
Washingtonu a snažila se provést další převrat. V zemi začaly nepokoje, které
byly potlačeny pod americkým vedením. K moci se dostala vojenská junta, která
začala teror v zemi, volby byly zrušeny, začalo pronásledování politických
odpůrců a samozřejmě, především komunistů. USA zůstaly spokojeni.
1960 - Americké síly vchází do Guatemaly, aby se zabránilo svržení loutkové
vlády USA. Pokus o převrat se nezdařil.
1960 - Podpora vojenského převratu v Salvadoru.
1960 - 1965 - Kongo / Zair. V červnu 1960 Lumumba se stal prvním premiérem
Konga od získání nezávislosti. Belgie si ale ponechala kontrolu nad nerostným
bohatstvím v Katanga, a významní úředníci Eisenhowerovy správy finanční zájmy a
spojení v této provincii. Na slavnostním ceremoniálu u příležitosti Dne
nezávislosti, Lumumba vyzval lidi k ekonomickému a politickému osvobození. Po
11 dnech Katanga vystoupila ze země. Brzy byl Lumumba svržen ze svého postu s
pomocí Spojených států, a v lednu 1961 se stal obětí teroristického útoku. Po
několika letech občanské války se k moci dostal Mobutu spojený s CIA, který
vládl zemi po více než 30 let a stal se miliardářem. Během této doby se míra
korupce a chudoby v této zemi bohaté na suroviny dosáhl takových rozměrů, že
dokonce zarážel i jeho velitele z CIA.
1961 - 1964 - Brazílie. Po příchodu prezidenta Goularta k moci byla země na
cestě k nezávislé zahraniční politice, obnovila vztahy se socialistickými
zeměmi, vystoupila proti blokádě Kuby, omezila příjmy z vývozu TNC, znárodnila
dceřiné společnosti ITT a pokračovala v provádění ekonomických a sociálních
reforem. Navzdory skutečnosti, že Goulart byl velký statkář, Spojené státy jej
obvinily z „dominance komunistů ve vládě“ a byl sesazen ve vojenském převratu.
V příštích 15 letech vládne vojenská diktatura, kongres byl uzavřen, politická
opozice je roztroušena, v soudnictví vládne tyranie, kritika prezidenta je
nezákonná. Odbory byly kontrolovány vládou, protesty byly potlačeny policií a
armádou. Zmizení lidí, „eskadry smrti“, kult neřestí a divoká mučení se stala
nedílnou součástí vládního programu „morální rehabilitace“. Brazílie přerušila
vztahy s Kubou a stala se jedním z nejspolehlivějších spojenců USA v Latinské
Americe.
1961 - Američané zabíjejí prezidenta Dominikánské republiky Rafaela Trujillo,
kterého sami přivedli k moci ve 30. letech. Brutální diktátor nebyl zabit pro
otevřené loupení země (60 % příjmu země šlo přímo do jeho kapsy), ale za to, že
jeho dravá politika způsobila příliš mnoho škody americkým společnostem.
1961 - Kuba. V roce 1961, CIA měla k
dispozici rozpočet (560 milionu dolarů), který šel na financování zvláštní
skupiny „Mongoose“, která zorganizovala bombardování kubánských hotelů a
dalších objektů, napadala dobytek a zemědělské pěstování, přidávala toxické
chemikálie do vyvezeného cukru z Kuby atd. Na začátku roku 1961 Spojené
státy zrušily diplomatické vztahy s Kubou a vyhlásily ekonomickou blokádu. V
dubnu zorganizovaly ozbrojený útok kubánských kontrarevolucionářů v Zátoce
sviní.
1962 - Guatemalský diktátor Miguel Ydigoras Fuentes potlačí s pomocí Američanů
lidové povstání, stovky lidí se pohřešuje, je široce rozšířené mučení a
zabíjení, země se ponořila do teroru. Američany vyškolení absolventi nechvalně
známé „School of the Americas“ byli dobří zejména v mučení a masových vraždách
civilistů.
1963 - El Salvador. Zničení disidentů s protiamerickými názory.
1963 - 1966 - Dominikánská republika. V roce 1963 byl demokraticky zvolen nový
prezident Bosch. Vyzval zemi k pozemkové reformě, zajištění lidí levným
bydlením, umírněnému znárodnění podniků a omezení nadměrného využívání země
zahraničními investory. Boschovy plány byly považovány za „vplížení do
socialismu“ a rozhněvaly Spojené státy, tisk v USA oznámil, že je „rudý“. V
září 1963 byl Bosch svržen ve vojenském převratu, se souhlasem Spojených států.
Když po 19 měsících v zemi vypuklo povstání a vytvořila se hrozba návratu
Bosche k moci, Spojené státy poslaly na pomoc pro potlačení povstání 23 000
vojáků.
1963 - Američané aktivně pomáhají straně v Iráku zničit všechny komunisty v
zemi. Mimochodem, s pomocí CIA se Saddám Husajn dostal k moci a pak bojoval s
Amerikou nenáviděným Íránem.
1964 - Krvavé potlačení panamských národních sil, které požadovaly vrácení práv
k Panamskému průplavu.
1964 - Amerika podporuje vojenský převrat v Brazílii, vojenská junta svrhla
zvoleného prezidenta Joao Goularta. Režim Generála Castelo Branco je považován
za jeden z nejkrvavějších v dějinách lidstva. Eskadry smrti vycvičené CIA
mučily a vraždily každého, kdo byl považován za politického soupeře Branco,
především komunisty.
1964 - Kongo (Zair). Amerika podporuje příchod k moci diktátora Mobutu Sese
Seko, který se později stal známým svou krutostí a ukradl zbídačené zemi
miliardy dolarů.
1964 - 1974 - Řecko. Dva dny před
volbami, v srpnu 1967, byl v zemi proveden vojenský převrat, aby se zabránilo
opětovnému příchodu k moci premiéra George Papandreou. Intriky proti němu ze
strany americké armády a CIA, které se nacházely v Řecku, začaly hned po jeho
zvolení do funkce v dubnu 1964. Po převratu bylo zavedeno stanné právo a
zavedena cenzura, začala zatýkání, mučení a vraždy. Počet obětí v průběhu
prvního měsíce panování „černých plukovníků“ pod záminkou záchrany národa od
„komunistického převratu“ dosáhl 8 tisíc lidí.
V roce 1965, kdy proběhlo znárodnění ropy v Indonésii, Washington a Londýn opět
reagovaly provedením převratu, při němž byl dosazen diktátor generál Suharto.
Diktatura hromady kostí - půl milionu lidí. V roce 1975 Suharto obsadil
Východní Timor a zničil třetinu populace, a udělal z ostrova obří hřbitov. „New
York Times“ pojmenoval tuto tragédii „jedním z nejvíce divokých masakrů v
moderních politických dějinách“. Na tato zvěrstva si už ani nikdo nevzpomíná.
1965 - Vojenská pomoc proamerickým vládám Thajska a Peru.
1965 - 1973 - Válečná agrese proti Vietnamu.
Během války bylo zabito 250 000 dětí, 750 000 bylo zraněno a zmrzačeno.
