ZNAK_3 Společnost česko-kubánského přátelství, zapsaný spolek

Územní organizační složka Jihlava,

kontakt: Ing. Ladislav Zadražil, zadrazil49@volny.cz , tlf: 776 092 611

UN MUNDO MEJOR ES POSIBLE – lepší svět je možný

1. máj 2015 – náměstí Jihlava

PETICE ZA UKONČENÍ OBCHODNÍ BLOKÁDY KUBY

I přes současné oteplování vztahů USA – Kuba, hospodářská blokáda Kuby ze strany Spojených států stále trvá. Stále platí Kubu diskriminující zákony, vyhlašované před více než padesáti lety Kongresem Spojených států.

Připojení podpisu, pod tento spravedlivý požadavek lze dohodnout na tlf. 776 092 611. (Text petice)

7. dubna 2015 beseda v Jihlavě s Chargé d'Affaires a.i. Kubánské republiky

Félixem Andresem Leónem Carballem.

Spolu s velvyslancem přijeli:

Manželka velvyslance paní Rajza

3. tajemník – konzul Anchel Gustavo Svares

Tlumočila PhDr. Eva Mánková

Zkráceně z odpovědí na otázky, které na velice živé besedě účastníky zajímaly.

Jak je to se soukromým podnikáním na Kubě? Soukromému sektoru uvolněn prostor v oblasti hotelové, ubytovací, dopravě, službách. V loňském roce Kubánci schválili zákon o zahraničních investicích, v souvislosti s ním vzniká speciální průmyslová zóna. Má rozlohu 500 km², napojení na přístav, vnitrostátní dopravu, tedy s vybudovanou infrastrukturou. Aktivity zahraničních investorů budou muset představovat projekty, o které má Kuba zájem. V prvé řadě se jedná o rozšíření výroby léčiv a potravinářský průmysl.

Soukromé podnikání se netýká strategických oborů, těžbě nerostných surovin a také zahraničním investorům nebudou prodávány pozemky.

Jaké tvoří hlavní příjmy Kuby? Na prvním místě je vývoz lékařských služeb. V současné době to je 65 000 lékařů v 60 zemích světa. Mezi nimi byla jmenována Venezuela, dále Brazílie ale také Saudská Arábie, Arabské Emiráty. Země které mohou, služby platí, jiným je poskytována pomoc bezplatně.

Na druhém místě v příjmech země je turistika. V minulém roce to byly tři miliony turistů (převažovala Kanada) po uvolnění blokády je předpokládán nárůst o další dva miliony. Kuba má pro ně připravené čtyř a pěti hvězdičkové hotely. Současně existují ubytování i v nižších kategoriích. Na třetím místě v příjmech je těžba niklu, na které se projevil pokles cen.

Kuba dává 50 % svých státních výdajů na školství a bezplatné zdravotnictví. S kulturou a sportem je do 65 %.

Obchodní partneři Kuby? Na prvním místě jmenována Venezuela, dále následovala Čína, Brazílie, Francie, Německo, Rusko (minulý týden na Kubě Lavrov, projeven také zájem o průmyslovou zónu).

Z přítomných byl položen také dotaz, proč Kuba nepřijímá utečence z jiných zemí? Kuba by jim musela zajistit to, co zajišťuje svým občanům – bezplatné zdravotnictví, bezplatní školství na všech stupních, sociální zabezpečení a na to prostě nemá peníze.

Jak je to s opozicí? Je mnoho organizací s mnoha šéfy, ale s málo členy. Spojené státy dávají ročně 22 milionů dolarů na podporu demokracie na Kubě. Je problém s dělením peněz. Ty dostávají šéfové, členové ne. S nadcházejícím uvolněním se nárůst opozice neprojevuje.

Jak je to s Fidelem Castrem? Stále duševně čilý, i když na jeho fyzickém stavu se projevuje přirozeně věk a hlavně prodělání a překonání velmi těžké nemoci.

Poznámka k blokádě. Koncem minulého roku president Obama uznal, že více než 50 let trvající přísná izolace Kuby není efektivní. Blokádu může zrušit pouze kongres spojených států, a to zrušením příslušných zákonů, které sám v minulosti vyhlásil. Presidentem Obamou provedená opatření jsou zatím spíše kosmetického rázu. Účel, k jakému má sloužit například jím navrhované zřízení velvyslanectví USA na Kubě, náš čtenář nepochybně vycítí. Nicméně určité oteplení ve vztazích USA – Kuba bylo koncem minulého roku zahájeno, a věřme že bude mít pokračování.

Zkrátka Kuba neodevzdá své přírodní zdroje a neprodá svoji vlastní zem. Nevměšuje se do politiky ostatních zemí a očekává toto i od ostatních. Tak vyzněla zajímavá beseda, na které byla přítomna manželka velvyslance (pro zajímavost Ukrajinka) a tajemník konzulátu.

Zkráceně zapsal zadražil49

Fota s našimi hosty

Z výroční schůze SČKP, z.s.

Projednána úprava názvu, aby odpovídala novému Občanskému zákoníku o text „zapsaný spolek“.

Schválena zpráva o hospodaření a stavu členské základy, plán práce.

Česká republika byla jedinou zemí, která od přátelství přešla k vyložené nenávisti vůči Kubě. (Zasloužili se o to pánové Vondra, Svoboda, Ruml, Schwanzerberg, přidal se Pilip a Bubeník, Havlův Člověk v tísni), jednoduše řečeno pomáhali jsme Američanům Kubu rozložit. Dnes Evropská unie normalizuje vztahy s Kubou, tisk již začíná o Kubě psát opatrněji, ročně navštíví Kubu okolo 12 000 našich občanů

Nový Chargé d’affaires v české republice

Félix Andres León Carballo (druhý zprava):

Kuba nepřipustí ústupky, vydírání. Je dále nutno bojovat proti blokádě hospodářské, finanční a obchodní, dokud kongres Spojených států nezruší zákony tvořící blokádu.

USA stáhnou své vojáky z boje s ebolou v západní Africe (z internetu Aktuálně.cz zprávy – zahraniční.)

Původně bylo v západní Africe 2800 příslušníků americké armády, většina z nich se už ale vrátila zpět do vlasti.

New York/Washington - Spojené státy stáhnou do konce dubna ze západní Afriky téměř všechny své vojáky, kteří pomáhali v boji s epidemií eboly. S odvoláním na Bílý dům o tom ve středu informovala agentura Reuters.

Kuba poslala „jenom lékaře“ kubánský lékařský personám zůstává – bohužel o tom demokratický tisk nepíše.

Ze čtvrtletníku Venceremos

informace, které jinde nenajdete

Vydává OREGO info@orego.cz,

roční předplatné 200 Kč

Miamská pětice – vrátili se!

17. 12. 2015 byli z americké věznice propuštěni zbývající 3 hrdinové z tzv. Miamské pětice

Člověk v tísni a manipulace bez hranic

Obama – my poslali proti Ebole 3000 vojáků – my Kubánci jen 300 lékařů

CELAC pořádá svůj třetí prezidentský summit

CELAC je koalice 33 latinskoamerických a karibských národů, zastupující přibližně 600 milionů lidí. Činnost zahájila v roce 2011.

Hlavy latinskoamerických států zahájily dnes v Kostarice dvoudenní summit latinskoamerických a karibských států (CELAC).

Venezuelský prezident Nicolas Maduro a bolivijský předák Evo Morales vydali před oficiální cestou do této středoamerické země svá prohlášení (pro příjemce internetu a znalce jazyka více na both issued statements leading ).

Nicolas Maduro potvrdil, že oficiálně navštíví Kostariku, kde se zúčastní třetího presidentského summitu CELAC. Řekl, že přinese pravdu o bolivarské revoluci. Promluvil také o odkazu bývalého venezuelského prezidenta Hugo Chaveze a jeho vlivu na vznik oblastní integrační skupiny.

Bolivijský předák Evo Morales zdůraznil význam summitu: „Chystáme se zabývat důležitými problémy jako integrace, abychom tak osvobodili náš lid Latinské Ameriky.“

Na summitu převezme prezidentství na rok 2015 Ecuador. Bude vyžadovat významné návrhy na snížení chudoby a na vědecko-technické inovace a usilovat o větší společenské zapojení. „Dočasné prezidentství CELAC představuje mezinárodní uznání Ecuadoru a prezidenta Rafaela Correy ve vedení oblasti,“ konstatoval Bruno Ayllón z Národního institutu pro vyšší vzdělání.

Telesur 28. 1. 2015

Teď nezvedneme bílý prapor, varuje Fidel USA

Hrdina revoluce vítá zmírnění napětí, ale říká, že se nenajde nikdo, kdo by se vzdal

Vůdce kubánské revoluce Fidel Castro opatrně přivítal předběžné zlepšení vztahů se Spojenými státy, ale varoval Washington, že jeho zem vydržela celá desetiletí, aniž by zvedla bílý prapor, a nikdy to neudělá.

V upřímném projevu ke studentské federaci na Havanské universitě řekl: „Nikdy jsem neměl důvěru k politice Spojených států ani jsem s nimi neprohodil jediné slovo. To ale neznamená, že odmítám klidné řešení konfliktu. Vždy budeme hájit spolupráci a přátelství všech národů světa, včetně našich politických odpůrců.“

Vyjádřil se ale, že když byl studentem, jen studiem marxismu dospěl k lepšímu pochopení podivného a složitého světa, v němž všichni žijeme. „Studenti by se měli inspirovat u Marxe, Lenina a Mao Ce-tunga“, řekl, „aby se vyhnuli buržoazním iluzím, jejichž chapadla zachycují méně zkušené. Revoluční myšlenky musí být vždy jejich ochranou, jak lidstvo násobí své znalosti.“

Dále řekl, že výzvou k lepším vztahům se Spojenými státy bylo podání rukou Raula Castra s Barackem Obamou na pohřbu Nelsona Mandely. „Vzácný a příkladný bojovník proti apartheidu byl v přátelském vztahu s Obamou,“ poznamenal; dramatický zvrat ve vývoji, když se vezme v úvahu americká podpora jihoafrického apartheidu v době, kdy kubánské síly bojovaly proti rasistické armádě v Angole. Kubánci by si měli zapamatovat poučení z onoho období, kdy byla mírová jednání vyloučena a Angola byla napadena silami apartheidu.

„V takové situaci nebylo mírové řešení možné. Jen rozhodný odpor s vojenskou pomocí Kubánců donutil tuto arogantní zemi sjednat mírovou smlouvu, jež ukončila vojenskou okupaci Angoly a zvěstovala konec apartheidu v Jižní Africe. Vážná nebezpečí, jež ohrožují lidstvo, by měla dát průchod pravidlům, jež se slučují s lidskou důstojností,“ řekl Castro.

Morning Star, 27. 1. 2015

Již odpustili, že mají socialistickou revoluci pod nosem?

"Nemohou nám odpustit, že jsme u nich pod nosem a že jsme uskutečnili socialistickou revoluci pod nosem Spojených států!" Fidel Castro.

Tento výrok Fidela Castra mne napadl, když jsem slyšel o změně politiky administrativy Spojených států vůči Kubě.

Tak tedy americký prezident Obama uznal, že "tvrdá" izolacionistická politika, kterou Washington doposud vůči Kubě zastával, je neefektivní. V dalším dochází k názoru o nutnosti otevření amerického velvyslanectví v Havaně.

