Kdyby Židé vyvraždili
Berlín a Mnichov, byli by válečnými zločinci?
|
 S úsměvem jde i válka líp...
Foto: B. Olšer (2)
|
Jak to udělat, aby ti nafoukaní Češi, co neslyší na
blokády hraničních přechodů kvůli zavření Temelínu, dostali pořádně
vytaháno za uši jako nefalšovaní mezinárodní zločinci? Stačila
spisovatelka Hermy Kennel, co napsala knihu „Bergesdorf" na
základě subjektivního vyprávění pamětníků, a jeden snaživý nezávislý
novinář Miroslav Mareš z Jihlavska, jeho patologická posedlost po
zviditelnění a dílo "pravdy, spravedlnosti a lásky" bylo hotovo.
Tak prý též Česko konečně
dostihl válečný zločin, reaguje na Marešovu "investigativní"
zprávu rakouský deník Die Presse. Mezi obcemi Dobronín a Kamenná byly
totiž v lokalitě Budínka odhaleny ostatky lidských těl. Údajně jde o
masový hrob šesti až patnácti oběti nelidské vraždy německých
starousedlíků, určených před 65 lety k odsunu.
Nedalo mi, abych nehájil národní čest a napsal pro
Neviditelného psa text: Mají
"máslo na hlavě" a ještě si drze hrají na lidumily a pacifisty.
Doslova mě nickové rozcupovali. Ulevilo se mi až poté, kdy jsem si přečetl na
stejném webu skvěle vyargumentovaný článek Václava Vlka st. s otázkou, zda
náhodou nebyli vraždícími bestiemi u Dobronína sami Němci...?
Ves Bergersdorf, dnes obec Kamenná, získala v roce 1943
titul Vzorová vesnice SS jako vůbec jediná obec nacistické říše. Z této poměrně
malé vsi vstoupilo z 246 obyvatel do jednotek SS 46 osob a ty se zúčastnily mj.
zvěrstev na Slovensku. První začal psát již před lety o Budince sudetský
Němec Fritz Hawelka. Údajně bratr Hawelky z Begersdorfu, člena SS,
vyznamenaného Rytířským křížem. Z práce pana Hawelky - “Dokumentation eines
Massenmordes in der nördlichen Iglauer Sprachinsel am 19. Mai 1945 - Recherchiert
und zusammengestellt durch: Fritz Hawelka" lze citovat informace o
tom, kdo měl zabíjet v Budínce. Že to patrně vůbec nebyli zvlčilí Češi,
ale pár Rakušanů a sudetských Němců. http://home.arcor.de/harald.hoefer/budinka.htm
Podle Hawelky byl hlavním strůjcem vraždy byl jistý Robert
Kautzinger senior. Podle dochovaných údajů to však nebyl Čech, jak píše pan
Mareš z Jihlavských listů, ale německý Rakušan. Pracoval ve Schutzendorfu jako
sklář a vzal si za ženu Sudetskou Němku z Dobronína. Dalšími spolupachateli
měli být jejich synové Robert a Rudolf. Po otci Rakušané, po matce Sudetští
Němci. K nim se měl přidat Polreich, sedlák z Dobronína. Jiří Dejnožka
sice byl Čechem, kterého ale donutil Kautzingerem seniorem pod pohrůžkou
zastřelení zahrabat špatně pohřbené mrtvoly. Tak taková byla „česká ohavná
masová vraždy nevinných Sudetských Němců“, jak uváděl televizní redaktor David
Vondráček.
Vlaďka Špidlová mě poučila, když ve svém blogu uvedla
zásadní filozofii posuzování podobných kauz. Napsala: „Myslím, že všichni
děláme jednu jedinou chybu. Díváme se a soudíme minulost současnýma očima,
podle současných norem, podle dnes už známých důsledků, a naprosto pomíjíme
dobu, ve které k té či oné události došlo…“ Vzal jsem si tato slova
k srdci a vzpomněl si na dokument vysílaný na televizním kanálu Discavery
Channel o židovské skupině „Mstitelé“, o nichž jsem psal také ve svém románu
"...a Bůh osiřel".