Bylo shozeno 14 000 000 tun bomb a min, což se rovná ekvivalentu 700
hirošimských atomových bomb a je třikrát větší než tonáž bomb, použitých v
druhé světové válce. Vietnamská válka stála život 58 000 amerických vojáků,
většinou branců, zraněných bylo 300 000. Desítky tisíc lidí spáchali sebevraždu
v nadcházejících letech, nebo byli duševně a morálně zničeni svou vojenskou
zkušeností. V roce 1995, 20 let po porážce amerického imperialismu, vietnamská
vláda oznámila obrovské množství zabitých lidí ve válce – 4 000 000
vietnamských civilistů a 1 100 000 vojáků. Současně se prováděla „vynucená
urbanizace“, včetně vyhnání rolníků z půdy bombardováním a chemickou defoliací
džungle. V nechvalně slavném masakru v My Lai v roce 1968, američtí vojáci
zabili 500 civilistů . Mezi květnem a
listopadem 1967 se četa, známa jako „Tiger Force“ přehnala přes centrum Vietnamu a přitom
umučila a pozabíjela neznámý počet civilistů. Ve Vietnamu byly provedeny krvavé
vojenské operace jako „operace Phoenix“, která dosáhla vrcholu v roce 1969, kdy
bylo téměř 20 000 vietnamských partyzánů a jejich příznivců zabito eskadrami
smrti, organizovanými Spojenými státy. Četa prošla více než 40 vesnic, mimo
jiné, spáchala útok na 10 starých farmářů v údolí Song dne 28. července 1967, a
vyházela granáty na ženy a děti do tří podzemních úkrytů v okolí Chu Lai v srpnu 1967. Vězni byli mučeni a
popravováni, jejich uši a kůže byly drženy jako suvenýry. Jeden voják z „Tiger
Force“ usekl hlavu dítěti, aby si vzal náhrdelník z krku a lidi byli zabíjeni
kvůli svým zlatým zubním korunkám. Bývalý velitel čety, seržant William Doyle,
vzpomíná: „Zabili jsme všechny, koho jsme potkali. Bez ohledu na to, že to byli
civilisté. Neměly tam být.“ Rolníci byli zabíjeni, když odmítali jít do
tranzitního centra, které americké ministerstvo zahraničí kritizovalo v roce
1967 pro nedostatek potravin a přístřeší. Obklopené betonovými zdmi a ostnatým
drátem, tyto tábory byly v podstatě věznice. Když bývalý hlavní lékař čety
Larry Kottinghem popisoval extrémní krutost, která se projevovala vůči
rolníkům, tak řekl: „To bylo tehdy, když všichni na sobě nosili náhrdelník z
odřezaných uší.“ Armádní vyšetřování, které trvalo čtyři roky a začalo v roce
1971 (nejdelší za dobu této války) z 30 obvinění ze zločinů proti mezinárodnímu
právu, včetně narušení Ženevské úmluvy z roku 1949, ani jeden z těchto lidí
nebyl dokonce ani obviněn. Jediným potrestaným byl seržant, kvůli kterému
vyšetřování začalo, kvůli jeho zprávě o stětí hlavy dítěti. Až do dnešního dne,
USA odmítá odtajnit tisíce zpráv, které by mohly vysvětlit, co se stalo a proč
byl případ uzavřen. 11. září 1967 armáda USA zahájila operaci “Wheeler“ . Pod
velením podplukovníka Geralda Morse, „Tiger Force“ a další tří divize napadly
desítky vesnic v provincii Quang Nam. Úspěch operace byl měřen počtem
usmrcených Vietnamců. Harold Fisher, bývalý zdravotník vzpomíná: „Šli jsme do
vesnice a prostě stříleli do každého. Nepotřebovali jsme nějakou výmluvu. Pokud
tu byli, tak zemřeli.“ Na konci kampaně článek ve vojenských novinách „Stars
and Stripes“ chválil Sama Ibarra z „Tiger Force“ za tisíce zabitých během
operace „Wheeler“. Téměř půl milionu veteránů z Vietnamu bylo léčeno na
posttraumatické stresové poruchy. Jeden voják z „Tiger Force“, Douglas Teeters,
užíval antidepresiva a prášky na spaní kvůli denním a nočním můrám, protože
nemohl vymazat obraz zastřelených rolníků, zatímco ti mávali letáky shozenými
americkými letadly a zajišťující jim bezpečnost. Tohle nebyli jedinečné
případy, ale každodenní zločiny, při plném vědomí velitelů na všech úrovních.
Veteráni vyprávěli o tom, jak oni osobně znásilňovali, řezali uši, hlavy,
svazovali pohlavní orgány dráty od polních telefonů a pouštěli proud,
vyhazovali lidi do vzduchu, pálili bez rozdílu na civilisty, srovnávali vesnice
se zemí v duchu Chinggiskhana, zabíjeli zvířata a psy pro zábavu, otrávili
zásoby potravin a obecně pustošili krajinu jižního Vietnamu, když nebudeme
počítat obvyklá zvěrstva války a devastaci způsobenou bombardováním. Průměrný
věk amerického vojáka ve Vietnamu byl 19 let. Masakr v My Lai.
1966 - Guatemala. Američané dosazují svoji loutku Julia Cesara Mendeze
Montenegro do vlády. Američtí vojáci vstoupili do země, byly uspořádány
hromadné masakry indiánů, kteří se považovali za potenciální povstalce. Byly
zničeny celé vesnice, proti poklidným zemědělcům se aktivně používal napalm. Po
celém státě mizí lidi, aktivně se používá mučení, ke kterému američtí experti
vyškolili místní policii
1966 - Vojenská pomoc proamerické vládě Indonésie a Filipín. Navzdory krutosti
represivního režimu Ferdinanda Marcose na Filipínách (60 000 osob bylo zatčeno
z politických důvodů, vláda oficiálně zaměstnávala 88 expertů na mučení),
George Bush Sr. o několik let později pochválil Marcose za „dodržování
demokratických zásad“.
1967 - Když Američane viděli, že ve volbách v Řecku může vyhrát pro ně nevhodný
George Popandreous, tak podpořili vojenský převrat, který na 6 let ponořil stát
do terorismu. Aktivně se využívala mučení, vraždy politických oponentů
Georgiose Papadopulose (který byl mimochodem agentem CIA a předtím nacista).
Hned první měsíc své vlády nechal popravit 8 000 lidí. USA se přiznaly k
podpoře tohoto fašistického režimu až v roce 1999.
1968 - Bolívie. Lov na slavnou revoluční gardu Che Guevary. Američané ho chtěli
naživu, ale bolivijská vláda se tak bála mezinárodního protestu (Che Guevara se
ještě během svého života stal kultovní postavou), že se rozhodla ho zabít
rychle.
1970 - Uruguay. Američtí experti na mučení učí své dovednosti používat místní
obhájce demokracie proti protiamerické opozici.
1971 - 1973 - Bombardování Laosu . Na tuto zemi bylo shozeno více bomb než na
nacistické Německo. Na začátku února 1971 americko-saigonské jednotky (30 000),
při podpoře amerických letadel z Jižního Vietnamu napadly území v jižním Laosu.
Eliminace populárního vládce státu - Prince Sahouneka, který byl nahrazen
americkou loutkou Lol Noloyem, který okamžitě poslal vojáky do Vietnamu.
1971 -
Americká vojenská pomoc při revoluci v Bolívii. Prezident Juan Torres byl
nahrazen diktátorem Hugo Banzerem, který jako první ze všeho poslal na
bolestivou smrt 2 000 jeho politických oponentů.
1972 - Nikaragua. Americké síly vstupují do země kvůli podpoře vlády, příznivé
pro Washington.
1973 – Chile . CIA zařídí převrat v Chile, aby se zbavila prokomunistického
prezidenta. Allende byl jedním z nejvýznamnějších chilských socialistů a snažil
se provést v zemi ekonomické reformy. Začal proces znárodnění klíčových odvětví
ekonomiky, zavedl vysoké daně na činnost nadnárodních korporací a uložil
moratorium na zaplacení veřejného dluhu. Důsledkem bylo, že se to vážně dotklo
zájmů amerických společností (ITT, Anaconda, Kennecot a další). Poslední kapkou
pro USA byla návštěva Chile Fidelem Castrem. V důsledku toho CIA dostala rozkaz
uspořádat svržení Allendeho. Je ironií, že pravděpodobně poprvé v historii, CIA
financovala komunistickou stranu (chilští komunisté byli mezi hlavními
politickými konkurenty Allendeho strany). V roce 1973, chilská armáda, kterou
vedl generál Pinochet uspořádala státní převrat. Junta pozastavila ústavu,
rozpustila Národní kongres, zakázala politické strany a masové organizace.
Způsobila krvavý teror (v kobkách junty bylo zabito 30 000 chilských vlastenců
a 2 500 se pohřešuje). Junta zrušila sociální a ekonomické úspěchy národa, země
se vrátila k latifundistas, podniky k jejich bývalým majitelům, nahradila škody
zahraničním monopolům, atd. Byly zrušeny vztahy se SSSR a jinými
socialistickými státy. V prosinci roku 1974 byl Augusto Pinochet prohlášen
prezidentem Chile. Antinárodní a antilidová politika junty vedla k prudkému
zhoršení situace v zemi, zbídačení dělníků, výrazně se zvýšily náklady na
bydlení. V zahraniční politice vojensko-fašistická vláda následovala vedení
USA.
1973 - Jomkipurská válka . Sýrie a Egypt proti Izraeli. Amerika pomáhá Izraeli
zbraněmi.
1973 - Uruguay. Americká vojenská pomoc při převratu, který vedl k totálnímu
teroru po celé zemi.
1974 - Zair. Vládě byla zamítnuta vojenská podpora, cílem USA bylo obsazení
přírodních zdrojů. Americe nevadí, že všechny peníze (1 400 000) si
přivlastnil Mobutu Sese Seko, vůdce země, také jí nevadí, že se aktivně podílí
na mučení, věznění oponentů bez soudu, okrádá hladovějící obyvatelstvo atd.