Nevím, i když tuším, jakou efektivitu má president Obama na mysli, nicméně z dalších slov nevyplývá, že by se Spojené státy vzdaly myšlenky zasahovat do vnitřních záležitostí Kuby. Podle jeho slov Kuba nadále potřebuje změny, Kuba musí provést změny, musí provést ekonomické reformy a hlavně zlepšit situaci v lidských právech.

Současné oteplení přicházející ze strany Spojených států (možná i z obavy před sbližováním některých státu střední a LA s Ruskem) neznamená okamžité zrušení jejich ekonomických sankcí vůči Kubě, trvajících přes padesát let.

Pro hospodářství Kuby je potřeba zrušit hospodářské sankce, umožnit obchod, cestování, nákup potřebných komponent a hlavně se nevměšovat. Naopak pro USA je prvořadé zřízení velvyslanectví v Havaně. Tedy poněkud rozdílné zájmy.

Velvyslanectví hájí a prezentuje zájmy své země. A těmi v případě USA rozhodně nebude socialismus na Kubě.

Věřím, že kubánský lid, ať už se rozhodne jakkoli nezapomene, že USA jakožto největší agresor světa, který vytváří nepokoje po celém světě a zanechává za sebou nepředstavitelné množství krve, svoji podstatu nemění.

Ladislav Zadražil49

Historické vítězství - Kubánská pětice na svobodě!

Když ve středu 17. prosince 2014 oznamoval předseda Státní rady a Rady ministrů Kubánské republiky Raúl Castro osvobození zbývajících tří členů Kubánské pětice z věznic Spojených států amerických, propukli v nadšení nejen obyvatelé Ostrova svobody, ale spolu s nimi i stoupenci spravedlnosti z celého světa. Po více než 16 letech totiž skončilo hanebné věznění kubánských bojovníků proti terorismu.

Kubánská pětice byla ve Spojených státech amerických skandálně uvězněna v roce 1998 za svůj boj s protikubánským terorismem. Ten byl od vítězství kubánské revoluce organizován z území mocného souseda na severu a má na svědomí již tři a půl tisíce mrtvých. Jedná se především o oběti atentátů, bombových útoků a sabotáží. Úkolem pětice kubánských protiteroristických bojovníků bylo monitorovat a odhalovat záměry protikubánských teroristických skupin tak, aby jim bylo zabráněno. Touto svou statečnou činností zachránili nespočet životů.

Stálo je to však svobodu, když byli pro svou činnost zadrženi a křivě obviněni ze zločinů, které nespáchali. Pět kubánských bojovníků proti terorismu bylo následně justicí Spojených států amerických odsouzeno k drakonickým trestům. Celkově těchto pět lidí obdrželo trest odnětí svobody v délce čtyř doživotí a 77 let a bylo uvězněno v pěti různých vězeních s nejpřísnější ostrahou, bez možnosti mezi sebou komunikovat.

Skandální uvěznění a odsouzení Kubánské pětice k brutálním trestům vyvolalo velkou vlnu nevole nejen na Kubě, ale i v dalších zemích, mimo jiné i v samotných Spojených státech amerických. V rámci mohutného mezinárodního hnutí solidarity s pěticí kubánských hrdinů se na jejich stranu postavila řada politických stran, studentských a mládežnických hnutí, odborů a církevních organizací a vědeckých asociací. K výzvě za okamžité propuštění Kubánské pětice se připojilo také deset nositelů Nobelovy ceny, mnoho členů parlamentů a řada dalších významných osobností akademického či uměleckého života. Z celého světa tak soustavně znělo mohutné volání solidarity s těmi, kdo byli dlouhá léta za otřesných podmínek nehorázně vězněni proto, že bránili svou vlast před terorismem.

V České republice zaštiťoval boj za osvobození pěti kubánských hrdinů Český výbor za osvobození Kubánské pětice. Za léta své činnosti zorganizoval mnoho aktivit spočívajících v informování české veřejnosti, oslovování osobností veřejného života i politických představitelů, sbírání podpisů pod petice a pořádání pravidelných demonstrací před budovou velvyslanectví Spojených států amerických v Praze, shromáždění solidarity i různých kulturních a sportovních aktivit věnovaných případu Kubánské pětice. Do kampaně za propuštění Kubánské pětice se v České republice aktivně zapojilo mnoho tisíc lidí, kterým patří velké poděkování za osobní příspěvek k tomuto úspěchem završenému zápasu hnutí mezinárodní solidarity.

Poslední tři členové Kubánské pětice Gerardo Hernández, Ramon Labaniňo a Antonio Guerrero byli osvobozeni a přidali se tak ke svým již dříve propuštěným soudruhům Renému Gonzálesovi a Fernandu Gonzálesovi. Po nekonečných 16 letech věznění je tak celá Kubánská pětice opět ve své vlasti, pro jejíž svobodu, nezávislost a bezpečnost tolik vytrpěli. Také z České republiky proto zasíláme své srdečné a vřelé gratulace pětici kubánských hrdinů i všemu lidu socialistické Kuby k velkému a tak těžce vybojovanému vítězství. V souvislosti s vězněním Kubánské pětice prohlásil před mnoha lety historický vůdce kubánské revoluce Fidel Castro prorocké: „Vrátí se!“ Jeho slib se právě naplnil.

Milan KRAJČA,

tajemník Českého výboru za osvobození Kubánské pětice

Al Aleida Guevara to speak in London, Leicester and Sheffield

Ché Guevara’s daughter, Aleida, will be in Britain this winter for a short speaking tour and to participate in the Vigil for the Miami Five and Latin America Conference 2014.

Aleida will join hundreds protesting outside the US Embassy on Wednesday 3 December from 6-7.30pm for the annual Candlelight Vigil for the Miami Five.

On Saturday 29 November, she will speak at key plenary and workshop sessions on Cuba at the Latin America Conference at Congress House from 9.30am-5pm.

Public and university meetings during the day and evening in Leicester and Sheffield will take place on Monday 2 and Tuesday 3 December.

Dcera legendárního Che Guevary přijede koncem roku do Velké Británie. Na svém turné podpoří boj za osvobození kubánské pětice bude informovat o konferenci Latinské Ameriky 2014.

Odpověď na krizi s ebolou

Kuba vysílá doktory, USA vojsko

Nepatrný kubánský národ zahanbil svět svými mezinárodními lékařskými misemi; typickou ukázkou je současná krize s ebolou v západní Africe.

Současná pozoruhodná úloha kubánských lékařů a zdravotnického personálu, jíž se vypořádávají s následky přírodních i lidmi vyvolaných katastrof a krizí v rozvojovém světě je něčím, o čem západ už dlouho nemluví, ať už z geopolitických či z ideologických důvodů. Nejnovějším příkladem je reakce Kuby na vypuknutí eboly v západní Africe. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) Kuba teď vysílá stovky lékařů, ošetřovatelek a dalšího zdravotnického personálu do západní Afriky, do práce v první linii proti nemoci. Srovnejte si: reakcí Spojených států na ebolu je rozmístění tří tisíc vojáků.

Příkladné gesto solidarity Kuby, s něco přes 11 miliony obyvatel a HDP kolem 70 mld. £, je ještě pozoruhodnější faktem, že jejích nějakých 50 000 příslušníků zdravotnického personálu se podílí na zdravotnických misích po celém světě, konkrétně v 66 zemích rozvojového světa. Jedním z neocenitelných příkladů byla jejich úloha po haitském zemětřesení v roce 2010. Když zemětřesení udeřilo, na ostrově už pracovalo 350 zdravotníků, v rámci mise solidarity, založené v roce 1998. Lékaři, sestry a pomocný personál okamžitě vyrazili do akce, aby pomohli zvládnout jednu z nejhorších humanitárních katastrof na světě v současných dějinách. Navíc uprostřed fanfár, obklopujících pomoc nabídnutou Spojenými státy, Velkou Británií a dalšími západními zeměmi, Kuba vyslala další stovky zdravotníků do postižené země. A nejen to; místo toho, aby za dva tři měsíce odjeli, poté, co utichly zprávy, Kubánci zůstali - a jsou tam dodnes.

Profesor John Kirk z kanadské Dalhousieské univerzity, který dělal výzkum o kubánských mezinárodních lékařských týmech, tehdy řekl: „Kubánské přispění na Haiti je jako jedno z největších tajemství světa. Přes všechno, co dělají, jsou o nich jen řídké zmínky.“

Mohli byste si myslet, že takový nebetyčný záznam mezinárodní pomoci a solidarity západní vlády přinejmenším uznají. Nakonec nepoučují svět o potřebě pomáhat chudým, zmírnit bídu a četné nemoci (jimž lze zabránit) z bídy vyplývající? Ve skutečnosti západ poučuje svět o globální chudobě, nemocech a zlé situaci rozvojového světa, přičemž výše zmíněné vykořisťuje ve jménu zisku. Úloha institucí jako Mezinárodní měnový fond a Světová banka v tom, že jsou zodpovědné za udržování rozvojového světa ve stavu zaostalosti, je ostudná. Nelson Mandela ji popisoval jako proces, v němž “ „se bohatí a mocní obohacují na úkor chudších a slabších.“

Kubánská revoluce v roce 1959 byla přímou odpovědí na proces nadměrného vykořisťování, popisovaný Mandelou. Její účinnost při vzdorování náporu globálního kapitalizmu a jeho dravého dopadu na chudé země rozvojového světa se odráží v zuřivé neustálé snaze Spojených států ji vyhladovět a uvalit embargo na její existenci. Tady vidíme hrozbu, jakou představuje pro nejmocnější národ na Zemi dobrý příklad. Protože z Kuby není smrtelný nepřítel Washingtonu proto, že dělala a dělá něco špatně, ale pro to dobré, co kdy udělala a dělá, se svými mezinárodními zdravotnickými misemi, představujícími v tomto ohledu nezvratitelný důkaz.

Ke skutečnému pochopení co žene Kubu k tomu, aby dávala takový význam tomuto aspektu své zahraniční politiky, najdete odpověď v její ústavě. Kuba v ní prohlašuje, že její zahraniční vztahy jsou založené na zásadách rovnosti práv, svobodné vůle národů, územní celistvosti, nezávislosti států, mezinárodní spolupráce se vzájemným prospěchem a zájmem.

Důraz, jaký Kuba klade na lékařství, jí také umožnil dosáhnout pozoruhodných zdravotnických výsledků doma; vymoženosti jsou ještě pozoruhodnější, když zvážíme překážky, jimž čelí od revoluce v důsledku amerického embarga, znesnadňujícího jí získávat vybavení a určité léky. Například podle Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), když dojde na kojeneckou úmrtnost, kubánských 4,8 úmrtí na 1 000 narozených je srovnatelných s Velkou Británií a je nižší než v USA. To navzdory tomu, že Kuba vydává pouhých 400 $ na osobu ročně na zdraví, zatímco V. Británie vydává 3 000 $ a USA 7 500. Rozdíl je samozřejmě v tom, jak jsou tyto peníze vydány a jak jsou rozdělovány napříč obyvatelstvem. Zdravotní péče v USA je daleko víc výsadou bohatých než lidským právem. Jinými slovy, čím jste chudší, tím horší jsou vaše zdravotní výsledky v zemi svobodných.