Emigrace Židů z Německa a Rakouska v letech 1933-39 byla
značná, pud sebezáchovy rozvál po celém světě utečence před krutými dopady
Norimberských protižidovských zákonů o říšském občanství a ochraně německé krve
a cti. Spojené státy jich přijaly 85 tisíc, Latinská Amerika 75 tisíc,
Palestina 60 tisíc, Velká Británie 60 tisíc, Švýcarsko 12 tisíc a Židé dokonce
prchali také do Šanghaje v počtu 18 tisíc. USA mohly přijmout značně velký
počet židovských uprchlíků, v době války jich však vpustily do země jen 21 000,
což bylo asi deset procent z počtu povoleného přistěhovaleckým zákonem o
kvótách. Důvodem byl nepřátelský postoj americké veřejnosti; veřejné průzkumy v
letech 1938-45 ukázaly, že skoro polovina obyvatelstva USA by podporovala
protižidovské zákony. Velkou vinu na tom, že pro záchranu židů nebylo nic
podniknuto, nesl i prezident F. D. Roosevelt. Napůl antisemita, napůl špatně
informovaný politik.
Také němečtí a rakouští občané o genocidě věděli a pasivně
ji přijímali. V organizaci SS bylo na milion Němců a a přes
"anschluss" i Rakušanů, dalších 1 500 000 jich pracovalo na železnici.
Většina z nich moc dobře tušila, co znamenají dlouhé rachotící přeplněné
dobytčí vlaky. Třeba do Mauthausenu. Stovky tisíc pánských a dámských hodinek,
plnicích per a krejonů ukradených obětem byly rozdány příslušníkům ozbrojených
sil. Za pouhých 6 týdnů, od 1. prosince 1944 do 15. ledna, bylo rozdáno v
Německu a jím obsazeném Rakousku přes 222 tisíc pánských obleků i se
spodním prádlem, na 193 tisíc kompletů dámského oblečení a téměř sto tisíc
souprav dětského oblečení. Všechno toto oblečení bylo sebráno milionu Židů před
jejich vstupem do osvětimských plynových komor.
“Byli jsme zavražděni! Vzpomeňte si na nás! Pomstěte
nás…!”
Tato slova židovskou krví napsaná na zdi ghett a synagog
se stala mementem po skončení holocaustu pro všechny Židy. V Polsku se navíc
vytvořila šedesátičlenná židovská skupina Mstitelé z bývalých vězňů
koncentráků, z partyzánů, válčících na východní frontě, odbojářů z ghett a
podzemních aktivistů. V čele skupiny byl litevský básník a revoluční sionista
Abi Kovner. Její úkol byl obludný, ale možná čerstvě po všech hrůzách
pochopitelný; za kolektivní vinu Němců v Druhé světové válce jich musí zemřít
několik milionů v největších německých městech. Za šest milionů umučených Židů…
“Našim cílem je dostat se do vodáren v Norimbergu, Mnichově
a Berlíně, kde otrávíme vodu ve vodovodní síti. Pak bude stačit, když si někdo
jen umyje tvář nebo očistí zuby a zemře…” měl svůj plán Abi Kovner, který se
také snažil prudce jedovatou substanci v konzervách kondenzovaného mléka
propašovat do Německa.
“OSN každým dnem schválí vytvoření židovského státu, když
to uděláte, bude našim snům konec, stejně jako naší žádosti o reparace od
Němců,” slyšel Kovner a jeho přátelé námitku, vyznívající v zákaz celé akce.
Kovner se svými druhy však nemínil upustit od svého
hrůzného činu. Byli proto zrazeni vlastními lidmi - členy Hagany, zatčeni na
lodi, jed museli v poslední chvíli vhodit do moře a zvolit jiný plán - otrávit
arsenem několik stovek důstojníků SS, vězněných v bývalém koncentračním táboře
Dachau. Ten byl napřed v roce 1931 otevřen pro zejména židovské vězně, v roce
1945 se zase změnil ve spojenecký tábor pro 30 tisíc důstojníků SS. Mstitelé se
nechali zaměstnat v pekárně, zásobující německé vězně chlebem.
Bochníky poté natřeli směsí arsenu a ten pak byl Němcům
bez vědomí strážných podáván. Efekt byl však velmi slabý. Jen pár z nich se
otrávilo, další pouze trpěli bolestmi. Z velké pomsty nebylo prakticky nic.