1974 - Portugalsko. Finanční podpora pro-amerických sil ve volbách, a to kvůli
zamezení dekolonizace země, kde po dobu 48 let vládl fašistický režim loajální
USA. Na pobřeží Portugalska se provádí cvičení NATO ve velkém měřítku s cílem
zastrašit soupeře.
1974 - Kypr. Američané podporují vojenský převrat, který měl vynést k moci
agenta CIA Nikose Sampsona. Ten se však nepovedl, ale toho dočasného chaosu
využili Turci a napadli Kypr, doposud jsou stále tam.
1975 - Maroko okupuje Západní Saharu za podpory americké armády, i přes
odsouzení mezinárodního společenství. Odměnou je, že Americe je povoleno
umístit vojenské základny v zemi.
1975 - Austrálie. Američané pomáhají nahradit demokraticky zvoleného premiéra
Edwarda Vitlema.
1975 - Kambodža Američané se rozhodli v
zájmu obnovení image nepřemožitelné velmoci uskutečnit „reklamní válku“, i když
byla posádka bezpečně propuštěna po kontrole. Přitom odvážné americké jednotky
skoro zničily loď, kterou zachraňovaly, ztratily několik desítek vojáků a
několik vrtulníků. Ztráty ze strany Kambodže nejsou známé.
1975 - 2002 - Pro-sovětská vláda Angoly čelí rostoucí opozici z hnutí „Unita“,
které je podporované Jižní Afrikou a tajnými službami USA. SSSR poskytl
vojenskou, politickou a ekonomickou podporu v organizaci zásahů kubánských
vojáků v Angole, poskytl angolské armádě velké množství moderních zbraní a
odeslal do této země několik stovek vojenských poradců. V roce 1989 kubánské
jednotky opustily Angolu, ale občanská válka pokračovala až do roku 1991.
Konflikt v Angole skončil až v roce 2002, po smrti trvalého vůdce „Unita“
Jonase Savimbi.
1975 - 2003 - Východní Timor. V prosinci 1975, den po odchodu amerického
prezidenta Forda z Indonésie, který se stal nejcennějším nástrojem Spojených
států v jihovýchodní Asii, vojáci Suharto s požehnáním USA napadli ostrov a
používali zbraně USA v této agresi. V roce 1989 indonéské jednotky, sledující
cíl násilné anexe Timoru, zničily 200 tisíc z jeho 600 tisícového obyvatelstva.
Amerika podporuje tuto agresi a zamlčuje krveprolití na ostrově.
1978 - Guatemala. Vojenská a ekonomická pomoc proamerickému diktátorovi
Lucasovi Garcia, který zavedl jeden z nejvíce represivních režimů v zemi. Více
než 20 000 civilistů bylo zabito při finanční pomoci USA.
1979 - 1981. Série vojenských převratů na Seychelách - malé zemi vedle
východního pobřeží Afriky. Přípravy puče a invaze žoldnéřů se zúčastnila
Francie, Jižní Afrika a americká rozvědka.
1979 - Střední Afrika. Více než 100 dětí bylo zabito, když uspořádali protest
proti povinnosti nákupu školní uniformy výhradně v obchodech patřících
prezidentovi. Mezinárodní společenství odsoudilo zabíjení a vyvíjelo tlak na
zemi. V těžkých dobách střední Africe přišly na pomoc Spojené státy, pro které
byla výhodná tato pro-americká vláda.
1979 - Jemen. Amerika poskytuje vojenskou pomoc povstalcům, aby se zavděčila
Saúdské Arábii.
1979 - 1989 - Sovětská invaze do Afghánistánu . Po četných útocích mudžahedínů
na území Sovětského svazu, vyprovokovaných a zaplacených Amerikou, se Sovětský
svaz rozhodl poslat vojáky do Afghánistánu a udržet tam pro-sovětskou vládu.
Mudžahedíny bojující s oficiální vládou Kábulu, k nimž patřil jeden z dobrovolníku
ze Saúdské Arábie, Usáma bin Ládin, podporuje Amerika. Dá se říci, že válčili
rukama afghánských povstalců. V roce 1989 sovětští vojáci opustili Afghánistán,
kde pokračovala občanská válka mezi znepřátelenými frakcemi mudžahedínů a
kmenovými sdruženími.
1980 - 1992 - El Salvador. Pod záminkou zhoršující se vnitřní situace v zemi,
která by mohla přerůst do občanské války, Spojené státy zpočátku rozšířily svou
vojenskou přítomnost v Salvadoru skrze nasazení poradců a poté začaly i
provedení speciálních operací s využitím vojensko-špionážního potenciálu
Pentagonu a Langley na trvalém základě. Důkazem toho je fakt, že asi 20
Američanů bylo zabito nebo zraněno při nehodách vrtulníků a letadel během
provádění průzkumných nebo jiných misí nad bojištěm. Existují také důkazy
americké angažovanosti v pozemním bojí. Válka oficiálně skončila v roce 1992.
Ta stála Salvador 75 000 mrtvých civilistů a americké ministerstvo financí 6
miliard dolarů, odebraných z kapes daňových poplatníků. Od té doby žádné
sociální změny v zemi nenastaly. Hrstka bohatých stále vlastní a řídí zemi,
chudí se stali ještě chudšími, opozice se potlačuje „eskadrami smrti“.
Například ženy byly zavěšeny na stromech za jejich vlastní vlasy, byla jím
useknutá prsa, vystřižen vnitřek genitální oblasti a nasazen jim na tvář. Mužům
byl uříznut penis a strčen jim do pusy, děti byly roztrhány ostnatým drátem
přímo před jejich rodiči. To vše bylo provedeno ve jménu demokracie americkými
odborníky a tak každý rok umíralo několik tisíc lidí. Aktivně se na vraždách
podíleli američtí absolventi Graduate School of the Americas (School of the
Americas), (více v ruštině zde: , která je známá pro její výcvik mučení a
teroristické aktivity.
80. léta - V Hondurasu fungují vojenská komanda smrti, vycvičená a zaplacená
USA. Počet obětí zabitých v této zemi se odhaduje na desítky tisíc. Mnozí
důstojníci z týmu smrti byli vyškoleni ve Spojených státech. Honduras se
proměnil na vojenskou základnu pro boj USA proti Salvadoru a Nikaragui.
1980 - Vojenská pomoc Iráku kvůli destabilizaci nového protiamerického režimu
Íránu. Válka trvala 10 let a počet obětí se odhaduje na jeden milion. Amerika
protestuje, když OSN se snaží odsoudit iráckou agresi. Navíc Spojené státy
odstraní Irák ze seznamu „zemí, které podporují terorismus“. Současně Amerika
tajně posílá Íránu zbraně přes Izrael v naději, že se uskuteční pro-americký
převrat.
1980 - Kambodža. Pod tlakem USA organizace „World Food Program“ vysílá Thajsku
potraviny za cenu ve výši 12 milionů dolaru, tyto potraviny dostanou Rudí
Khmeří, tj. předchozí vláda Kambodži, která je zodpovědná za zabití 2,5 milionu
lidí za 4 roky vlády. Kromě toho, Amerika, Západní Německo a Švédsko poskytují
stoupencům Pol Pota zbraně přes Singapur, gangy Rudých Khmerů terorizují
Kambodži ještě 10 let po pádu režimu.
1980 - Itálie. V rámci „Operace Gladio“ Amerika zprostředkuje výbuch na nádraží
v Bologna, je zabito 86 lidí. Cílem bylo zdiskreditovat komunisty v
nadcházejících volbách.
1980 - Jižní Korea. S podporou Američanů bylo zabito tisíce demonstrantů ve
městě Kwangju. Protest byl namířen proti používání mučení, masovému zatýkání,
zmanipulovaní voleb a osobně proti americké loutce Chun Doo Hwanovi. O několik
let později mu Ronald Reagan řekl, že „udělal hodně pro udržení 5 000 let staré
tradici oddanosti svobodě“.
1981 - Zambie. Americe se velmi nelíbila vláda této země, jelikož nepodporovala
Amerikou hodně milovaný apartheid v Jižní Africe. Takže se Američané snažili
zorganizovat převrat, který měli provést zambijští disidenti s podporou jihoafrických
vojsk. Pokus o převrat se nezdařil.
1981 - USA sestřelují dva libyjské letouny. Útok byl zaměřen na destabilizaci
antiamerické vlády M. Kaddáfího. Současně byly provedeny ukázkové manévry u
pobřeží Libye. Kaddáfí podpořil Palestince v jejich boji za nezávislost a svrhl
předchozí pro-americkou vládu.