Studium lékařství trvá na Kubě šest let, o rok víc, než ve Velké Británii, a každý absolvent je povinen strávit nejméně tři roky jako rodinný lékař v komunitě, kde se spolu se sestrou stará o 150-200 rodin mimo místní kliniku. Zem je také hrdá na vystudování tisíců lékařů ze zámoří v

Kuba: Obama musí zareagovat na názor světa

Už je čas, aby prezident USA ukončil ekonomickou blokádu Kuby a propustil hrdinnou Miamskou pětici

Všeobecné rozčarování nad záznamem funkčního období prezidenta USA Baracka Obamy přesvědčuje hodně lidí, že v posledních dvou létech jeho úřadování lze očekávat málo pokrokového.

Kubánský zpravodajec a národní hrdina Fernando Gonzalez tento názor nesdílí. Člen Miamské pětice, který strávil přes 15 let ve věznicích USA za infiltraci kubánských exilových teroristických skupin v Miami, je optimistický v tom, že jeho tři druzi, kteří zůstávají za mřížemi v USA, budou propuštěni předtím, než Obama opustí Bílý dům. Počátkem září řekl, že si všiml nedávné výzvy bývalé ministryně zahraničí Hillary Clintonové Obamovi, aby ukončil americkou blokádu Kuby, a že to je jeden z nejpozitivnějších jevů, jaké kdy viděl. „Rád bych si myslel, že se prezident Obama před skončením svého období rozhodne zlepšit vztahy s Latinskou Amerikou. Což by obsáhlo i změnu vůči Kubě a nutně by došlo k vyřešení věci mých tří kolegů.“

Gonzalezův odkaz na Latinskou Ameriku je důležitý ze dvou důvodů. Jeden je, že všechny latinskoamerické státy odmítají americkou blokádu a požadují její zrušení. Další je, že politici USA, spjatí se stále izolovanější protikubánskou miamskou mafií, se snaží rozšířit blokádu na Venezuelu. Floridský senátor Marco Rubio k sobě teď připoutal pozornost dopisem vůdci demokratické většiny Harrymu Reidovi s žádostí, aby zamítl námitky demokratky z Louisiany Mary Landrieuové a předložil v Senátu zákon o sankcích proti Venezuele. Podobný legislativní návrh, naléhající na sankce proti bolívarovským činitelům, prohlášeným za porušující lidská práva, už zveřejnila Sněmovna reprezentantů, ale Landrieuová před letní přestávkou narušila jednoznačný konsensus k jeho trvání.

Udělala to kvůli ohrožení dvou tisíc pracovních míst svých voličů ve firmě Citgo, americké filiálce venezuelské státní ropné společnosti PDUSA. I kdyby byl tento zákon doplněn, aby vyhověl jejím námitkám, ještě by byl vetován prezidentem, který už naznačil nesouhlas s ekonomickými sankcemi proti Venezuele.

Nic nelze brát jako samozřejmost, zvlášť ne ultrapravicoví politici jako Rubio, Ileana Ros-Lehtinenová a Mario Diaz-Balart trvale zuří nad údajným porušováním lidských práv na Kubě a ve Venezuele. Jejich kampaně jsou štědře podporovány pravicovými politickými akčními výbory, jež vyhrožují poslušným voleným zástupcům stažením fondů, zpochybní-li obdržené moudrosti americké firemní oligarchie. A přesto v kubáno-amerických komunitách už nepřevládají proticastrovské, blokádu podporující postoje.

Průzkumy veřejného mínění, vedené před třemi měsíci mezi miamskými Kubánci Floridskou mezinárodní universitou, shledaly, že 52 % z tisíce tázaných Kubáno-Američanů blokádu odmítá. Víc než dvě třetiny z nich chtěly, aby místo současného systému povolenek skončilo omezování cest všech občanů USA na Kubu. „Není už důvod bát se politických důsledků politiky vůči Kubě“, řekl profesor Guillermo Grenier, který pomáhal průzkum organizovat.

Kubánští exulanti, kteří opustili vlast po revoluci v roce 1959 nebo po selhání invaze v zátoce Sviní, podporované CIA, byli vždy nejnekompromisnější v podpoře sankcí, přesvědčeni, že navzdory všem důkazům by nakonec mohli uspět. Nejčerstvější přistěhovalci, kteří zakusili negativní dopady blokády i pevné odhodlání Kubánců bránit národní nezávislost, jsou stále víc proti ní. Je tu i věkový faktor, když pouhých 8 % Kubáno-Američanů ve věku 18-29 let blokádu podporuje a 60 % starších pětašedesáti let je proti ní.

Drtivá většina těch, kteří opustili Kubu teď, aby našli ekonomické štěstí v USA, si nepřeje spatřit svou vlast trpící pro potěšení své uprchlé někdejší vládnoucí třídy, dožívající na Floridě. Kubánské pokroky v lékařství už jsou mnohem známější než před několika desetiletími, nejen proto, že prioritou Havany je hledání řešení podmínek, jež zasahují nejchudší lidi světa.

Socialistický přístup Kuby lze shrnout v Operaci Miracle (Zázrak), jež oslavila v červenci 10. výročí. Co začalo coby iniciativa Bolívarské aliance pro národy Naší Ameriky k léčení ofthalmologických problémů na Kubě a ve Venezuele, se rozšířilo do činnosti v 31 zemích Latinské Ameriky, Afriky a Asie. Operace Miracle vrátila nebo zlepšila zrak třem až čtyřem milionům lidí trpících šedým či zeleným zákalem, šilháním a problémy se sítnicí - to všechno bez osobních výdajů. Přitom je Kubě v důsledku blokády dosud souběžně odpírán přístup k americkému vybavení k protinádorové terapii k léčení dětí s rakovinou, což ji nutí nakupovat dál a za vyšší ceny.

Obama si může vybrat, co po něm zůstane, buď ukončení takových potíží, nebo útoky bezpilotními letouny a trestné nálety. Také by se mohl rozhodnout ukončit utrpení agenta amerického Střediska pro mezinárodní rozvoj (US Agency for International Development) Alana Grosse v kubánském vězení za protivládní činnost a utrpení tří kubánských vlastenců ve věznicích USA.

Cynici tuší, že Obama nedokáže vzdorovat miamské mafii. Ale pro Fernanda Gonzaleze „tu je v tomhle okamžiku politický kontext, což mi dodává opatrný optimismus.“

Vezměte to na sebe, pane presidente USA. Svět se dívá.

John Haylett, The Morning Star, 6. září 2014 (překlad Vladimír Sedláček)

61. výročí útoku na kasárna Moncada a Carlos Manuel de Céspeces

26. červenec 1953

SHROMÁŽDĚNÍ SOLIDARITY

S KUBÁNSKÝMI NÁRODNÍMI HRDINY

nespravedlivě vězněnými ve Spojených státech amerických

za boj proti terorismu,

které se uskuteční ve čtvrtek 5. června 2014 od 16.30 hodin

v budově ÚV KSČM, Poltických vězňů 9, Praha 1,

místnost č. 153, 3. patro

pozvánka zde

Teroristé z Miami zatčeni na Kubě

Jednotky ministerstva vnitra zadržely 26. dubna 2014 na území Kuby občany kubánského původu a obyvatele Miami v USA, Ortegu José Amadora, Obdulina Rodríguese Gonzálese, Santose a Pacheca Raibela Monsoona Felixe Alvareze, když plánovali provést teroristické akce na území Kuby.

Zadržení přiznali, že se snažili zaútočit na vojenská zařízení s cílem vyvolat násilné akce. Za tímto účelem, od poloviny roku 2013, tři z nich podnikli několik cest na ostrov ke studiu a vypracování jejich provedení.

Dále uvedli, že tyto plány byly organizovány pod vedením teroristy Santiaga Álvareze Fernándeze Magriná a dalších, kteří žijí v Miami a mají úzké vazby s teroristou Luisem Posadou Carrilesem (spoluautor výbuchu kubánského letadla).

Kuba bude jednat s příslušnými úřady USA, aby vyšetřily tato události a a včas zabránili další činnosti podobných živlů. Teroristických organizací usazených v USA.

Podle metro 22. května 2014: Kubánská disidentka Yoani Sánchezová (navštívila také Prahu, v zemích Latinské Ameriky se setkávala její návštěva často s nesouhlasem) začne ve své vlasti vydávat internetový deník. Nová zpravodajská stránka ponese název 14ymedio.

Tato ctihodná dáma k ukončení přes pět desítek let trvajícího amerického embarga vůči Kubě asi moc nepřispěje.

Spojené státy porušují lidská práva 11 milionů Kubánců

Již 53 let se jejich politika vůči Kubě řídí doporučením tehdejšího tajemníka USA Lestera Malloryho z 6. dubna 1960.

V tomto doporučení se mimo jiné uvádí: „Většina Kubánců podporuje Castra …. Neexistuje účinná opozice … Jediná možná cesta k odstranění domácí podpory vlády je vyvolat rozčarování a beznaděj prostřednictvím ekonomické nespokojenosti a nouze … Je potřeba uvést do praxe všechny prostředky k oslabení hospodářského života … Odepřít Kubě peníze a dodávky, … Vyvolat nominální snížení reálných mezd s cílem vyvolat hlad, zoufalství a svržení vlády… „

Na kubánské obyvatelstvo dopadají vážné ekonomické ztráty, které v dubnu 2013 po pěti desítkách let uplatňované blokády, dosáhly 1 157 327 000 000 USD, přihlížíme-li k devalvaci dolaru vůči zlatu na mezinárodním trhu.

Kuba nemůže volně dovážet a vyvážet produkty a služby do a ze Spojených států, nemůže používat dolar ve svých mezinárodních finančních transakcích, nebo mít účty v této měně u bank třetích zemí. Zakázána je pomoc mezinárodních finančních institucí.

Od ledna 2009 do 9. září 2013 přinutila Obamova vláda 30 amerických a zahraničních společností zaplatit téměř 2,5 miliardy dolarů za to, že udržovaly vztahy s Kubou a jinými zeměmi, na něž jsou uvaleny sankce.

Rozhodnutí Curyšské kantonální banky ukončit na americký nátlak veškeré převody na Kubu, poškodilo spolupráci nevládní organizace Medi-Cuba-Suisse s kubánskými zdravotnickými orgány v oblastech jako je boj s rakovinou, pediatrie, prevence HIV/AIDS.

Kanadská banka rovněž na americký nátlak, zadržela fondy určené na nákupu vakcín proti chřipce, určených pro program očkování seniorů.

A tak lze pokračovat dále. Pět desetiletí je dlouhá doba a stejně je dlouhý seznam ztrát a poškození způsobených Kubě jejím sousedem zemí „Svobody“.

Je na čase tuto, pro civilizovaného člověka, potupnou blokádu zrušit.

Závěrečná deklarace I. středoevropského setkání skupin solidarity s Kubou ve Vídni

11. – 13. dubna 2014

My, více než 40 účastníků I. středoevropské setkání solidarity s Kubou z 11 zemí a 16 organizací, které se konalo od 11. do 13. dubna roku 2014 ve Vídni, potvrzujeme naší hlubokou solidaritu se socialistickou Kubou.