Přesto však likvidace německých zločinců pokračovala individuálně. Nalezení
nacisté, kteří neskončili před soudem, byli speciálními židovskými komandy
vyhledáváni. Nejdříve si mysleli, že mají co do činění s britskou vojenskou
policií. Židé je pak odvedli do lesa, kde byli uškrceni nebo zastřeleni…
(Abi Kovner byl krátce v britském vězení, pak se přestěhoval
do židovského státu, kde napřed bojoval za svobodu pro Jeruzalém, v roce 1971
oslavil udělení Ceny Izraele za svoji básnickou tvorbu. Zemřel v roce 1987 ve
věku sedmdesáti let v hlavním městě Izraele Jeruzalémě…)
Co kdyby se záměr Mstitelů povedl a zabity by byly miliony
Němců? Jak bychom se na to dívali současným pohledem? Co by o tom natočil
novinářský hrdina Vondráček. Byli by Židé masoví vrahové, nebo by svět
pochopil, že odplata byla na místě. Nejen za šest milionů umučených Židů
v německých, polských a rakouských a jiných lágrech smrti.
Co by na to říkali pozůstalí? Rozlišovali by počet šest či
patnáct zabitých a šest milionů umučených? Nebo by to byla jen statistika, jak
kdysi tvrdil vrah Židů a v Izraeli popravený Adolf Eichmann…?
"Vítěze se nikdo neptá, zda má pravdu... Je štěstím pro stát, když lidé
nepřemýšlejí..." řekl Adof Hitler, avšak mrazivě dost blízká jsou tato
slova i vyjádřením některých současných tzv. investigativců...
PS: Na území kasáren ve Štýrském
Hradci v jihovýchodním Rakousku byly nedávno pod
hřištěm identifikovány dva hromadné hroby obětí nacismu z konce druhé
světové války. V hrobech by mohly být pozůstatky nejméně 77 osob, mezi
nimi vězňů z koncentráků, spojeneckých letců, odbojářek a maďarských Židů.
Zavraždily je jednotky SS v dubnu 1945 ve snaze zakrýt zvěrstva nacistického
režimu.
aneb ´Když se moc
tlačí na pilu...´
Neviditelný pes byl jedním z prvních periodik, které
poukázalo na zjevné rozpory a tendenčnost, dá se říci dokonce mediální
machinace kolem případu takzvané hromadné bestiální vraždy Němců u Dobronína.
Později se o věc začala kriticky zajímat i další česká media. A dozvěděli jsme
se tak zajímavé informace.
Kampaň o českých zločinech na nevinných Němcích – včetně
démonizace Beneše - nezačala v našich mediích nedávno, ale probíhá už nějakou
dobu. Za významný předěl může být považován pořad v České televizi Historie.cz.
která nesla tendenční podtitulek „Osvobození též přivítaly vraždy“.
Účastníci tohoto pořadu v TV, tedy pan Kučera a docent Just, veřejně lhali a
ostouzeli český odboj včetně představitelů československé vlády. Smutné je, jak
píše ve svém kritickém textu prof. PhDr. Jaroslav Hroch z FF Masarykovy
university Brno (viz Zpravodaj historického klubu 1-2/2008), že v debatě v ČT
se presidenta Beneše zastal jedině švýcarský historik Adrian von Arburg, který
konstatoval, že není možné na základě historických dokumentů spojovat dr.
Beneše s excesy odsunu. Jak to stále a stále lživě hlásá sudetoněmecký
landsmašaft. A představitelům „vyhnanců“ přizvukuje v poslední době stále víc
rádoby moderních intelektuálů a tzv. novinářů či umělců.
Protože ve vztahu ke svým dějinám jsou obyvatelé ČR dosti
laxní a neozval se hlasitý protest žádající ihned napravení takovýchto lží, domnívaly
se zřejmě jisté kruhy, že je čas započít prosazovat své zájmy „silněji“. Po
mediální štvanici ohledně tzv. masakru v Ústí nad Labem byla česká strana navíc
nesmyslně ochotná uznat své viny a nezabývat se vinami druhé strany a
skutečností, která se stala. Naše úřady například nereagovaly na tvrzení, že
„masakr“ zorganizovala čs. armáda, přestože jsou doložena svědectví, že to byla
právě armáda, početně ještě ve městě slabá, která spolu s některými vojáky Rudé
armády výbuch „davového šílenství“ zastavila.