1981 - 1990 - Nikaragua. CIA řídí invazi
do země povstalců a pokládání min. Po pádu diktatury Somozy a příchodu k moci
Sandinistů v roce 1978, Spojeným státům bylo jasné, že v Latinské Americe může
vzniknout „další Kuba“. Prezident Carter se uchyloval k sabotáži revoluce v
diplomatické a ekonomické formě. Jeho nástupce Reagan vsadil na sílu. V té době
byla Nikaragua nejchudší mezi nejchudšími zeměmi na světě, bylo tam jen pět
výtahů a jeden eskalátor, a i ten nefungoval. Ale Reagan prohlásil, že
Nikaragua představuje hrozné nebezpečí, a když pronášel svou řeč, tak se v
televizi ukazovala mapa USA, která se plnila červenou barvou, jako by
představující jdoucí nebezpečí z Nikaragui. Během 8 let byli lidé z Nikaragui
napadáni Contras, vytvořených USA ze zbytků Somozové stráže a ostatních
příznivců diktátora. Byla zahájena totální válka proti všem progresivním
sociálním a ekonomickým programům vlády. Reaganovi „bojovníci za svobodu“
pálili školy a kliniky, byli zapojeni do násilí a mučení, bombardování a
střelby do nevinných lidí, což vedlo k porážce revoluce. V roce 1990 se konaly
volby, během kterých Amerika utratila 9 milionů dolarů na podporu proamerické
strany (National Opposition union) a vydírání lidí, kterým řekli, že když
strana získá moc, nájezdy Contras financovaných z USA přestanou a místo toho
bude zemi zajištěna masivní pomoc. Sandinisté opravdu prohráli. Během 10 let
„svobody a demokracie“ žádná pomoc do Nikaragui nebyla nikdy doručena, ale ekonomika
byla zničena, země zbídačená, vznikla negramotnost a sociální služby, které
byly před příchodem USA nejlepšími ve střední Americe byly zničeny.
1982 - Vláda Jihoafrické republiky Surinam začala provádět socialistické
reformy a pozvala kubánské poradce. Americké zpravodajské služby podporovaly
demokratické a pracovní organizace. V roce 1984 pro-socialistická vláda
odstoupí jako výsledek dobře organizovaných občanských nepokojů.
1982 - 1983 - Teroristický útok 800 amerických mariňáků proti Libanonu. Opět
mnoho obětí.
1982 - Guatemala. Amerika pomáhá dostat se k moci generálovi Efrain Rios
Monttovi. Po 17 měsících ve funkci zničil 400 indiánských vesnic.
1983 - Vojenská intervence v Grenadě, asi 2 000 mariňáků. Zničení stovek životů. V Grenadě proběhla
revoluce, která přivedla k moci skupiny levicové orientace. Nová vláda této
malé ostrovní země se snažila provádět ekonomické reformy s pomocí Kuby a
Sovětského svazu. Spojené státy se obávaly „exportu“ kubánské revoluce.
Navzdory skutečnosti, že vůdce grenadských marxistů Maurice Bishop byl zabit
ostatními členy strany, Spojené státy se stejně rozhodly napadnout Grenadu.
Formální verdikt o použití vojenské síly byl vyhlášen „Organization of Eastern
Caribbean States“, důvodem pro zahájení vojenské operace byly američtí studenti
jako rukojmí. Americký prezident Ronald Reagan řekl, že se připravuje
kubánsko-sovětská okupace Grenady, a že v Grenadě jsou sklady zbraní, které
mohou být použity mezinárodními teroristy. Po dobytí ostrova (1983) bylo zjištěno,
že studenti nejsou drženi jako rukojmí a sklady byly plné starých sovětských
zbraní. Před invazí USA oznámily, že na ostrově je 1 200 kubánských commandos.
Poté, vyšlo najevo, že Kubánců na ostrově nebylo více než 200, z nichž třetina
byli civilní specialisté. Členové revoluční vlády byli zatčeni a předání
americkými vojáky kumpánům USA. Soud, jmenovaný novou vládou, je odsoudil k
trestům vězení. Shromáždění OSN podstatnou většinou odsoudilo tuto akci.
Prezident Reagan k tomu řekl: „Tohle ani nenarušilo mou snídani.“
1983 -
Destabilizační činnost v Angole: podpora ozbrojených protivládních sil,
teroristické útoky a sabotáže v podnicích.
1984 - Američané sestřelili dvě íránská letadla.
1984 - Amerika nadále financuje protivládní povstalce v Nikaragui. Když kongres
oficiálně zakázal převádět peníze do rukou teroristů, CIA jednoduše klasifikuje
finanční prostředky jako tajné. Kromě peněz, „Contras“ získávali i účinnější
pomoc: Nikaragujci chytili Američany jak pokládají miny ve 3 zálivech, to
znamená, že vedli typickou teroristickou činnost. Věc byla projednána u
Mezinárodního soudního dvora, Amerika byla odsouzena k zaplacení 18 miliard
dolarů, ale nevěnovala tomu pozornost.
1985 - Čad. Vláda vedená prezidentem Habré, podporovaná Američany a Francouzi.
Tento represivní režim používal nejstrašnější mučení, pálení lidí zaživa a jiné
techniky zastrašování obyvatel: elektrické šoky, vložení výfukového potrubí
vozidla člověku do úst, držení v jedné cele s hnijícími mrtvolami a hladomor.
Je doloženo zničení stovek zemědělců na jihu. Výcvik a financování režimu bylo
na Američanech.
1985 - Honduras. USA vysílají odborníky na mučení a vojenské poradce pro
nikaragujské Contras, kteří jsou známí pro své brutální a sofistikované mučení.
Spolupráce Ameriky s vlivnými obchodníky s drogami. Jako kompenzaci honduraská
vláda dostane 231 milionů dolarů.
1986 - Útok na Libyi. Bombardování Tripolisu a Benghází. Mnoho obětí. Důvodem
byl teroristický útok, který spáchaly agenti libyjských tajných služeb na
diskotéce v Západním Berlíně, populární mezi americkými vojáky. V květnu 1986
během cvičení americké flotily byly potopeny dvě libyjské válečné lodě, další
byla poškozena. Na otázku novinářů, zda válka začala, mluvčí Bílého domu řekl,
že proběhly „pokojné mořské manévry v mezinárodních vodách“. Další komentář
nesledoval.
1986 - 1987 – „Válka tankerů“ mezi Irákem a Íránem. - Útoky letectva a
námořních sil válčících stran na ropná pole a tankery. Spojené státy vytvořily
mezinárodními síly k ochraně komunikace v Perském zálivu. Tohle bylo začátkem
stálé přítomnosti amerického námořnictva v Perském zálivu. Nevyprovokovaný útok
USA na íránskou loď v mezinárodních vodách, zničení íránských ropných plošin.
1986 - Kolumbie. Americká podpora proamerického režimu „v boji proti drogám“. Do
Kolumbie bylo převezeno velké množství vojenského materiálu, poté co
kolumbijská vláda prokázala svou loajalitu k USA: v „sociálních čistkách“, tj.
zničení odborových předáků a členů nějakých více či méně významných hnutí a
organizací, zemědělců a nevýhodných politiků pro „očištění“ země od
protiamerických a protivládních elementů. Aktivně se používala brutální mučení,
například v letech 1986-1988. Centrum Pracovníků ztratilo 230 lidí, téměř
všichni byli nalezeni umučení k smrti. Za pouhých šest měsíců, „čištěním“
(1988) bylo zabito více než 3 000 lidí, pak Amerika řekla, že „Kolumbie má
demokratickou formu vlády a významně neporušuje stupeň mezinárodně uznávaných
lidských práv“. Od roku 1988 do roku 1992 bylo z politických důvodů zabito
kolem 9 500 lidí (včetně 1 000 členů jediné nezávislé politické strany
„Vlastenecký svaz“), do toho není zahrnuto 313 mrtvých rolníků a 830
politických aktivistů se pohřešovalo. Do roku 1994 se počet usmrcených osob z
politických důvodů již rozrostl na 20 000. Následující případy začlenit do
„boje proti drogám“ určitě nejde. V roce 2001 se kmen indiánů snažil pomocí
pokojných protestů nedopustit těžbu ropy na svém území americkou firmou
„Occidental Petroleum“. Firma se samozřejmě neptala na povolení a poslala
vládní síly na civilisty. Výsledkem bylo napadení dvou vesnic v regionu Valle
del Cauca, bylo zabito 18 lidí, z toho 9 dětí. Podobný incident se stal v roce
1998 v Santa Domingu. Při pokusu přehradit cestu byli zabiti 3 děti a desítky
lidí byly zraněny. 25 % kolumbijských vojáků chrání zahraniční ropné
společnosti.