Žádáme naše vlády, aby se jednoznačně distancovaly od politiky blokády a vměšování severoamerické administrativy do vnitřních záležitostí Kuby a Evropskou unii, aby se vzdala svého „společného postoje“, který je zaměřen výhradně proti Kubě. Dále vyzýváme všechny národy světa, aby přijaly pozici vůči Kubě založenou na rovnosti a respektu. Celý článek

Akce na podporu kubánské pětice 4. 11. červen 2014

Celý text

V pondělí 17. února 2014 byla zahájena výstava fotografií

Kubánská flora – fauna

v prostorách vstupní haly magistrátu. Výstava potrvá do 28. února 2014.

Výstavu zahájil Chargé d'Affaires a.i. Kubánské republiky

Fermin Gabriel Quinones Sánches

Chargé d'Affaires s chotí (vlevo) a pracovnicí konsulátu PhDr. Evou Mánkovou

V odpoledních hodinách proběhla beseda s našimi hosty

Účastníky setkání zajímala situace na Kubě, hospodářské změny – možnost soukromého podnikání, další osud tak zvané Miamské pětice.

Na pozadí všeho dominovaly vážné problémy způsobené kubánskému hospodářství již přes 5 desetiletí trvající hospodářské blokády Kuby ze strany Spojených států.

Oba kubánští představitelé zaujali svojí bezprostředností, neokázalostí a upřímností. Naše milé hosty jsme pozvali (i s jejich dcerou) na neoficiální návštěvu s prohlídkou památek našeho okresu. Věříme, že si v letních měsících najdou čas.

V sobotu dne 25. ledna se uskutečnilo

vzpomínkové shromáždění společnosti ČKP

v budově ÚV KSČM v Praze

Chargé d'Affaires a. i. Kubánské republiky Fermin Gabriel Quinones Sánches poděkoval přítomným za podporu v boji proti blokádě Kuby ze strany USA a v boji za osvobození Kubánské pětice, která bojovala proti terorismu.

„Jako reprezentant nové generace Kubánců vás ubezpečuji, že Kuba vás nikdy nezradí. Jsou pro nás svátostí principy, jenž naznačil José Martí nebo Fidel Castro“ uvedl ve svém projevu.

Kuba oslavila 55. výročí vítězství revoluce,

leden roku 1959 kdy Fidel Castro vítězně vstoupil do Havany. Na západní polokouli zvítězila revoluce, která ve svém důsledku do těsné blízkosti Spojených států přinesla slovo socialismus. Následující desetiletí potvrdila Leninův názor – ještě těžší než revoluci udělat je revoluci udržet. I to se kubánskému lidu úspěšně daří. A to navzdory více než 5 desítek let trvající hospodářské blokádě, navzdory rozpadu socialistického bloku, navzdory nepřízni důsledkům klimatických změn.

Blahopřejeme lidu Kuby k tomu, že v podstatě sám dokázal na západní polokouli ochránit revoluci a socialismus. Přejeme, aby nadcházející rok 2014 byl úspěšný.

Poškození kuby v důsledku blokády se odhaduje na téměř 1 200 milionů dolarů.

Obětí teroristických akcí s přispěním administrativy USA je na 3,5 tisíce. Dalším dvěma tisícům Kubáncům způsobily teroristické akce zranění s trvalými následky.

Kuba nežádá změnu vnitřní politiky od USA a očekává od nich totéž.

Deklarace XVIII. světového festivalu

Na 8000 delegátů XVIII. světového festivalu mládeže a studentstva z 88 zemí, kteří se setkali v ekvádorském Quitu pod heslem:

„Mladí jednotně proti imperialismu, za svět míru, solidarity a společenské přeměny“,

ve svém prohlášení vyzvali všechny mladé muže a ženy ke spojení svých bojů se zápasy lidových, dělnických a studentských hnutí na národní a mezinárodní úrovni; ke spojení s mírovým hnutím svých zemí s antiimperialistickým hnutím.

Pevně věříme, že zájmům mládeže a zápasu za mír a přátelství mezi národy mohou sloužit jedině lidová spojenectví a nikdy spojení se zájmy kterékoliv imperialistické mocnosti, ať už tradiční nebo vznikající.

Próspero Ańo Nuevo 2014

Oslavy letos proběhly za účasti kubánského prezidenta Raúla Castra ve městě Santiago de Cuba, kde revoluce v roce 1953 útokem na kasárna Moncada začala. (převzaté foto z Hano, 3.1.14)

Vítězem voleb Maduro

Socialistická strana presidenta Nicoláse Madura (51), pokračovatele politiky zesnulého Huga Chávese, vyhrála v nedělních komunálních volbách ve Venezuele.

Pro Maduru to byla první volební zkouška od nástupu do prezidentské funkce před 7 měsíci.

Zvítězil 49,2 % proti pravicové oposici vedené Henriquem Caprilesem, která získala 42,7 %.

Popularita Madury stoupla, když donutil prodejce snížit ceny zboží jako je televize, autosoučástky a spotřebního zboží, které byly strašně přemrštěné. Po vítězství ve volbách Maduro slíbil, že v „ekonomické ofenzívě“ bude pokračovat. Příště to bude bydlení a potraviny.

Ve čtvrtek 5. prosince 2013 se uskutečnila schůzka pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství v Jihlavě

Program

1. Informace o členské základně

2. Zpráva o hospodaření pobočky

3. Miamská pětice kubánských hrdinů – jejich osud a boj za jejich osvobození.

4. Dopad ekonomické blokády

5. 18. světového festivalu mládeže a studentstva, který se uskuteční v jihoamerickém Ekvádoru ve dnech 7. – 13. prosince 2013

6. Různé

Pobočka má 27 členů a přibližně stejně tolik hlásících se sympatizujících.

Postavení Kuby v latinské Americe

Pro sdělovací prostředky je Kuba příkladem nedemokratické země, ale pro drtivou většinu zemí LA je prostřednictvím jejího školství, zdravotní péčí o svoje obyvatele nedostižný vzor.

Pokud de o zdravotnictví tak už i pro nás.

Když má někdo celý život na očích sociální rozdíly, nemá kde bydlet, nemá práci, nemá čím nakrmit své děti, vidí nedosažitelnost zdravotní péče, tak po takových lidech těžko může někdo chtít připomínky ke kubánskému politickému systému.

V Latinské Americe je nejrychlejší přírůstek obyvatelstva na naší planetě.

45 % populace – 244 milionů žije v chudobě.

- z toho 90 % je zcela nemajetných,

60 % obyvatel Latinské Ameriky nemá primární lékařskou péči,

50 % nemá přístup k pitné vodě,

36 % obyvatel mladších dvou let a 46 % dospělých trpí podvýživou.

20 milionů dětí ve věku do 15 let pracuje.

80 000 dětí ročně umírá na násilí ve vlastní rodině.

40 % dívek živících se prostitucí je mladších 16 let.

Kolem 1,3 mil. lidí v LA je nuceno žít v otroctví.

V těchto zemích, si celé rodiny mnohdy šetří, aby nějaký její člen mohl jet na Kubu na léčení, nebo tam jít do škol.

Uvědomují si a váží si pomoci kubánských lékařů.

Ekonomická, obchodní a finanční blokáda, uvalená na Kubu už téměř před půl stoletím, představuje brzdu rozvoje Kuby. Její dopad na kubánskou ekonomiku je vyšší než 970 miliard dolarů.

Pokroková mládež světa míří do Ekvádoru

Z iniciativy Světové federace demokratické mládeže se 7. – 13. prosince 2013 koná v ekvádorském Quitu již 18. Světový festival mládeže a studentstva. Festivaly jsou největšími antiimperialistickými mezinárodními akcemi mládeže, kterých se vždy účastní mnoho tisíc mladých lidí z desítek zemí celého světa. Jejich historie sahá do roku 1947, kdy se v Praze uskutečnil první z nich.

Důvodem uspořádání tohoto setkání v Ekvádoru je mj. mezinárodní solidarita mládeže s tamním lidovým hnutím představovaným ekvádorskou Občanskou revolucí v čele s prezidentem Rafaelem Correou. Mezi hlavní cíle tohoto lidového procesu vedeného prezidentem Correou patří ústavní a ekonomické změny, boj s korupcí, vytvoření systému bezplatného školství a zdravotnictví a latinskoamerická integrace na principu svrchovanosti.

Hlavními tematickými okruhy světového festivalu byly určeny: Boj za mír, nezávislost a solidaritu, proti imperialismu; Nezaměstnanost mládeže a kapitalistická krize; Veřejný, bezplatný a všeobecný přístup ke vzdělání, vědě, kultuře a informacím; Demokratická práva, svoboda a lidská práva; Životní prostředí a rozvoj. (zkrácený text podle Milana Krajči)

Mladí, sjednoťme se proti imperialismu,

za svět míru, solidarity a společenské přeměny!

Český národní přípravný výbor 18. světového festivalu mládeže a studentstva ve spolupráci s Komunistickým svazem mládeže si vás v rámci přípravy 18. světového festivalu mládeže a studentstva, který se uskuteční v jihoamerickém Ekvádoru ve dnech 7. – 13. prosince 2013, dovolují pozvat na diskusi a následnou besedu s pamětníky, účastníky uplynulých Světových festivalů mládeže a studentstva.

Středa 27. listopadu 2013 od 17.00 hodin

Budova Ústředního výboru KSČM, Politických vězňů 9, Praha 1

zasedací místnost č. 76, I. patro

http://www.svetovyfestival.blogspot.com

http://www.ksm.cz

Úspěšný veletrh v Havaně

XXXI. mezinárodní veletrh FIHAV 2013 (3. až 9. listopadu 2013), navštívily podnikatelské delegace ze 65 zemí.

Vedená obchodní jednání se také týkala využití zvláštní rozvojové průmyslové zóny MARIEL poblíž hlavního města, která byla na veletrhu představena. Její první provozy budou uváděny do chodu v lednu 2014.

Významná byla účast brazilských podnikatelů. Současně byla v brazilském Sao Paulu otevřena obchodní kubánská kancelář Havanatur a zahájen provoz přímého leteckého spojení.

Pozornost na FIHAV 2013 byla zaměřena na nové výsledky kubánského zdravotnictví, na nabídku farmaceutického průmyslu a biotechnologií. V 25 pavilonech byly vystaveny výrobky 907 zahraničních a 475 domácích firem. Ze zahraničních vystavovatelů největší prostor obsadila Venezuela, největší obchodní partner Kuby, dále firmy z Brazílie, SRN a Španělska, Ruska a Číny.

Čína zamýšlí prostřednictvím kubánských zkušeností rozšířit kooperaci s regiony v oblasti Karibiku a Latinské Ameriky.

Příští FIHAV se bude konat 2. 9. listopadu 2014 (podle HaNo 18. 11. 13)

Blokáda Kuby je zločin

President Ekvadoru Rafael Correa prohlásil, že jednostranná blokáda, uvalená Spojenými státy americkými na Kubu před více než padesáti lety, je největším atentátem na světě proti lidským právům. Po té uvedl, že Kuba je příkladem důstojnosti nejen pro celou Latinskou Ameriku, ale také pro celý svět.

Obama prodloužil sankce vůči Kubě

Prezident Spojených států, Barack Obama prodloužil o další rok obchodní sankce, uvalené na Kubu. Memorandum, určené pro státního tajemníka (ministr zahraničí) a tajemníka pokladu (ministr financí) Spojených států bylo Bílým domem rozesláno s nařízením udržovat blokádu vůči největšímu ostrovu Antil. Podle platné severoamerické legislativy rozhodl prezident Obama prodloužit sankce vůči Kubě na základě zákona o obchodu s nepřítelem s tvrzením, že to odpovídá národním zájmům Spojených států. Ty udržují zločinnou jednostrannou blokádu od roku 1961, zostřenou později v letech 1992 a1996 po schválení zákonů Torricelliho a Helms Burtona.