Mediální kampaň pak tlak na českou veřejnost dále
stupňovala. Například lživou propagandou o vyhnání Němců z Brna, kde byla v
rakouském tisku uveřejňována „svědectví“ o tom, jak české „Rudé gardy“ (nešlo o
žádné Rudé gardy, ale o dělníky z brněnské Zbrojovky) topily nevinné německé
ženy v řece, kolem které se procházelo…. Neuvěřitelné je, že ani na tuhle lež
nikdo nezareagoval, protože po cestě pochodu vůbec žádná řeka ani potok nejsou!
S jídlem roste chuť. Následovaly akce stavby pomníku
zabitým Sudetským Němcům v Novém Boru, významným členům místní NSDAP a mezi
jinými i plukovníkovi SS, který jako lékař SS prováděl pokusy na lidech-vězních
v Drážďanech. Viz zde.
Údaje o popravených – ostatně na základě vyhlášeného
stanného práva - potvrdily i orgány BRD.
Ihned pak následovala mohutná kampaň za „odhalení pomníku
neviným obětem„ českého násilí v Postoloprtech. Tak se zázrakem z doložených
sedmi zabitých Němců čs. armádou a staré události hromadných hrobů, u kterých
se nikdy nezjistilo přes poválečbé zkoumání čs.orgány, kdo ti zavraždění byli,
najednou stalo nejprve několik set a později v sudetoněmeckém tisku několik
tisíc sudetoněmeckých „obětí“. O věci jsme na Psu podrobně psali. I zde, zřejmě
v rámci „dobrých sousedských vztahů“, souhlasila úřední místa s odhalením
„pamětní desky“. Při odhalování se však mluvilo jen o Sudetských Němcích,
nikoli o nezvěstných mrtvých z lágrů a z koncentračního tábora pro židovské
míšence v Postoloprtech za války, ani o obětech pochodu smrti, který prošel
Postoloprty v dubnu 1945.
Následovaly další a další akce. Divadélka s Čechy
„pohozenými ostatky německých vojáků“, aniž by se někdo z našeho, německého
anebo rakouského tisku dozvěděl, že v ČR jsou hřbitovy a na nich jsou
opatrovány hromadné hroby německých vojáků - Cheb, Mariánské Lázně a další. Viz
zde.
Prakticky vždy se při těchto akcích používají
desinformační manipulace jako u již popsaných akcí týkajících se Ústí nad
Labem, vydávaného za „mírové" město v době, kdy bylo také díky akcím
wehrwolfů a zdivočelých nacistů plné napětí a nočního střílení, Nového Boru,
kde byli nacisté vydáváni za „pokojné obyvatele“ a válečný zločinec byl
titulován jako „primář nemocnice„, což sice byl ale jako člen SS.
Při mediální a propagandistické akci v Postoloprtech už
to, jak se říká, „dřelo“ a z vyhlašovaná cedule o „památce německých obětí
českého řádění“ nakonec zbylo neslané- nemastné prohlášení, což neopomenuli
někteří sudetští aktivisté na místě hlasitě litovat.
Největší „pecku„ pak vyrobil pan David Vondráček, když
vytvořil neuvěřitelnou a odpornou blasfemii „Vraždění po česku“, kterou pak
odvysílala ČT - kdo jiný, že?!? V ní bezostyšně tvrdil, že zdivočelé Rudé gardy
v Praze na Břevnově povraždily bestiálně skupinu nevinných civilistů - Němců. A
použil k jako důkaz starý, „objevený„ film.
A v tom byl malér. Ihned po zhlédnutí „dokumentu“ poznaly
tisíce diváků, že Němce nestříleli žádní Češi, ale vojáci Rudé armády, a rychle
vyšlo najevo, že to “neudělali jen tak“. Z oken domů, v kterých byli
shromážděni Němci, totiž začal po Sovětech, kteří na Bořislavce po skončení
bojů tábořili, někdo střílet a zastřelil dva sovětské vojáky. Odpověď byla
adektvátní době, místu a činu. Ale hlavně, co pan Vondráček zatajil (úplně
idiotsky, protože skutečnost dokazoval sám film), že popravu uskutečnili Sověti
a ne Češi. Ale účelu bylo dosaženu. Pan Vondráček byl slavný a jeho odpornou
lež převzala rakouská a německá media (jako by na ni čekala, to je zvláštní,
co?!) a rozšířila ji jako pravdu po celém světě. Děsivé je, že ani v tomto
okamžiku nikdo českých politiků ani intelektuálů neprotestoval!