1986 - 2000 - Nepokoje na Haiti. Během 30. let zde USA podporovaly diktaturu
rodiny Duvalierů dokud proti ní nevystoupil smýšlející kněz Aristide. Mezitím
CIA tajně pracovala s „eskadrami smrti“ a obchodníky s drogami. Bílý dům
předstíral, že podporuje návrat Aristide k moci po jeho svržení v roce 1991. Po
více než dvou letech prodlení americká armáda obnovila jeho vládu. Ale až poté,
co dostala záruku, že nebude pomáhat chudým na úkor bohatých a bude následovat
principy „tržní ekonomiky“.
1987 - 1988 - USA pomáhají Iráku v jeho válce proti Íránu nejen zbraněmi, ale i
bombardováním. Navíc Spojené státy a Británie poskytly Iráku zbraně hromadného
ničení, včetně smrtícího plynu, kterým bylo otráveno 6 000 civilistů v kurdské
vesnici Halabja. Právě tento případ citoval Bush v předválečné rétorice v
ospravedlnění americké agrese v roce 2003. O skutečnosti, že chemické zbraně
byly poskytnuty Amerikou, která chtěla změnit antiamerický režim v Íránu se
samozřejmě nějak „zapomněl“ zmínit. Zde můžete prohlédnout fotky z obětí
plynového útoku
1988 - Turecko. Vojenská podpora země během masových represí vůči nespokojeným
s proamerickou vládou. Široce rozšířené používání mučení, včetně mučení dětí,
tisíce obětí. Kvůli tomu má Turecko třetí místo ve výši finanční pomoci USA. 80
% tureckých zbraní se kupuje ve Spojených státech a USA mají v zemi vojenské
základny. Tolik prospěšná spolupráce umožňuje turecké vládě, aby páchala
trestné činy, bez obav, že „mezinárodní společenství“ přijme protiopatření.
Například v roce 1995 byla zahájena kampaň proti kurdské menšině: 3 500 vesnic
bylo zničeno, 3 miliony lidí zůstaly bez domova a bylo zabito několik desítek
tisíc. Ani „světové společenství“, natož Spojené státy se vůbec neobtěžovaly
zabývat touto skutečností.
1988 - CIA zajišťuje výbuch letadla „Pan Am“, které letělo přes Skotsko a byly
zabity stovky Američanů. Tento incident byl přičítán arabským teroristům.
Ukázalo se, že tyto pojistky se vyrábí v Americe a jsou prodávány výhradně CIA
a ne Libyi. Spojené státy několik let tlačily na Libyi ekonomické sankce (a
přitom čas od času prováděla nenápadné bombardování měst), že ta se nakonec
rozhodla „přiznat“ svou vinu v roce 2003.
1988 - Invaze vojsk USA do Hondurasu kvůli ochraně teroristického hnutí
„Contras“, které po mnoho let útočilo odtud na Nikaraguu. Vojska jsou v
Hondurasu dodnes.
1988 - Loď USS „Vincennes“, která v Perském zálivu sestřelila raketou íránské
letadlo s 290 cestujícími na palubě, včetně 57 dětí. Letadlo právě vzlétlo a
nebylo ani v mezinárodním prostoru, ale nad íránskými teritoriálními vodami.
Když se loď „Vincennes“ vrátila na základnu v Kalifornii, obrovský jásající dav
ji přivítal s transparenty a balónky, orchestrem a pochodem, a ze samotné lodě
z hlasitých reproduktorů zněla bravurní hudba. Hrdiny vítali dělostřeleckou
palbou. „Kara-Murza“ píše o obsahu článků publikovaných v amerických novinách
věnovaných sestřelenému íránskému letadlu: „Když čteš tyto články, tak hlava
jde kolem. Letadlo bylo sestřeleno z dobrých úmyslů a cestující „nezemřeli
nadarmo“, protože Írán se může zamyslet ...“ Namísto omluvy Bush starší řekl:
„Nikdy se nebudu omlouvat za Spojené státy. Nezajímají mě fakta.“ Kapitán
křižníku „Vincennes“ byl oceněn medailí za statečnost. Pozdější vláda USA plně
uznala svou chybu a nelidské jednání. Nicméně, do dnešního dne USA nesplnily
své povinnosti na náhradu morální a materiální škody příbuzným obětí v důsledku
tohoto bezprecedentního činu. Navíc v letošním roce USA bombardovaly íránské
ropné rafinérie.
1989 - Ozbrojený zásah v Panamě, zajetí prezidenta Noriega, který je doteď v
americkém vězení. Byly zabity tisíce
lidí, v úředních dokumentech byl jejich počet snížen na 560. Rada bezpečnosti
OSN byla téměř jednomyslně proti okupaci. Spojené státy vetovaly rezoluci Rady
bezpečnosti, a začaly plánovat jejich další „záchranné operace“. Rozpad
sovětského protizávaží, vůči všem očekáváním, že tato situace ušetří USA
nutnosti ukázat bojovnost, vedl k tomu, že „poprvé po mnoha letech se
Spojené státy mohly uchýlit k síle bez obav o ruskou reakci“, jak řekl po
invazi do Panamy jeden ze zástupců amerického ministerstva zahraničí. Ukázalo
se, že navrhovaný rozpočet Pentagonu po skončení studené války ze strany
Bushovy administrace, již bez výmluvy „ruské hrozby“ byl ještě větší než
předtím.
1989 - Američané sestřelili dva libyjské letouny.
1989 - Rumunsko. CIA se podílí na svržení a vraždě Ceausesca. Zpočátku s ním
Amerika zacházela velmi vlídně, protože vypadal jako skutečný konfident v
socialistickém táboře: nepodporoval vstup sovětských vojsk do Afghánistánu a
bojkot olympijských her v roce 1984 v Los Angeles, trval na současném
rozpuštění NATO a Varšavské smlouvy. Ale na konci 80. let, se ukázalo, že
nepůjde cestou zrádce socialismu, jako Gorbačov. Navíc tomu překážely čím dál
větší odhalení oportunismu a zrady komunismu, znějící z Bukurešti. V Langley
bylo rozhodnuto, že Ceauşescu musí byt odstraněn (samozřejmě bez souhlasu
Moskvy to tehdy nešlo...) Operací byl pověřen vedoucí oddělení CIA pro východní
Evropu, Milton Borden. Nyní uznává, že akce na svržení socialistického režimu a
odstranění Ceausesca byla naplánovaná americkou vládou. Nejdříve bylo
zpracované světové veřejné mínění. Prostřednictvím agentur byly do západních
médií puštěny negativní informace o diktátorovi a rozhovor s rumunskými
disidenty, kteří uprchli do zahraničí. Leitmotivem těchto publikací bylo:
Ceauşescu mučí lidi, krade veřejné peníze a nerozvíjí ekonomiku. Informace na
Západě měla velký úspěch. Souběžně s tím proběhl piar nejvíce pravděpodobného
nástupce Ceausescu, do role kterého byl zvolen Ion Iliescu. Tato nominace
nakonec vyhovovala i Washingtonu i Moskvě. Přes již „čisté“ Maďarsko od
socialismu se rumunské opozici tiše dodávaly zbraně. A nakonec, současně v
několika světových televizních kanálech byl odvysílán příběh o vraždách
civilistů tajnými agenty rumunské tajné služby „Securitate“ ve městě Timisoara,
„hlavním městě“ rumunských Maďarů. CIA nyní přiznává, že to byla skvělá montáž.
Všechny oběti vlastně zemřely přirozenou smrtí, a mrtvoly byly speciálně
přivezeny na místo z místní márnice, jelikož nebylo těžké podplatit lidi ze
sanitky. Před 15 lety byla poprava bývalého generálního tajemníka Rumunské
komunistické strany a jeho manželky Eleny prezentována jako projev vůle lidu,
kteří svrhli nenáviděný komunistický režim. Nyní je však jasné, že to byla
další operace CIA, která byla pouze kryta fíkovým listem „boje
s totalitarismem“.
1989 - Filipíny. Vládě pro boj proti převratu je poskytnuta letecká podpora.
1989 - Američtí vojáci potlačují nepokoje v Panenských ostrovech.
1990 - Vojenská pomoc guatemalské proamerické vládě „v boji proti komunismu“. V
praxi se to odráží na masových masakrech, do roku 1998 oběťmi střetů se stalo
200 000 lidí, pouze 1 % zabitých civilistů je „zásluhou“ protivládních rebelů.