PROHLÁŠENÍ MINISTERSTVA ZAHRANIČNÍCH VZTAHŮ KUBÁNSKÉ REPUBLIKY

Naše demonstrace solidarity je demonstrací proti americké zvůli

Pozvanka 120913.jpg

Fidel Castro o Sírii, Edwardu Snowdenovi a o dnešním světě vůbec text

Prohlášení ředitelky odboru Spojených států kubánského Ministerstva zahraničních věcí, Josefiny Vidal Ferreiro

Kuba se těší uznání celého světa za příkladný výkon ochrany dětství, mládí a žen. Není zemí původu, tranzitu, ani zemí určení obchodu s lidmi.

Vláda Spojených států však podnikla další pokus o diskreditaci a ospravedlnění své všeobecně odmítané politiky proti Kubě a ve zprávě Státního deparmentu o obchodu s lidmi svévolně a zlovolně zahrnula naši zemi opět do nejhorší kategorie.

Tím, co škodí dětství, mládí, ženám a celému kubánskému lidu je blokáda Spojených států.

Vláda Kuby ostře odmítá tuto pomluvu a žádá, aby se jednou provždy skoncovalo s takovýmto hanebným označováním.

Spojené státy nemají žádnou morálku k vyčleňování Kuby, když sama americká vláda musela připustit, že je zemí původu, tranzitu a určení pro muže, ženy a děti, Američany i cizince, kteří jsou obětí nucené práce, otroctví, nevolnictví a sexuálního obchodu.

Havana, 19. června 2013

Prohlášení Ministerstva zahraničních věcí Kuby

Havana, 30. května 2013

30. května Státní department Spojených států zopakoval neslýchané obvinění, že je Kuba „státem podporujícím mezinárodní terorismus“.

Při přijímání tohoto hanebného rozhodnutí byla opětovně svévolně přehlédnuta pravda a ignorován široký konsensus a výslovné volání mnoha sektorů americké společnosti a světového společenství po ukončení této nespravedlnosti.

Jediným smyslem tohoto postupu očerňujícího Kubu je snaha ospravedlnit pokračování blokády, zkrachovalé politiky odsuzované celým světem. Rovněž má uspokojit stále se zmenšující protikubánskou skupinu, jež se usilovně snaží posílit politiku, která již nemá oporu a nepředstavuje ani národní zájmy Spojených států, většiny amerických obyvatel a kubánské emigrace žijící v této zemi.

Vláda Spojených států trvá nadále na tomto jednostranném a svévolném postupu, přes totální vyvrácení nesmyslných obvinění a slabých argumentů, jež v posledních letech tradičně používala k ospravedlnění takového označování, jako je přítomnost uprchlíků před americkou spravedlností v naší zemi, z nichž mimochodem žádný nebyl obviněn z terorismu. Rovněž uvádí, že Kuba přijala militantní Basky z organizace ETA, přičemž se přehlíží, že se tak stalo na žádost vlád, jichž se téma dotýkalo. Dále uvádějí, že v naší zemi žijí členové Kolumbijské guerrilly, což je absurdní obvinění, neboť od roku 2011 se Kuba účastní mírového procesu v Kolumbii jako garant.

Území Kuby nikdy nebylo a nebude používáno k ukrývání teroristů jakéhokoli původu, ani k organizování, financování či přípravu teroristických činů proti žádné zemi světa včetně Spojených států. Kubánská vláda jednoznačně odmítá a odsuzuje všechny teroristické činy v jakémkoli místě, za jakýchkoli okolností a ať byly vedeny jakýmikoli důvody.

Naopak vláda Spojených států amerických používá státní terorismus jako zbraň proti zemím odmítajícím jejich zájmy, přičemž působí smrt mezi civilním obyvatelstvem. Používá bezpilotních letadel k provádění mimosoudní likvidace údajných teroristů, i amerických. V důsledku toho zemřely stovky nevinných civilistů.

Spojené státy jsou historicky útočištěm teroristů a přiznaných vrahů kubánského původu a dodnes poskytují pohostinství Luisi Posadovi Carrilesovi, duchovnímu otci prvního teroristického atentátu v civilním letectví na západní polokouli, který způsobil 6. října 1976 výbuch letadla společnosti Cubana za letu v blízkosti barbadoských břehů a úmrtí 73 cestujících včetně členů národního juniorského družstva šermířů. Posada žije na svobodě a v klidu v Miami, zatímco Gerardo Hernández, Ramon Labaňino, Antonio Guerrero a Fernando González jsou nadále nespravedlivě vězněni, neboť bojovali proti terorismu ve Spojených státech a byli obviněni ze zločinů, jež nespáchali.

Kuba nese po desítky let důsledky teroristických činů organizovaných, financovaných a uskutečňovaných z území Spojených států, jejichž výsledkem je 3478 mrtvých a 2099 invalidních osob. Kubánská vláda neuznává sebemenší morální autoritu vlády Spojených států ji soudit.

Od roku 2002 navrhla vláda Kuby vládě Spojených států přijetí bilaterální dohody o boji proti terorismu, svou nabídku zopakovala v roce 2012, avšak nikdy neobdržela odpověď.

Ministerstvo zahraničních věcí ostře odmítá využívání záležitosti tak citlivé, jako je mezinárodní terorismus, k politickým cílům, žádá, aby se skoncovalo s tímto hanebným postupem urážejícím lid Kuby a majícím jediný cíl – snahu o ospravedlnění anachronické a kruté blokády proti Kubě, jež diskredituje samotnou vládu Spojených států.

1. květen – svátek práce – náměstí Revoluce, Havana

1_5_HA

Vítězství venezuelského lidu je vítězství Chávesova odkazu

Nadpoloviční většinu získal pokračovatel Chávezova díla

Nicolás Maduro

Ve volbách proti sobě stáli dva hlavní kandidáti. První z nich byl Nicolás Maduro, odborový vůdce, dlouholetý soudruh, vicepresident země. Protikandidát místní oligarchie Henrique Capriles, příslušník jedné z nejbohatších venezuelských rodin.

Výsledek volby těsný, ale neoddiskutovatelný.

Výsledek voleb odmítla opozice v čele s Caprilesem respektovat. S podporou Washingtonu se dala na cestu destabilizace země, vyvolávání nepokojů a pokusů o kontrarevoluční teror.

Venezuela se tak stala místem násilných demonstrací, žhářství proti sekretariátům revolučním stran a sídlům volebních výborů i brutálních útoků na stoupence revoluce.

K pokusům o vyvolání nepokojů se postavil také nový president, že všem, kteří by chtěli destabilizovat vlast, ukáže mano duro, tedy doslova tvrdou ruku.

V tom jej během prezidentské inaugurace podpořily miliony Venezuelanů na ulicích, stejně jako hlavy mnoha latinskoamerických států, které se v Caracasu slavnostního aktu zúčastnily a ocenily tak volbu venezuelského lidu.

//Podle HaNo ze dne 27. 4. 2013: President Venezuely osobně nařídil zatknout amerického občana Timothy Tracyho, kvůli podezření, že se snažil „roznítit násilí ve městech naší země“. Podle ministerstva Tracy pracoval pro americké zpravodajské služby a platil venezuelské pravicové mládeži za pořádání demonstrací, aby byla destabilizovaná situace po Madurově vítězství v dubnových presidentech volbách

POVINNOST ZABRÁNIT VÁLCE V KOREJI

Fidel Castro Ruz, 4.dubna 2013

V březnu zemřel prezident Venezuely Hugo Rafael Chávez Frías

Nazývaný novodobým Bolívarem – lídrem světového revolučního procesu.

Zemřel na onemocnění rakovinou. Bez povšimnutí nezůstala skutečnost, že na rakovinou v posledních letech onemocněli v této revoluční oblasti světa výhradně levicoví státníci. Patří mezi ně oba poslední brazilští prezidenti, argentinská hlava státu Cristina Fernández Kirchnerová, nebo sesazený paraguayský prezident Fernando Lugo.

Cháveze před schopností Washingtonu vyvolat u svých nepřátel rakovinu varoval a k opatrnosti nabádal Fidel Castro.

Důvod Washington měl. Chávez vydal na třicítku zákonů umožňující vládě znárodňovat firmy či upravovat ceny. Ostatně jinou možnost neměl když chtěl prosadit lepší svět pro 99 % dolních.

… Chci mu říct nashledanou, protože to byl dobrý člověk, který dal všechno nejchudším...

… Mám ho ráda, jsem zdravá díky němu a kubánským lékařům, kterým umožnil přijet….

To jsou slova těch neprivilegovaných a mnoho z nich zemřelého prezidenta považuje oprávněně za nenahraditelného.

Kondolence z Jihlavy

Odesláno: 06 března 2013 10:42
Komu: 'victorjhernandezl@gmail.com'

Prosím přijměte upřímnou a hlubokou soustrast nad úmrtím presidenta Venezuely Hugo Cháveze.

Sledovali jsme s úzkostí zprávy o zdravotním stavu presidenta a věřili v jeho zlepšení i když z vlastních zkušeností víme, že tomu tak při tomto onemocnění často nebývá.

V této smutné chvíli věříme, že lid Venezuely bude pokračovat v přeměně své země na společnost spravedlivou humánní a solidární, tak jak to Hugo Chávez zahájil ve své čtrnáctileté prezidentské funkci.

Přejeme k tomu hodně sil a odhodlání. Stále platí slova R. Luxemburgové – socialismus nebo barbarství.

Ladislav Zadražil, jihlavská pobočka Společnosti Česko-kubánského přátelství

VYSTOUPENÍ SLAVNÉHO VŮDCE KUBÁNSKÉ REVOLUCE,

NEJVYŠŠÍHO VELITELE FIDELA CASTRA RUZE,

BĚHEM ÚSTAVODÁRNÉHO ZASEDÁNÍ VIII. LEGISLATIVNÍHO OBDOBÍ NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ LIDOVÉ MOCI,

24. ÚNORA 2013.

Drazí soudruzi:

Jsem hluboce vděčen za ušlechtilé gesto lidu, zvolit mě delegátem Národního shromáždění lidové moci Kuby.

Nezaberu mnoho času ani dnešním vystoupením, ani na čestném místě v poslanecké lavici. Ne proto, že bych si to nepřál, ale musím se podrobit vládě přírody.

Nikdy jsem si nemyslel, že by se moje existence tolik prodloužila, a že by nepřítel zůstal tak dlouho tvrdohlavě nenávistný a neochotný skončit nepřátelský zápas.

V tomto nerovném boji náš lid prokázal svou obdivuhodnou sílu vydržet a vítězit.

Ano, protože každý rok odporu mezi léty 1959 až 2013 byl vítězstvím, které má naše malá země právo zdůrazňovat.

Nebojujeme pro slávu, ani kvůli poctám. Bojujeme za idee – myšlenky které považujeme za správné, a kterým, coby dědici dlouhého seznamu příkladů zasvětily svoje mládí i životy miliony Kubánců.