Pan Vondráček na základě tohoto „úspěchu„ prozradil
redaktorovi ČT Železnému, že připravuje další film na toto téma a bude se týkat
údajně až osmdesáti hromadných hrobů nevinných Němců zavražděných rozběsněnými
Čechy. Máme se (a spolu s námi naši bývalí spoluobčané, zvláště ti z nich, co
ještě mají ve svém srdéčku zachovaný obraz Henleina či Hitlera) na co těšit.
Čímpak nás pan Vondráček asi překvapí?
Posledním dílem seriálu o „zločinných činech českého
národa na nevinných Němcích„ byla Akce Dobronín. Dle ní zběsilí Češi bestiálně
zavraždili patnáct nevinných Němců na místě zvaném Budinka u vsi Dobronína.
Příprava byla náramná. Jistá dáma, která najednou v sobě
vzbudila spisovatelskou duši, napsala dílo. Novinky.cz o tom
referovaly takto:
Spouštěčem kauzy se stala kniha Bergersdorf (německý
název pro obec Kamenná) spisovatelky Hermy Kennel. Ta na základě vyprávění
pamětníků zveřejnila krutý příběh, jehož oběťmi se 19. května 1945 mělo stát až
15 německých obyvatel obce Kamenná. Ty si ze shromaždišť, kde čekali na odsun,
měla vyzvednout skupina Čechů z nedalekého Dobronína, kteří předtím zapíjeli
konec války. Alkoholem posílení místní čeští občané měli hnát bývalé sousedy
přes pole do lokality Budínka. Tam si pak oběti samy měly vykopat hrob, do
něhož posléze opilci zmasakrovaná těla nakonec naházeli. Publikace si jako
první všiml jihlavský novinář Miroslav Mareš. Díky jeho práci se pak věci daly
do pohybu.
No, novináři nemohou zcela jistě znát všechno, ale měli by
si předem zjistit, co a jak. Protože se při prvním letmém prozkoumání ukázalo,
že je to celé asi úplně jinak. Navíc, jak se zdá, hybatelé celé akce „Ukažme
Čechy jako mezinárodní zločince“ vše poněkud přehnali. A tak se o událost
začalo zajímat více lidí. A začaly vylézat podivné věci. Když ta původní
báchorka začala „praskat", byl postoj "otevírače problému„, pana
Mareše, neuvěřitelný. V on-line rozhovoru tvrdil, že on vycházel pouze z
„historických“ údajů německé strany a o české se nezajímal a nic o nich neví.
Takže uveďme základní údaje:
1. Ves Bergersdorf, dnes Kamenná, není jen tak běžná ves.
Získala v roce 1943 od „obergruppenführera SS“ Gottlieba (někdy psaného
Gottlob) Bergera titul vzorové vesnice SS. Jako vůbec jediná obec nacistické
říše. Z této poměrně malé obce vstoupilo z 246 obyvatel do jednotek SS 46 osob
a ty se zúčastnily například zvěrstev na Slovensku.
2. Konflikt v době Protektorátu mezi německými obyvateli
Bergersdorfu (spolu okolními německými vesnicemi) a obyvatelstvem okolních
českých vesnic nebyl nic nového a měl několikrát dosti dramatickou podobu.
3. Jeden z největších konfliktů mezi místními Němci a
Čechy vypukl hned po 15. březnu 1939. Německy mluvící obyvatelé napadli českou
základní školu v Dobroníně (možná ve vedlejší vesnici, nebyl čas ověřit údaje z
archivu), kde vytloukli okna, vyrazili dveře, zničili zařízení. A pokusili se
lynčovat českého učitele. Jeho zlynčování zabránili pouze rychle přiběhnuvší
místní čeští sedláci. Po tomto konfliktu byla tato česká škola zrušena.
4. Česká vesnice Dobronín byla místními nacisty označována
jako „bolševická vesnice“. Místními Němci - členy NSDAP - byli údajní
„komunisté“ zatčeni a skončili v lágrech. Pronacistická sudetoněmecká
propaganda pak po válce rozšiřovala (a někteří tomu věří dodnes), že se všichni
tito „komunisté“ stali „kápy“ v lágrech . Zjevně šlo o pokus je
očernit s tím, že „kápové“ byli často zločinci. Landmašaft pak hlásal
informaci, kterou mi opakovali i samotní Sudetští Němci a která tvrdí, že
všichni tito Čeští komunisté se měli v lágrech výborně, protože pracovali v
čokoládovně a měli se tak dobře, že posílali protektorátní poštou domů
balíčky čokolády. K tomu snad není co dodávat.