Je zničeno více než 440 vesnic, desítky tisíc lidí uprchly do Mexika, více než
milion uprchlíků je uvnitř země. V zemi se rychle šíří chudoba (1990 – 75 %
populace), desetitisíce umírají hladem, otevírají se farmy na výrobu dětí,
které pak rozřežou na orgány pro bohaté americké a izraelské klienty. Na
amerických kávových plantážích lidé žijí a pracují za podmínek jako v
koncentračním táboře.
1990 - Podpora vojenského převratu na Haiti. Populární a legitimně zvolený
prezident Jean-Bertrand Aristide byl svržen, ale lidé ho začali aktivně
požadovat zpět. Poté Američané spustili dezinformační kampaň, že je duševně
nemocný. Amerikou dosazený generál Prosper Anvil byl nucen uprchnout na Floridu
v roce 1990, kde nyní žije v přepychu za ukradené peníze.
1990 - Začíná námořní blokáda Iráku.
1990 - Bulharsko. Amerika utrácí 1 500 000 dolarů na financování soupeřů
Bulharské socialistické strany během voleb. Nicméně BSS vyhrává. Amerika i
nadále financuje opozici, což vede k brzkému odstoupení socialistické vlády a
nastolení kapitalistického režimu. Výsledek: kolonizace země, zbídačování lidí,
částečné zničení ekonomiky.
1991 - Rozsáhlé vojenské akce proti Iráku, na které se podílí 450 000 vojáků a
několik tisíc kusů moderní techniky.
Bylo zabito nejméně 150 tisíc civilistů. Úmyslné bombardování civilních
objektů pro zastrašení obyvatelstva Iráku. Pro první invazi do Iráku Amerika
použila následující výmluvy:
Tvrzení vlády USA:
1) Irák napadl nezávislý stát Kuvajt
2) Husajn vyrábí jaderné zbraně použije ho proti Americe
3) Irák nechtěl začít mírové rozhovory a stáhnout vojáky
4) zvěrstva irácké armády v Kuvajtu
5) použití zbraní hromadného ničení iráckou armádou
6) Irák se chystal zaútočit na Saúdskou Arábii
7) V Iráku není demokracie
Pravda:
1) Kuvajt byl po staletí části Iráku a britští imperialisté ho odtrhli pomocí
síly ve 20. letech 20. století kvůli politice „rozděl a panuj“. Žádná země v
regionu neuznala tento stát.
2) Plány na výrobu jaderných zbraní byly v počáteční fázi, pod touto záminkou
můžeme bombardovat většinu světa. Jeho záměr zaútočit na Ameriku byl samozřejmě
čirým výmyslem.
3) Když Amerika napadla Irák, mírová jednání byla již v plném proudu a irácká
armáda opouštěla Kuvajt.
4) Nejhorší zvěrstva typu vražd novorozeňat popsaných výše byla vymýšlená
americkou propagandou.
5) Amerika sama poskytla Husajnovi tyto zbraně.
6) Důkazy doposud nejsou.
7) Američané sami dosadili Husajna k moci.
1991 - Kuvajt. Schytal to i Kuvajt, který Američané „osvobodili“: stát byl bombardován,
byli zavedeni vojáci.
1992 - 1994 - Okupace Somálska. Ozbrojené násilí proti civilnímu obyvatelstvu,
vraždění civilistů. V roce 1991 byl sesazen prezident Somálska Mohammad Siad
Barre. Od té doby je jeho země skutečně rozdělena na klanová území. Ústřední
vláda neovládá celou zemi. Američtí představitelé nazvali Somálsko „ideálním
místem pro teroristy“. Nicméně, někteří vůdci klanů, jako je Mohammed Farah
Aidid spolupracovali s mírovými jednotkami OSN v roce 1992. Ale ne na dlouho. O
rok později už s nimi bojoval. Vedoucí představitelé somálských klanů měli
vlastní malou, ale velmi pohyblivou a dobře vyzbrojenou armádou. Ale Američané
s těmito armádami nebojovali, ale pouze vyhlazovali civilní obyvatelstvo (které
bylo jako schválně ozbrojeno začínalo se bránit). Yankees ztratili dvě bojové
helikoptéry, několik obrněných „Hummerů“, 18 lidí bylo zabito a 73 zraněno
(speciální síly týmu „Delta“ a piloti vrtulníku), zničili několik městských
bloků a zabili podle různých odhadů 1-10 000 lidí (včetně žen a dětí). V roce
1994, po dvou letech neúspěšných pokusů o „obnovení pořádku“ v zemi, téměř 30
tisíc vojáků z americké armády bylo nuceno evakuovat. Aidid tehdy nebyl chycen,
byl zabit až v roce 1995 a diplomatické vztahy mezi Somálskem a Spojenými státy
neexistují doteď (2005). Američané natočili film „Black Hawk Down“, kde se
představili jako hrdinští osvoboditelé Somálců, kteří bojují proti teroristům a
tím to skončilo.
Američané v Somálsku. Po zničení tisíců civilistů americkými hrdlořezy, Somálci
prokázali svou „vděčnost“ za „pomoc“ Strýčkovi Samovi a táhli jednoho zabitého
okupanta ulicemi města. Dosažený účinek byl ohromující: po vysílání těchto
záběrů v americké televizi ve Spojených státech začal velký kravál (proč jim
pomáháme, když to jsou takoví barbaři?), že vojáci museli být evakuováni pod
tlakem veřejnosti. Vyvodíme patřičné závěry.
1992 -
Angola. V naději, že získá bohaté zdroje ropy a diamantů Amerika financuje
svého prezidentského kandidáta Jonasa Savimbiho. Ten prohrává. Před a po těchto
volbách mu Spojené státy poskytují vojenskou pomoc pro boj s legitimní vládou.
Během konfliktu zemřelo asi 650 000 lidí. Oficiální příčina podpory rebelů je
boj proti komunistické vládě. V roce 2002 Amerika získala požadované výhodné
podmínky pro své firmy a ze Savimbiho se stala přítěž. USA po něm chtěly aby
zastavil boje, ale on odmítl. V této souvislosti řekl jeden americký diplomat
následující věc: „Problém s loutkami je ten, že ne vždy škubnou, když taháte za
nitku“. Na tip od americké zpravodajské služby byla „loutka“ nalezena a zničena
vládou Angoly.
1992 - V Iráku se nezdařil proamerický převrat, který měl nahradit Husajna
americkým občanem Sa'd Salih jabr.
1993 - Rusko. Američané pomáhali Jelcinovi zastřelit několik set lidí při útoku
na Nejvyšší radu. Trvale kolují nepotvrzené zvěsti o amerických odstřelovačích,
kteří pomáhali v boji proti „červeno - fašistickému převratu“. Kromě toho,
Američané se postarali o vítězství Jelcina v příštích volbách, i když pár
měsíců před tím ho podporovalo pouze 6 % Rusů.
1993 - 1995 - Bosna. Hlídky během občanské války v bezletových zónách,
sestřelená letadla, bombardování Srbů.
1994 - 1996 - Irák. Pokus svržení Husajna pomocí destabilizace země. Ani na den
se nezastavilo bombardování, lidé umírali hladem a nemocemi kvůli sankcím,
stále probíhaly výbuchy na veřejných místech. Za tímto účelem Američane
používali teroristickou organizaci Irácký národní kongres (INA). Docházelo
dokonce k ozbrojeným střetům se silami Husajna, jelikož Američané slíbili podporu
Národnímu kongresu ze vzduchu. Nicméně podpora nepřišla. Teroristické útoky
byly namířeny proti civilistům, Američané doufali, že tím vyvolávají hněv lidí
na režim Saddáma Husajna, který umožňuje vše. Režim to však dlouho netrpěl a v
roce 1996 byla zničena většina INA. Do nové irácké vlády INA také nikdo
nepustil.
1994 - 1996 - Haiti. Blokáda směřující proti vojenské vládě, vojáci obnovují
prezidentskou funkci pro Aristida 3 roky po převratu.
1994 - Rwanda. Příběh je temný, hodně se teprve uvidí, ale nyní můžeme říci
následující. Pod vedením agenta CIA Jonase Savimbiho bylo v zemi zabito cca.
800 000 lidí. Zpočátku byly hlášeny tři miliony, ale v průběhu let se počet
snižuje. Řeč je o etnické čistce - zničení národa Hútu. Velmi dobře ozbrojený
kontingent OSN, který se nacházel v zemi neudělal nic. Nakolik je v tom
namočena Amerika a jaké cíle sledovala zatím není jasné. Je známo, že armáda
Rwandy, která se zabývala zabíjením civilního obyvatelstva existuje na peníze z
USA a je vyškolená instruktory z USA. Je známo, že prezident Rwandy, Paul
Kagame, při kterém došlo k hromadným vraždám, získal vojenský výcvik ve
Spojených státech. Kagame určitě navázal skvělé vztahy nejen s americkou
armádou, ale také s americkou rozvědkou. Nicméně, žádnou zřetelnou výhodu
Američané z genocidy nezískali. Možná, že je to jen láska k umění?