Vše vyjadřuje jedno číslo. K osmi stům tisíců osob se blíží počet Kubánců, kteří obětavě plnili úkoly v internacionálních misích. Jestli jsme v roce 1959 měli 7 milionů obyvatel, je možné dojít ke srovnání významu tohoto úsilí.

Samozřejmě, to nevyjadřuje všechno.

V říjnu 1962 stál náš národ téměř na pokraji nukleární války.

Rok a půl před tím, v dubnu 1961, expedice zrádců, vycvičených, vyzbrojených a podporovaných námořnictvem Spojených států se vylodila v Zátoce sviní s úmyslem vyprovokovat krvavou válku. Byla by stála americké agresory sta tisíce životů, což potvrzuji bez přehánění, a znamenala by nevyčíslitelné ztráty životů Kubánců včetně destrukce naší země.

Nicméně, měli jsme kolem čtyř set tisíc kusů zbraní a uměli jsme s nimi bojovat.

Během méně než dvaasedmdesáti hodin, bleskurychlým protiútokem jsem se vyhnuli tragédii jak pro Kubu, tak pro lid Spojných států.

Byli jsme dlouhá léta oběťmi „ špinavé války“.

25 let po říjnové krizi, internacionální vojsko hájilo Angolu proti rasistickým jihoafrickým invazorům, v té době již vyzbrojeným různými zbraněmi nukleárních technologií a jinými důležitými součástmi dodávanými Izraelem se souhlasem Spojených států. Při té příležitosti, vítězství Cuite Canavale a následný postup, výsledek odvahy kubánských i angolských vojenských sil vyzbrojených letectvem, protileteckou obranou a příslušné organizační kroky za účelem osvobození dosud invazorem okupovaných území přesvědčily Jihoafričany, že jim nezbývá jiná alternativa než opustit své nukleární ambice a usednout k jednacímu stolu. Nenáviděný rasistický systém přestal existovat.

Mezi jiným jsme uskutečnili skromné, hrdinské posilování Revoluce, které náš lid dokázal realizovat od nuly.

K prvním revolučním buňkám se připojovaly další. Spojovalo nás přání bojovat a zodpovědnost vůči zemi čelící tragédii brutálního úderu. Zatímco jedni viděli naději a očekávání v budoucnosti, která se zdála být ještě hodně vzdálená, jiní jsme již meditovali o nutnosti zapsat se do historie.

Mezi státním převratem 10.března 1952 a prvním lednem 1959 uplynulo pouhých 6 let a 296 dní. Poprvé přešla v naší vlasti moc plně do rukou lidu.

Tehdy začal boj proti politické nevědomosti a protisocialistickým náladám, které imperialisté a buržoazie zasévaly do naší země. Boj tříd, rozpoutaný ve vzdálenosti několika mil od sídla imperializmu byl politickým školením, nejúčinnějším, jakého se kdy dostalo některé zemi, mluvím o škole, která otevřela svoje dveře před více než padesáti roky. Muži a ženy počínaje pionýry až po osoby mnohem starší, všichni jsme byli žáky této školy.

Nicméně velká bitva, v souvislosti s tím co mi před několika dny vyprávěl Raul, nám ukládá nutnost energického, stálého boje proti špatným návykům a chybám, kterých se v různých sférách dopouští denně mnoho občanů, včetně vojáků.

Lidskost vstoupila do jedinečné etapy své historie. Poslední desetiletí nemají nic společného s předchozími staletími.

V roce 2011 dosáhla světová populace počtu 7 miliard, což je alarmující číslo. Během pouhých dvou století se počet obyvatel Země sedminásobně zvýšil, urychleně je třeba zajistit životně důležitých potravin a věda, technologie i přírodní zdroje planety jsou daleko, aby toho dosáhly.

Mohou se dělat desítky kalkulací, mluvit o Malthusovi nebo o Noemově arše, stačí vědět co je jeden gram, jaký je výnos jakékoliv potraviny z jednoho hektaru a udělat si z toho závěry.

Možná anglický předseda vlády a prezident Obama znají odpověď jak prodloužit o několik dní lidský život, rozmnožit chleba a ryby a kouzelná slůvka, aby přesvědčili Afričany, obyvatele Indie, Latinské Ameriky a všech ostatních zemí třetího světa,

nemít děti.

Před dvěma dny jistá mezinárodní agentura připomněla, že jakýsi severoamerický multimilionář, Dennis Tito, utratil 20 milionů dolarů za zaplacení cesty na vesmírnou mezinárodní stanici, kde v roce 2011 několik dnů pobýval.

Teď, Tito, který se zdá být skutečným fanatikem vesmírného výzkumu, jedná o detailech dosažení planety Mars. Cesta bude trvat 501 dnů. To je skutečné užívání si nadhodnoty. Zatím co zemské póly rychle tají, hladina moří stoupá kvůli klimatickým změnám a během několika desítek let má dojít k zatopení ohromných ploch. Vše za předpokladu, že nebudou války a nikdy se nepoužijí hekticky vyráběné, sofistikované zbraně. Kdo jim rozumí?

Abych splnil svůj slib krátkého proslovu, uzavírám těmito slovy pozdrav našemu Národnímu shromáždění .

V den 118. výročí Grito de Baire ( povstání Kubánců včele s José Martím proti Španělům 24/2/1895) a 160 let od narození našeho národního hrdiny, je mi potěšením vzdát poctu revolucionáři, antiimperialistovi a bolívarianovi, který zasel v naší mládež první sémě povinností.

Velmi pěkně děkuji!

Přejeme kubánským přátelům šťastný a úspěšný rok 2013

Schůze pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství

Ze dne 23. října 2012

Jednání přítomno: 16 členů

Hosté : Ludvík Šulda, předseda republikového výboru SČKP

Program

1. Informace o členské základně

2. Zpráva o hospodaření pobočky

3. Promítnutí prezentace s tématikou:

- VI. sjezd komunistické strany Kuby

jeho hodnocení a změny v hospodářské politice.

- Miamská pětice kubánských hrdinů – jejich osud a boj za jejich osvobození.

Básně psané ve vězení, kde si odpykává nespravedlivý trest Antonio Guerrero

Požadavek Amnesty International za propuštění nespravedlivě vězněných

kubánských hrdinů.

- Dopad ekonomické blokády Kuby

- Studenti ze Spojených států na kubánských univerzitách

- Podpora Kuby od ostatních zemí Latinské Ameriky, Brazílie – presidentka Rousseffová

- Kubánské zdravotnictví – vysoká úroveň a jeho bezplatnost.

- Akce na podporu Kuby a informací o ní – uskutečněné pobočkou na náměstí 1. května v Jihlavě 2012. Plán práce naší pobočky – zrealizovat úmysl další výstavy s kubánskou tématikou v Jihlavě. V roce 2013 uskutečnit besedu s velvyslancem Kuby v Jihlavě.

K_2012_

Přítomný host předseda republikového výboru SČKP soudruh Ludvík Šulda podrobně doplnil úvodní prezentaci, dále informoval o činnosti SČKP v celé republice a o zahraniční spolupráci. Odpověděl na ostatní další dotazy, mezi které patřila přes pět desetiletí trvající blokáda nebo osud nespravedlivě vězněných kubánských rozvědčíků v amerických žalářích.

Dále bylo hovořeno o možnosti zajištěná materiálů pro výstavu. Schůze (beseda s předsedou) trvala téměř dvě hodiny k jednoznačné spokojenosti účastníků. Kuba je pro nás jedním z pilířů jistoty, že jiný svět (než kapitalistický) je možný.

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ KUBY KRITIZUJE NEJVYŠŠÍ POKUTU UDĚLENOU V HISTORII ÚŘADEM OFAC

Prohlášení Ministerstva zahraničních věcí

Dne 12 června oznámil Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv Ministerstva státního pokladu USA (v angličtině označovaný zkratkou OFAC), že udělil pokutu ve výši 619 milionů dolarů holandskému bankovnímu ústavu „ING Bank“.

Vláda Spojených států jednostranně potrestala banku ING za to, že ona a její dceřiné společnosti ve Francii, Belgii, Holandsku a na Curazau prováděly finanční a obchodní transakce kubánských subjektů, které zločinná politika blokády proti Kubě zakazuje.

Jde o nejvyšší pokutu v historii za údajné porušování platného režimu jednostranných sankcí proti různým zemím udělenou úřadem OFAC.

Při oznamování tohoto opatření se ředitel OFAC Adam Szubin uchýlil k výhružné a neuctivé rétorice a opět jasně ukázal exteritoriální a vměšující se povahu americké politiky, když řekl: „Naše sankce odrážejí hlavní zájmy národní bezpečnosti a zahraniční politiky Spojených států a OFAC je uplatňuje agresívním způsobem. Dnešní historické oznámení by mělo být jasným varováním pro každého, kdo by se chtěl sankcím Spojených států vyhnout.“

Vláda Kuby upozorňuje svět na toto nové zneužití moci, které je výsměchem celosvětovému požadavku, aby Spojené státy skoncovaly se svou politikou blokády Kuby.

Havana, 20. června 2012

Fermín Quiñones Sánchez

Embajador

embajador@cz.embacuba.cu

http://www.cubadiplomatica.cu/republicacheca/ES/Inicio.aspx

_{Kuba kategoricky odmítá zprávu USA o lidských právech}

_{Kategoricky
odmítáme obsah zprávy Státního departamentu (pozn.: ministerstva zahraničních
věcí) Spojených států), kterou si vláda USA osobuje právo vydávat. Přitom
neuznává vlastní rekord přehánění nespravedlností ve vlastní zemi i na celém
světě, zároveň s tím, že dochází k nespravedlivému a nepodloženému
zahrnování do seznamu států, podporujících mezinárodní terorismus. Uvádění Kuby
v této zprávě nemá nic společného s lidskými právy v naší
zemi. Lži a překrucování, obsažené v tomto dokumentu, odpovídají pouze
zoufalé potřebě, kterou vláda Spojených států ospravedlňuje svou krutou
politiku blokády proti Kubě, která je každý den odmítána uvnitř i mimo
Spojených států. Kuba přispěla zásadním způsobem, pokud jde o lidská práva
v zemi a ve světě. Mnoho práv, kterým se Kubánci těší a mají je zajištěná
představují chiméru pro většinu obyvatel planety, včetně významné části
Spojených států. Totéž se děje na mezinárodní úrovni, kde přítomnost Kuby se
může spojovat pouze s humanitární činností, při léčení a výuce,
kontrastujíc s agresivními a vměšujícími se akcemi Spojených států, které
stále způsobují nevinné oběti mezi civilním obyvatelstvem v mnoha státech.}

_{24.května 2012}

„Problém je, že Spojené státy posílají vojáky a Kuba naopak posílá lékaře“

Celý článek - Jak Obama ví - Zamyšlení Fidela Castra, 27. dubna 2012

Jihlava 1. květen – 1. máj 2012

Informace o Kubě

Svobodu pro Antonia Guerrera, Gerarda Hernándeze, Reného Gonzáleze, Fernanda Gonzáleze, Ramóna Labaňino

pětici Kubánců nespravedlivě vězněných v USA

1_5_12_C

1_5_12_D

Připomínáme si

51. výročí vyhlášení socialistického charakteru kubánské revoluce

a vítězství na pláži Girón.