Není také pravda, jak tvrdí tisk a ten, kdo mu zprávy dodává,
že jde v případě Dobronína o „náhodný nález„ neznámého zločinu. Ani není
pravda, že první se tímto případem začala zabývat autorka knihy
„Bergersdorf".
První začal již před lety o Budince - tedy místě údajné
vraždy - psát Sudetský Němec pan Fritz Hawelka. Údajně bratr jistého Hawelky z
Begersdorfu, člena SS, vyznamenaného Rytířským křížem a při návštěvě rodné vsi
v roce 1944 mohutně oslavovaného jako pravého árijského hrdiny.
O svém pátrání napsal pan Hawelka
zprávu. Tam
nalezneme mnoho zajímavého.
Z práce pana Hawelky (“Dokumentation eines Massenmordes in
der nördlichen Iglauer Sprachinsel am 19. Mai 1945 - Recherchiert und
zusammengestellt durch: Fritz Hawelka")je zajímavé vyjmout tyto informace:
1. Podle údajů pana Hawelky není pravda, jak píše tisk, že
byli zavražděni obyvatelé pouze vesnice Bergersdorf. U seznamu „nezvěstných„ je
soupis obcí, z kterých pocházeli: Pět jich mělo být z Bergersdorfu, tři z
Dobrenz (Dobronína), tedy údajně dle landsmanšaftu „české vesnice“, a další z
okolních vesnic . Tak je to nějak složitější, než říká paní Herma Kennel ve své
knize .
2. Jak navíc vyšlo najevo, novinář Mareš zatajoval o
„vzorné vesnici SS„ všechno, i to, že v této oblasti byla většina obyvatel
vesnic v NSDAP a v Bergersdorfu pak všichni.
3. Nejdůležitější je, že pravděpodobné „vrahy„ nebylo
nutno nijak hledat. Od počátku se víceméně ví, kdo se toho účastnil. Základní
informace již dávno uveřejnil F. Hawelka
4. Hlavním strůjcem oné údajné (a asi skutečně provedené
vraždy) byl dle Hawelky jistý Robert Kautzinger senior. Podle
dochovaných údajů to však nebyl Čech, jak ječí kdejaký
pisálek, diskutéři na netu a jak od počátku všude vykládá a píše pan Mareš z
Jihlavských listů, ale německý Rakušan. Pracoval Schutzendorfu
jako sklář a vzal si za ženu Sudetskou Němku z Dobronína.
5. Dalšími hlavními spolupachateli měli
být dle výpovědí svědků a podle pana Hawelky jeho synové Robert a
Rudolf. Po otci Rakušané, po matce Sudetští
Němci. Oba pak dle tvrzení Hawelky pracovali po roce 1945 u StB v
Jihlavě.
6. Dalším účastníkem vraždy měl být jistý Polreich –
národnost mně neznámá, ale jistě v Jihlavském archivu dohledatelná - sedlák z
Dobronína.
7. Jistý Jiří Dejnožka (první české jméno) byl prý donucen
Kautzingerem sen. pod pohrůžkou zastřelením zahrabat špatně pohřbené mrtvoly.
8. Další Češi jsou ve zprávě Hawelky jmenování jako ti, co
údajně týrali Němce. Ale u žádného není doloženo žádné hodnověrné tvrzení, že
by se vraždy osobně zúčastnil. Spíše se jedná o seznam osob sestavený „ad hoc“,
aby těch českým jmen bylo ve zprávě více. Někteří z nich se vraždy zúčastnit
mohli, ale důkazy chybí. U jiných uvedl pan F :Hawelka jen informace typu JPPUŘ
(jedna paní povídala u řezníka).
Zdá se tedy býti jasné, i když jistota pochopitelně není,
že místo „české ohavné masové vraždy nevinných Sudetských Němců“ zde vidíme příběh,
kdy německý Rakušan, jehož manželka byla Sudetská Němka, se
svými syny, tudíž národnostně napůl Rakušany a napůl
Sudetskými Němci, z doposud neznámých důvodů pravděpodobně
zavraždil neznámý počet (šest až patnáct) Sudetských Němců.