1994 - Rusko. První a druhá čečenská kampaň. Již v roce 1995 se objevily
zprávy, že někteří Dudajevovi militanti byli školeni ve výcvikových táborech
CIA v Pákistánu a Turecku. USA, jak je známo, oznámily ropná bohatství
Kaspického moře zónou svých životních zájmů a ničily stabilitu na Blízkém
východě. Přes prostředníky v této oblasti USA pomáhaly živit myšlenku oddělení
severního Kavkazu od Ruska. Jim blízcí lidé s velkými pytli peněz podněcovali
Basajevův gang na „džihád“ v Dagestánu a dalších oblastech, kde žijí zcela
normální a klidní muslimové. Kromě toho, v USA, podle údajů uvedených na
internetových stránkách „Federální agentury pro vyšetřování“, se nachází 16
čečenských a pro-čečenských organizací. A tady je citát z dopisu dánským
orgánům od pana Zbigniewa Brzezinskiho (jedna z klíčových postav studené války,
absolutní rusofob, Alexandera M. Haiga (bývalý americký ministr zahraničních
věcí) a Maxe M. Kampelmana (bývalý americký velvyslanec na konferenci o
bezpečnosti a spolupráci v Evropě). Navrhli dánské vládě, aby se zdržela od
vydání Zakayeva Rusku. V dopise se píše: „Známe pana Zakayeva a pracovali jsme
s ním ... Vydání pana Zakayeva by vážně ohrozilo rozhodující pokus zastavit válku“.
Podívejte se, kolik ďáblů bylo vyškoleno ve Spojených státech: Chattab, bin
Ládin, „Američan“ Chitigov a mnoho dalších. Určitě se tam neučili malování. Je
znám skandál s britskou organizací „Helo-Trust“. Teoreticky „Helo-Trust“, která
byla vytvořena ve Velké Británii na konci 80. let jako charitativní nezisková
organizace, měla poskytovat pomoc při odminování oblastí zasažených ozbrojeným
konfliktem. Podle svědectví zadržených čečenských povstalců, které poskytli
FSB, instruktoři „Helo-Trust“ od roku 1997 vyškolili více než sto specialistů
na miny a výbuchy. Je známo, že financování „Helo-Trust“ provádí Britské
ministerstvo pro mezinárodní rozvoj, Ministerstvo zahraničí Spojených států,
Evropská unie, vlády Německa, Irska, Kanady, Japonska, Finska a soukromé osoby.
Navíc ruská agentura kontrarozvědky zjistila, že zaměstnanci „Helo-Trust“ se
aktivně podíleli na shromažďování zpravodajských informací na území Čečenska v
oblasti sociálně-politických, ekonomických a vojenských záležitostí. Jak víte,
americký systém GPS je používán ruskou armádou kvůli nedostatku financování
svých vlastních obdobných projektů. Signál byl během války v Čečensku úmyslně
vypnut, což zabránilo ruským vojákům zničit vůdce rebelů pomocí tohoto systému.
Je taky znám případ, že výše uvedený Brzezinski veřejně prohlásil v médiích, že
Rusko se chystá použít chemické zbraně proti čečenským civilistům. Zároveň
ruští vojáci zachytili vysílaní čečenských rebelů, které se zmocnili velkých
zásob chlóru a byli připraveni je použít proti vlastním civilistům a hodit pak
tento zločin na ruskou armádu. Spojitost je jasná. Mimochodem, právě Brzezinski
vymyslel jak vtáhnout Sovětský svaz do Afghánistánu, právě on sponzoroval bin
Ládina, právě on se proslavil výroky, že pravoslaví je hlavním nepřítelem
Ameriky a Rusko je zbytečná země. Takže pokaždé, když Čečenci berou jako
rukojmí ruské dětí nebo nechají vybuchnout vlak, není pochyb o tom, kdo za tím
vším je.
1995 - Mexiko. Americká vláda sponzoruje kampaň proti Zapatistům. Pod rouškou
„boje proti drogám“ jde boj o území, která jsou atraktivní pro americké
společnosti. Pro zničení místních lidí se používají vrtulníky s kulomety,
rakety a bomby. Gangy vycvičené CIA zabijí populaci a široce používají mučení.
Všechno to začalo tímto způsobem. Několik dní před začátkem roku 1994 některé
indiánské komunity varovaly mexické orgány, že v prvních dnech, kdy vstoupí v
platnost smlouva NAFTA zorganizují povstání. Vláda jim nevěřila. Na Silvestra
stovky indiánů v černých maskách se starými puškami obsadily hlavní město
Chiapas, okamžitě zajaly telegraf a představily se světu jako Zapatistská
armáda národního osvobození (EZLN). Jejich vojenským velitelem, který mluvil k
tisku, byl nějaký subkomandant Marcos. Během prvních dnů války, indiáni po celé
zemi vyšli do ulic a požadovali nechat povstalecký stát na pokoji. Podporu
indiánům vyjádřily také největší veřejné organizace na světě. Vláda oznámila
příměří a touhu jednat s rebely. Po celou dobu se jednání buď vedla nebo se
přerušovala, ale vzbouření indiáni pořad zůstali v hlavním městě, několika
velkých městech a na některých dalších územích v sousedních státech. Jejich
hlavním požadavkem bylo poskytnutí indiánům legitimní širokou regionální
autonomii. Zapatistské komunity jsou nejen v Chiapas, ale ve čtyřech sousedních
státech.
1995 - Chorvatsko. Bombardování letišť Srbské Krajiny před postupem
Chorvatů.
1996 - 17. července 1996 Let 800 letecké společností TWA explodoval na noční
obloze nedaleko Long Islandu a spadl do Atlantského oceánu - všech 230 lidí na
palubě zahynulo. Existuje důkaz, že Boeing byl sestřelen raketou USA. Motivace
tohoto útoku nebyla stanovena, jednou z hlavních verzí je chyba při tréninku a
odstranění nežádoucích osob na palubě letadla.
1996 - Rwanda. 6 000 civilistů bylo
zabito vládními jednotkami, které jsou vyškoleny a financovány Amerikou a Jižní
Afrikou. V západních médiích byla tato událost ignorována.
1996 - Kongo. Americké ministerstvo obrany se tajně účastnilo války v
Demokratické republice Kongo (DRK). Do tajné operace Washingtonu v Konžské
demokratické republice byly zapojeny i americké společnosti, jedna z nich je
spojena s bývalým americkým prezidentem Georgem HW Bushem. Měli tam ekonomické
zájmy v těžebním sektoru Konžské demokratické republiky. Pro zachování
důvěrnosti používali soukromé vojenské personalisty. Washington pomohl Rwandě a
Konžským povstalcům svrhnout diktátora Mobutu. Pak Američané podpořili rebely,
kteří zahájili válku proti zesnulému prezidentovi Laurent-Desire Kabilovi,
jelikož „v roce 1998, režim Kabila začal sužovat zájmy amerických těžebních
společností“. Když Kabila získal podporu jiných afrických zemí, Spojené
státy změnily svou taktiku. Američtí speciální agenti začali trénovat jako
odpůrce Kabila - Rwanďany, Uganďany a Burundianďany a jejich stoupence -
Zimbabwany a Namibijce.
1997 - Američané uspořádali sérii bombových útoků v kubánských hotelech.
1998 - Súdán. Američané zničili raketovým úderem farmaceutickou továrnu, když
prohlásili, že ta vytváří nervový plyn. Protože tato továrna vyráběla 90 % léků
v zemi, a import ze zahraničí Američané samozřejmě zakázali, výsledkem
raketového útoku byla smrt desítek tisíc lidí. Prostě je nebylo čím léčit.
1998- 4 dny aktivního bombardování Iráku poté, co inspektoři hlásili, že Irák
nebyl dostatečně kooperativní.
1998 - Afghánistán. Útok na bývalé výcvikové tábory CIA, které používaly
islámské fundamentalistické skupiny.