„ Právě to nám nemohou odpustit, že jsme tu, před jejich nosy a že jsme udělali socialistickou revoluci přímo před nosem Spojených států. …. toto je socialistická a demokratická revoluce prostých lidí, s prostými lidmi a pro prosté lidi. A za tuto revoluci prostých lidí, za prosté a pro prosté jsme připraveni položit život“ Fidel Castro Ruz, 16. dubna 1961

Playa Girón - památník hrdinství kubánského lidu

Výzva k podpisové akci Výboru pro svobodu

Výbor pro svobodu Pětice kubánských hrdinů, nespravedlivě vězněných v USA vyzývá sympatizanty s Kubou k navrácení svobody pro těchto 5 hrdinů.

V době od 17.4. do 21.4. 2013 probíhá podpisová akce 5 dnů pro 5 Kubánců na emailové adrese:

info@thecuban5.org

Připojujeme svůj hlas k požadavku za osvobození pětice kubánských hrdinů:

Antonio Guerrera, Gerardo Hernández, René González, Fernando González, Ramón Labaňino

Nabídka pracovně - poznávacích brigád na Kubě v roce 2012,

pořádaných Kubánským institutem přátelství mezi národy (ICAP).

Jedná se v současné době o předběžné termíny konání bez podrobných informací. Všeobecně platí, že účastník brigády si hradí zpáteční letenku a účastnický poplatek (dle aktuálního kurzu ve výši cca 250 euro - údaj platný v letošním roce), ve kterém je zahrnuto ubytování převážně v mezinárodním kempu Juana Antonia Mella, strava a doprava po Kubě.

Podrobné informace budou následně k dispozici v průběhu příštího roku v dostatečném předstihu před každou brigádou.

Přehled brigád na Kubě v roce 2012 a termínů jejich konání:

1 mezinárodní brigáda na počest 40. výročí mezinárodního kempu Juana. A. Melly (21. 2. 2012 - 4. 3. 2012)

V. mezinárodní brigáda 1 máje (22. 4. 2012 -6. 5. 2012)

Evropská brigáda "José Martího" (2. 7. 2012 - 20. 7. 2012) Severská brigáda - Nordic brigade (16. 12. 2012 - 4. 1. 2012)

V případě zájmu mě neváhejte kdykoli kontaktovat kubadnes@seznam.cz

Chargé d'Affaires a.i Kubánské republiky

Fermin Gabriel Quinones Sánches

V Jihlavě

18. října 2011 navštívil Jihlavu na pozvání místní pobočky Česko-kubánského přátelství nově jmenovaný chargé d'Affaires a.i Kubánské republiky Fermin Gabriel Quinones Sánches.

Svým věkem 40 let představuje generaci již porevolučních kubánských politiků. Zajímal se o náš život s jeho změnami a my se na odpolední besedě, mohli zase dozvědět totéž o Kubě.

Tématem byl také případ pěti Kubánců nespravedlivě vězněných administrativou USA, ve světě známý jako kauza Pěti. Jeden z nich například dostal trest 2 x doživotí a ještě k tomu dalších 15 let. Civilizovanému Evropanu se takový trest může zdát podivný a řekne si, inu jsou to zákony Spojených států. Někoho může zase překvapit, že ani 13 let pobytu v ponižujícím vězení a odloučení od rodin, tyto lidi nezlomilo.

Kubánci vzdorují přes 50 let hospodářské blokádě USA. Přesto dosahují v mnoha oblastech uznání a úspěchu. Mimo jiné je to bezplatné zdravotnictví. Na Kubu se jezdí léčit i Američané (např. oční operace). Sice mají cestování na Kubu již celá desetiletí vlastní vládou přísně zakázáno, ale skulinku také našli – přicestují přes třetí zemi.

I když na Kubě existuje bezplatné školství, děti neumírají hladem nebo na léčitelné nemoci, nejsou bezdomovci, mají tam čisto a bezpečno, nelze nevidět problémy kubánského hospodářství. Vedle zmíněného embarga a dopadů světové hospodářské krize to je i jeho efektivnost. Mimo jiné také právě o jejím zvýšení Kubánci společně otevřeně v těchto měsících diskutují a hledají řešení. Pro dosažení tohoto cíle uvažují také o změnách v řízení hospodářských úseků. Jak se to vše povede ukáže budoucnost. Z jednání nového velvyslance jsem nabyl přesvědčení, že vedení Kuby pozorně sleduje vývoj a tendence světa v posledních desetiletích, aby se dokázali vyhnout podobným chybám, jaké se podle mého názoru staly v posledních dvaceti letech u nás.

Zadražil

Havana libyjské povstalce neuznává

Kuba stáhla svého velvyslance i s jeho spolupracovníky z Libye. Zároveň zdůraznila, že neuznává novou prozatímní vládu vytvořenou povstalci, kteří vyhnali z metropole Tripolisu dosavadního libyjského vůdce Muammara Kadáfího.

Kubánské ministerstvo zahraničí zároveň odsoudilo vojenskou intervenci NATO, která přispěla ke Kaddáfího porážce. Obětí bombardování se staly tisíce civilistů.

Havana zároveň upozornila, že pakt by mohl brzy vést vojenskou intervenci i v Sírii, kde tzv. opozice pokračuje už několik měsíců v protestech proti vládě presidenta Bašára Asada.

Na svoji první veřejnou akci v České republice – na 21. setkání občanů pod Kunětickou Horou – 3. září 2011 se dostavil

nový chargé d´affaires a.i. Kubánské republiky v ČR

Fermin Gabriel Quinones Sánches

Ve svém vystoupení poděkoval za podporu v boji za osvobození „Miamské pětice“ a za solidaritu s Kubou v její revoluci a v jejím odporu proti blokádě a terorismu USA.

Prohlášení Ministerstva zahraničních věcí Kubánské republiky,

Havana 1. května 2011

Ministerstvo zahraničních věcí Kubánské republiky důrazně odsuzuje brutální zavraždění jednoho ze synů libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a tří z jeho malých vnuků, kteří se nacházeli v rodinné vile v Tripolisu, která se stala cílem útoku sil NATO, jak informovaly mezinárodní zpravodajské agentury.

Kubánský velvyslanec v Libyi, který navštívil tuto neděli spolu s diplomatickým sborem akreditovaným v tomto městě a zahraničními dopisovateli místo bombardování, potvrdil, že dům se nachází ve vilové čtvrti, kde je dokonce i několik diplomatických objektů.

Jen přede dvěma dny došlo k podobnému útoku na zařízení Libyjské televize, který byl rovněž potvrzen mezinárodními médii a naším velvyslanectvím.

Tyto zločinné akce se připojily k intenzívnímu bombardování, jehož se účastní i americké bezpilotní letouny s nejmodernější technogií a při němž umírají nevinní lidé, k dodávkám zbraní a vybavení takzvaných povstaleckým silám a k působení vojenských poradců na libyjském území.

NATO manipuluje a porušuje rezoluci 1973, kterou naprosto nelegitimně prosadila Rada bezpečnosti Spojených národů pod záminkou ochrany životů civilistů.

Fakta potvrzují časné varování Comandanta en Jefe Fidela Castra Ruz před vojenskou intervencí NATO v Libyi. Je zřejmé, že cílem Aliance je změna režimu a kontrola ropných zdrojů.

Ministerstvo zahraničních věcí současně vyjadřuje své hluboké odmítnutí bezohledných útoků, jejichž cílem je libyjské lid, žádá okamžité ukončení vojenské agrese a připojuje se k výzvě Africké unie a dalších skupin zemí k naléhavému hledání mírového řešení situace v této zemi při plném respektování její nezávislosti, územní celistvosti, svrchovanosti k jejím přírodním zdrojům, sebeurčení, bez jakéhokoli druhu zahraničního vměšování.

VČS Společnosti Česko-kubánského přátelství Praha 22. ledna 2011 usnesení rámcový plán podpisový arch podpisový arch ke stažení

VČS pobočky Společnosti Česko-kubánského přátelství Jihlava 14. února 2011 usnesení

Feliz Navidad y Próspero Ańo Nuevo 2011.

Vážení členové naší pobočky a sympatizující, dovolte mi, abych Vám popřál klidné ničím nerušené vánoce a do celého roku 2011 pevné zdraví a dostatek sil v našem společném boji za mír a spravedlnost.

Stejné přejeme našim kubánským přátelům.

Zadražil

Poděkování Chargé d'Affaires a.i Kubánské republiky Bárbara Elena Montálvo Alvarez,

Vážená soudružko velvyslankyně, u příležitosti ukončení Vaší mise v České republice Vám děkujeme, za návštěvy našeho města, které mělo v minulosti s lidem Kuby čilý kontakt prostřednictvím průmyslových podniků. Je nemálo pamětníků, kteří na toto internacionální přátelství nezapomněli.

Vážená soudružko velvyslankyně, přejeme Vám z Jihlavy v další práci úspěch, mnoho sil a pevné zdraví v obtížném boji za sociálně spravedlivý svět.

Foto z prostor stadionu FC při letošní návštěvě velvyslankyně v Jihlavě.

Více: Text HaNo

Kuba vždy jednala v boji proti terorismu příkladně

Projev armádního generála Raúla Castra Ruz, předsedy Státní rady a Rady ministrů na shromáždění ke Dni obětí státního terorismu,

Velký sál Revolučních ozbrojených sil, 6. října 2010

Blízcí obětí protikubánského státního terorismu,

Soudružky a soudruzi,

jak je uvedeno ve Vládním nařízení Státní rady zveřejněném dnešního dne, počínaje letošním 6. říjnem bude slaven „Den obětí státního terorismu“.

Přesně před 34 lety bylo výbuchem bomby v letadle společnosti Cubana, které krátce předtím odstartovalo z Barbadosu, zavražděno 73 nevinných lidí: 11 Guyanců, pět občanů KLDR a 57 Kubánců, mezi nimi 24 členů juniorského družstva v šermu, které vybojovalo všechny zlaté medaile na 4. mistrovství Střední Ameriky a Karibiku ve Venezuele.

Pro lid Kuby, jenž byl terčem státního terorismu od samého vítězství revoluce, se bolestné ztráty z onoho dne připojily k rozhořčení nad mnoha obětmi, za něž dodnes žádáme spravedlnost.

Původ tohoto jevu sahá do roku 1959, když rodící se revoluce přijala první opatření ve prospěch lidu.

Velmi brzy, již v březnu 1960 schválil prezident Eisenhower program tajných akcí proti ostrovu, který byl před několika lety odtajněn. Americká CIA převzala řídící úlohu v plánování, logistickém zajištění, verbování a výcviku žoldáků na provádění teroristických akcí pod záštitou americké vlády.

Žhářství, bombardování, sabotáže všeho druhu, únosy kubánských letadel, lodí a občanů, atentáty na naše mise a vraždy diplomatů, ostřelování desítek zařízení, četné pokusy o fyzickou likvidaci vedoucích představitelů revoluce, zvláště stovky plánů a pokusů o atentát na nejvyššího představitele.

Letos si připomínáme 50 let od brutální sabotáže na francouzském parníku „La Coubre“ v havanském přístavu, záměrně připravené tak, aby dvojí výbuch náloží znásobil počet obětí. Při tomto zločinu zemřelo 101 lidí a stovky, včetně členů francouzské posádky jich byly zraněny.