Motiv, tu hlavní indici potřebnou k objasnění každé
vraždy, neznáme. Je však téměř jisté, že jím nebyl žádný „rasový“, tedy
nacionální motiv.
Vypadá to, že paní Kennel, pan Mareš i
další tuto informaci záměrně tajili, protože pak by to nebyla žádná senzace o
hnusných Češích, ale obyčejná brutální vražda.
Jestliže jsem já z veřejných zdrojů zjistil, že s
pravděpodobností hraničící s jistotou nešlo o žádnou nacionální vraždu –
či dokonce genocidu, jak blouznili někteří čeští a rakouští novináři – ale o
nějaké vyřizování účtů mezi Sudetskými Němci, musí to vědět i autorka knihy
Bergersdorf, která měla dlouhodobý přístup do jihlavského i jiných archivů. A
zcela jistě to musel vědět také „investigativní“ novinář Miroslav Mareš, který
použil k šíření svých „senzačních„ objevů mimo jiné i Jihlavské listy.
Podle dostupných dokumentů se pak ukazuje ve správném světle
ono stále opakované plácání o „Čechy zorganizované hromadné vraždě“ a veškerý
ten protičeský mediální pokřik - viz Passauer Presse - o tom, jak nás „dějiny
dostihly„.
A když už jsem tak byli hlasitě vyzýváni k pokání a
vyrovnání s minulostí, tak jako to prý učinil náš údajný vzor BRD, uvedu
nezávislou informaci, jak to vlastně bylo ve skutečnosti s tou “vzornou
denacifikací“. Zde zprávička
z Passauer Nachrichten, ze
dne 18. 8. Odtud ji často bez uvedení pramene převzaly mnohé naše noviny - viz Kamennou
adoptoval esesman, Lidovky.cz. Cituji
originál: „Er machte Bergersdorf zum SS-Dorf … Er war ein enger Vertrauter
Hitlers: Gottlieb Berger, SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS.“
Takže tento miláček a přítel Hitlera, masový vrah a
zločinec, co vyrobil z Bergersdorfu „Vzornou vesnici SS“ a velel bestiálním
vrahům, byl sice po válce odsouzen v takzvaném „Wilhelmstraßen-Prozess„ na 25
let vězení, ale již v roce 1951 byl propuštěn a s plnou penzí generála žil jako
vážený občan do svých 78 let. Ještě budete, všichni milí kavártenští intoši,
vykládat, jak jsme se my, nehodní Češi, nevypořádali s následky „totality“ a
jak se máme „učit“ od svých německých přátel té správné spravedlnosti?
I Pasauer Nachrichten konstatují, že takhle spravedlnost
nevypadá.
Takže se zdá, že je oprávněná domněnka, že to celé byla
předem vymyšlená lumpárna. Jak napsal Elias Canetti v knize Masa a moc,
psychologie velkého množství lidí podléhá snadněji emocím a nevěcnosti než
jednotlivci. Proto je nutno dělat velké mediální akce typu „Češi jsou zločinci
a Beneš byl větší zločinec než Hitler“. (Sedněte si v Bavorsku do nějaké
"Heimatstube“ a po třech pivech vám to někdo polohlasem sdělí.) Takováto
mediální manipulace s lidmi je nejen hnusná, ale většinou je pouhou přípravou
pro nějaký jiný cíl. Třeba na okamžik, kdy v EU dojde na lámání chleba,
Německo, Rakousko, Dánsko a další severské státy se „trhnou“. Pak by byla
vhodná chvíle vytasit se po mediální přípravě na Čechy, kteří budou stát na
křižovatce kam a s kým. Pak by mohli, třeba, znejistělí a oslabení Češi kývnout
na nějaké „rozumné návrhy“ pana Posselta, že?!?
Jenže stačí do bubliny jen trochu zaštourat a ozve se
„puk!“ vyvalí se smrad pomluv a drzostí a ……. z vraždících Čechů,
„organizujících genocidu“, je najednou jeden Rakušan a dva napůl Rakušané a
napůl Sudetští Němci a Čech, kterému vyhrožovali zastřelením, když ty mrtvoly
nepomůže zahrabat. To jsou věci, co?!?
Ale to je přeci jedno. Fakta nikoho nezajímají. Celý svět
slyšel o vraždících českých bestiích. A to byl asi účel.