1999 - Jugoslávie. Přes pohrdání
pravidly mezinárodního práva, obcházení OSN a Rady bezpečnosti, USA silami NATO
zahájily kampaň 78denního bombardování suverénního státu Jugoslávie. Agrese
proti Jugoslávii, která proběhla pod záminkou „zabránění humanitární
katastrofě“, způsobila největší humanitární katastrofu v Evropě od druhé
světové války. Více než 32 000 bojových vzletů, byly použity bomby o hmotnosti
21 tisíc tun, což odpovídá čtyřnásobku síle atomové bomby na Hirošimu. Více než
2 000 civilistů bylo zabito, 6 000 zraněných a zmrzačených, více než milion
zůstalo bez přístřeší a 2 miliony bez zdroje příjmů. Bombardování ochrnulo
výrobní kapacitu a infrastrukturu každodenního života Jugoslávie, což vedlo ke
zvýšení nezaměstnanosti na 33 % a hodilo 20 % obyvatel pod hranici chudoby,
způsobilo přímé ekonomické ztráty ve výši 600 miliard dolarů. Jugoslávie,
stejně jako celá Evropa utrpěla dlouhotrvající škody na ekologickém prostředí.
Z důkazů shromážděných Mezinárodním tribunálem pro vyšetřování amerických
válečných zločinů v Jugoslávii, které předsedal bývalý americký generální
prokurátor Ramsey Clark, je zřejmé, že CIA vyzbrojila a financovala gangy
Albánských teroristů (tzv. Kosovská osvobozenecká armáda, KLA) v Jugoslávii. Za
účelem financování bojovníků KLA CIA vytvořilo dobře organizovanou kriminální
strukturu pro obchod s drogami v Evropě. Před začátkem bombardování Srbska
vláda poskytla NATO mapu Jugoslávie, kde byly vyznačeny objekty nepodléhající
bombardovaní, jelikož to způsobí ekologickou katastrofu. Američané s jim
vlastním cynismem začali bombardovat právě ty objekty, které byly uvedeny na
srbské mapě. Například ropnou rafinérii Pančevo bombardovaly 6 krát. V důsledku
toho se do životního prostředí uvolnilo velké množství toxického plynu fosgenu,
1 200 t monomerů vinylchloridu, 3 000 t hydroxidu sodného, 800 t kyseliny
chlorovodíkové, 2 350 t kapalného amoniaku a 8 t rtuti. Tohle všechno šlo do
země. Půda byla otrávena. Podzemní vody, zejména v centru města Novi Sad,
obsahují rtuť. Jako výsledek bomb NATO s uranovým jádrem začala nemoc tzv.
„Gulf syndrom“, děti se rodí jako zrůdy. Ekologové Západu, především
Greenpeace, zcela mlčí o zvěrstvech americké armády v Srbsku.
2000 - Převrat v Bělehradě. Američané nakonec svrhli nenáviděného Miloševiče.
2001 - Invaze do Afghánistánu. Typický
program Američanů: mučení, zakázané zbraně, hromadné zabíjení civilistů,
ujištění o blížící se rekonstrukci země, používání ochuzeného uranu, a nakonec
vycucaný z prstu „důkaz“ o angažovanosti bin Ládina v teroristických útocích
11. září 2001, který je založen na pochybném videu se špatným zvukovým signálem
a zcela odlišným člověkem od bin Ládina.
2001 - Američané se honí po celé Makedonii za albánskými
teroristy z Kosovské osvobozenecké armády, kteří byli vyškoleni a vyzbrojeni
samotnými Američany v boji proti Srbům.
2002 - Američane zavádí vojska na Filipíny, jelikož mají strach z občanských
nepokojů.
2002 - 2004 - Venezuela. V roce 2002 se tam uskutečnil proamerický státní
převrat, opozice nelegálně svrhla populárního prezidenta Huga Cháveze. Hned
další den začalo lidové povstání na podporu prezidenta, Chávez byl zachráněn z
vězení a vrátil se na svůj post. Nyní tam probíhá boj mezi opozicí, podporované
Američany a vládou. Venezuela je bohatá na ropu. Navíc není tajemstvím, že Hugo
Chávez byl nejlepším přítelem kubánského vůdce Fidela Castra. A Venezuela je
jednou z mála zemí, která otevřeně kritizovala americkou zahraniční politiku.
Například v dubnu 2004, ve svém projevu na shromáždění u příležitosti výročí
vojenského převratu v zemi, Chávez řekl, že moc ve Washingtonu zachytila
imperialistická vláda, která v zájmu dosažení svých cílů je připravena zabíjet
ženy a děti.
2003 – „Protiteroristická operace“ na Filipínách.
2003 - Irák.
2003 - Libérie.
2003 - Sýrie. Jak už to tak bývá v záchvatu vášně, USA začne ničit obětní zemi
(v tomto případě, Irák), ale také okolní země. 24. června Pentagon oznámil, že
možná zničili Saddáma Husajna nebo jeho nejstaršího syna Udaye. Podle vedoucího
americké armády, dron Predator zasáhl podezřelou konvoj. Jak se ukázalo, při
honbě za představitelem bývalého iráckého režimu, americká armáda působila v
Sýrii. Americká vojenská jednotka uznala střet se syrskou pohraniční stráží.
Byli použiti parašutisté. Ze vzduchu kryla přistání speciálních sil letadla a
vrtulníky.
2003 - Převrat v Gruzii. Přímou pomoc
gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi, Richard Miles, to
znamená, že to bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles byl
už dlouho nechvalně známý jako hrobník režimů: byl velvyslancem v Ázerbajdžánu
když k moci přišel Hejdar Alijev, byl v Jugoslávii při bombardování a při
svržení Slobodana Miloševiče, byl v Bulharsku, když parlamentní volby
vyhrál dědic trůnu Simeon Saxe-Coburg Gotha, který zůstal v čele vlády. Kromě
politické podpory, Američané podporovali opozici i finančně. Například Sorosova
nadace přidělila 500 000 dolarů radikální opoziční organizaci „Kmara“ („dost“).
Ten taky financoval oblíbenou opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou
roli v podpoře „růžové revoluce“ a říká se, že poskytoval finanční podporu
mládežnické organizaci, zodpovědné za pouliční protesty. Kromě toho, podle
„Globe and Mail“ právě za peníze Sorosových organizací do Tbilisi na
speciálních autobusech z různých měst sváželi opozičníky, a uprostřed náměstí
před parlamentem byla postavena obrovská obrazovka, před kterou se
shromažďovali odpůrci Ševarnadze. Podle dokumentu byli před svržením Ševarnadze
v Tbilisi speciálně studované metody organizování masových protestů v
Jugoslávii, které vedly k rezignaci Miloševiče. Podle „Globe and Mail“,
prezident Gruzie Michail Saakašvili, který získal právnický titul v New Yorku,
osobně podporuje vřelé vztahy se Sorosem. Čečenští rebelové, přijatí do služby
gruzínské armády získávají od Sorose bonus k platu.
2004 - Haiti Protivládní protesty
pokračovaly na Haiti během několika týdnů. Povstalci obsadili hlavní město
Haiti. Prezident Jean-Bertrand Aristide uprchl. Útok na hlavní město
Port-au-Prince bylo odloženo na žádost Spojených států. Amerika zavádí armádu.
2004 - Pokus o převrat v Rovníkové Guineji, kde jsou slušné zásoby ropy.
Britská zpravodajská služba MI6, CIA a španělské tajné služby se snažily
propašovat do této země 70 žoldáků, kteří měli svrhnout režim prezidenta
Theodore Nguema Mbasogo Obisango s podporou místních zrádců. Žoldáci byli
zadrženi a jejich vůdce, Mark Thatcher (mimochodem, syn samotné Margaret
Thatcherové!) našel útočiště ve Spojených státech.
2004 - Proamerický převrat na Ukrajině
2008 - Rusko-gruzínská válka.
2011 – Tunis.
2011 – Egypt.
2011 - Libye. Nálety NATO uvrhly tuto kdysi podle afrických standardů
prosperující zemi zpět do středověku, a co hůř, ponořily ji do občanské války.
Západ použil vojenské síly, aby tu instaloval poslušný, leč nepopulární režim
neschopný si poradit se zakořeněnými náboženskými a kmenovými rozepřemi, které
zemi trhají na kusy. Libyjská ropa a plyn byly hlavním cílem vojenské
intervence NATO ve jménu ušlechtilého cíle osvobození obyčejných Libyjců od
diktatury plukovníka Kaddáfího
2011 - Arabské jaro.
2011- Současnost. Sýrie
Na území USA se boje prakticky nikdy vedly. Skoro nikdo nikdy Ameriku nenapadl.
Slavný Pearl Harbor (Hawai), který byl napaden Japonci během druhé světové
války, bylo obsazené území, které Američané sami zdevastovali o kousek dřív.
Jediným útokem další země na Spojené státy byla válka za nezávislost na
Británii na konci 18. století a britský útok na Washington v roce 1814. Od té
doby veškerý teror pochází ze Spojených států a nebyl nikdy potrestán.
Vyšlo na www.chelemendik.sk