S každou novou agresí se revoluce ve všech směrech posilovala a radikalizovala. Konsolidace revolučního procesu přiměla teroristy ze CIA a jejich patrony, kteří chtěli svými akcemi vyvolat paniku a demoralizovat obyvatelstvo, k vypracování plánu invaze na Kubu a zřízení na Floridě největšího centra tajné služby mimo hlavní stan v Langley.

Agrese na pláži Girón měla za následek smrt 176 spoluobčanů a zanechala 50 invalidů. Jejich oběť umožnila našim zaníceným bojovníkům porazit invazi do 72 hodin, a tak zabránit přesunu loutkové vlády, kterou měla CIA připravenou na vojenské základně na Floridě a jež byla ochotna požádat Spojené státy za podpory OAS o intervenci na naše území.

Krátce předtím zvolený prezident Kennedy, jenž zdědil plán invaze po předchozí vládě a schválil její provedení, se nesmířil s tím, že ponese zodpovědnost za její hrubé fiasko, a nařídil zahájit Operaci Mangosta, jejíž součástí bylo 33 úkolů sahajících od plánů na zavraždění vedoucích představitelů revoluce až po teroristické akce na společenské a hospodářské objekty a infiltrace zbraní a agnetů k rozvratným a špionážním účelům.

V tomto smyslu byly radikální teroristické organizace ve Spojených státech, financované a ochraňované CIA, předchůdkyněmi leteckých únosů a využívání civilních letadel k válečnickým akcím proti Kubě.

Netrvalo dlouho a podobná praxe začala mít opačný efekt. Vyvolala světovou pandemii únosů letadel, která podnítila používání těchto metod mezinárodního terorismu a byla vyřešena až jednostranným rozhodnutím kubánské vlády začít únosce vracet.

Po Kennedyho zavraždění pokračoval jeho nástupce Lyndon Johnson v teroristických plánech proti ostrovu. V období 1959-1965 CIA zorganizovala, financovala a z amerického území zásobovala celkem 229 ozbrojených band s 3 995 žoldáky po celé zemi, kteří způsobili smrt 549 bojovníků, rolníků a alfabetizačních dobrovolníků a spolu s nimi tisíce zranění a stovky případů invalidity.

Od té doby se rozrostly teroristické útoky na diplomatické mise, kubánské kanceláře a pracovníky v zahraničí, které způsobily smrt neocenitelných soudruhů a množství materiálních škod.

11. září, ale roku 1980 byl teroristou kubánského původu Eduardem Arocenou, členem teroristické organizace Omega7, zavražděl Félix García Rodríguez, pracovník kubánské mise při OSN.

5. května toho roku bylo palbou teroristů uvězněno 570 dětí a 156 pracovníků školky Le Van Tan, jejichž životy byly zachráněny díky rychlému a statečnému zásahu speciálních sil a solidaritě obyvatelstva.

Ve stejné době byla další formou státního terorismu proti Kubě biologická válka vedená jednotlivými americkými administrativami, v jejímž rámci byly na naše státní území zaneseny choroby, které výrazně poškodily zdraví našeho lidu. V roce 1981 agenti ve službách vlády USA rozšířili epidemii hemorhagické dengue, která si vyžádala 158 lidských životů, z toho 101 dětí.

Stejným způsobem byly zaneseny různé choroby poškozující zemědělský sektor, působící nevyčíslitelné škody na potravinách pro obyvatelstvo a významných domácích vývozních artiklech.

Na většině těchto akcí se přímo či nepřímo podílely americké tajné služby, zejména CIA, téměř vždy pod rouškou kubánských kontrarevolučních organizací. Je nemožné vyjmenovat v jediném vstoupení nekonečný řetězec teroristických plánů, akcí a útoků zosnovaných proti naší zemi. Ovšem výčet lidí zodpovědných za tyto zločiny je velmi krátký, protože jsou to stále titíž.

Dnes jsme zde právě proto, abychom vzdali hold 3 478 Kubáncům, kteří zemřeli, a 2099, kteří si nesou trvalé následky z teroristických činů uskutečněných za půl století proti naší vlasti, dohromady 5 577 obětem. Do tohoto dlouhého výčtu padlých, na něž nikdy nezapomeneme, patří i mučedníci od Barbadosu

Autoři barbadoského a mnohých dalších zločinů proti Kubě, Orlando Bosch a Luis Posada Carriles, žili a dosud beztrestně žijí v Miami. První, díky milosti prezidenta George Bushe staršího, který byl ředitelem CIA v době, kdy její agenti kubánské letadlo sabotovali, druhý, ochraňovaný Bushem juniorem, čeká na svobodě na proces za drobnější obvinění, nikoli za četná obvinění z mezinárodního terorismu, jak by si zasloužil.

Ještě zcela před nedávnem tyto skupiny veřejně hlásaly své zločiny a s naprostým cynismem avizovali nový teror.

Kdyby nenabyla vrchu beztrestnost, bývalo by se v devadesátých letech předešlo 68 teroristickým útokům proti Kubě a nemuseli jsme litovat smrti mladého Itala Fabia di Celma v Havaně během vlny teroristických atentátů na turistická zařízení rozpoutané v roce 1997.

Odhalující výpovědi doznaného teroristy Cháveze Abarky, které odvysílala kubánské televize 27. a 28. září, muže, jenž byl zadržen venezuelskými úřady, když se chystal zaútočit na stabilitu této bratrské země a dalších latinskoamerických národů, potvrzují podrobnosti o nových směrech mezinárodního teroru a přinášejí nezpochybnitelné důkazy o vině Posady Carrilese a jeho ochránců ve Spojených státech.

Navzdory všem těmto zločinům zaujímala Kuba k boji proti terorismu vždy příkladný postoj a opakovaně odsoudila veškeré činy tohoto druhu, ve všech jejich podobách a projevech.

Naše země podepsala 13 mezinárodních úmluv k této problematice a přísně dodržuje závazky a plní povinnosti vyplývající z rezolucí Valného shromáždění a Rady bezpečnosti Spojených národů. Nevlastní, ani nemá v úmyslu vlastnit zbraně hromadného ničení žádného druhu a plní své povinnosti v souladu s platnými mezinárodními nástroji týkajícími se nukleárních, chemických a biologických zbraní.

Území Kuby nikdy nebylo a nebude používáno k organizování, financování a provádění teroristických činů proti žádné zemi, Spojené státy nevyjímaje.

Kubánské úřady daly vládě Spojených států opakovaně na vědomí svou ochotu k výměně informací o plánech atentátů a teroristických útoků na cíle v kterékoli z obou zemí.

Ve vhodnou chvíli jsme vládě Spojených států poskytli bohaté informace o teroristických činech spáchaných proti Kubě. Nejznámější je případ z let 1997 a 1998, kdy jsme FBI předali rozsáhlé svědectví o pumových útocích na řadu kubánských turistických center a dokonce jsem jí umožnili přístup k pachatelům těchto činů, zadrženým u nás a svědkům.

Jediným výsledkem bylo, že FBI, která má v Miami úzké styky s kubánsko-americkou extrémní pravicí a poskytuje záštitu terorismu proti našemu ostrovu, soustředila všechny své síly na pronásledování a odsouzení našich spoluobčanů Antonia, Fernanda, Gerarda, Ramóna a Reného, které neměla vláda Spojených států nikdy uvěznit.

Dnes je díky mezinárodní solidaritě celý svět obeznámen s nespravedlivým a nelidským postupem vůči Pětici hrdinů, kteří se snažili ochránit lid Kuby a i samotných Spojených států před terorismem.

Jak dlouho bude prezident Obama ignorovat mezinárodní volání a připouštět, aby vítězila nespravedlnost, jejíž nápravu má ve svých rukách? Jak dlouho bude našich Pět hrdinů ještě vězněno?

Současná vláda Spojených států nedávno svévolně znovu zařadila naši zemi na výroční seznam „států podporujících terorismus“ a tímto neslýchaným krokem opět ignorovala příkladně čistý štít Kuby v této oblasti.

Spojené státy rovněž přehlížejí spolupráci, jíž se jim od Kuby dostalo. Při třech příležitostech (v listopadu a prosinci 2001 a v březnu 2002) předložili naši zástupci americkým úřadům návrh programu bilaterální spolupráce v potírání terorismu a v červenci 2009 potvrdili svou ochotu spolupracovat v této oblasti. Neobdrželi jsme však žádnou odpověď.

Kubánská vláda vyzývá prezidenta Obamu, aby důsledně dostál svým závazkům v boji proti terorismu a pevně, bez dvojího měřítka zakročil proti těm, kdo se z amerického území dopustili a vytrvale dopouštějí teroristických činů proti Kubě. Byla by to čestná odpověď na dnes zveřejněný otevřený dopis, který mu adresoval Výbor rodin obětí odpálení kubánského letadla u Barbadosu.

Ani na okamžk nelze zapomenout, že v důsledku státního terorismu zaznamenal náš lid celkově takový počet ztrát na životech a zmizení, že překračuje ztráty způsobené při atentátech na newyorkská dvojčata a v Oklahomě dohromady.

Chtěl bych tento hold uzavřít vzpomínkou na nezapomenutelné smuteční shromáždění za oběti zločinu u Barbadosu 15. října 1976, kdy jsme všichni přísahali, že si budeme navždy připomínat a s neutuchajícím rozhořčením odsuzovat tuto zlovolnou vraždu.

Zopakujme dnes tehdejší slova soudruha Fidela: Když energický a mužný národ pláče, nespravedlnost se třese!

Zůstaneme věrni věčné památce padlých!

Sláva našim hrdinům a mučedníkům!

9. Sjezd Svazu mladých komunistů Kuby

Zamyšlení Fidela Castra

Bratrství mezi Bolívarovskou republikou a Kubou

Zamyšlení Fidela Castra

Praha 22. říjen 2010

Beseda s Rosou Aurorou Freijanes

Manželkou Fernanda Gonzalese (na obrázku druhá zleva), jednoho z pětice kubánských národních hrdinů odsouzených k tvrdým a nespravedlivým trestům ve Spojených státech amerických

Odsouzení tráví ve vězeních Spojených států již dvanáctý rok. Byli odsouzení za to, že monitorovali činnost teroristických skupit připravovaných ve Spojených státech pro akce na Kubě.

Rosa Aurora při besedě mimo jiné řekla: Na Kubě se stalo oběťmi teroristických činů již 3800 lidí. V současnosti na Kubě žije 2000 lidí postižených teroristickým činem.

Svojí prací chránili kubánští rozvědčíci občany své země. Ani při procesu ve Spojených státech jim nebyl prokázán žádný čin směřující proti bezpečnosti a svrchovanosti Spojených států. Kubánští rozvědčíci předem věděli, do jaké složité a nebezpečné práce jdou.

Jihlavská pobočka také přijela na setkání vyjádřit úctu a obdiv pěti odsouzeným hrdinům a jejich rodinám.

Text besedy

další

PROHLÁŠENÍ MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ KUBY K POKUSU O STÁTNÍ PŘEVRAT V EKVÁDORU.

Havana, 30. září 2010, 15.00 hod

Na pokyn předsedy Státní rady a Rady ministrů činím následující prohlášení:

Vláda Kubánské republiky odsuzuje a co nejenergičtěji odmítá státní převrat odehrávající se v Ekvádoru. Prezident Correa oznámil, že probíhá státní převrat, že byl napaden a že je silou zadržován v Metropolitní nemocnici policie v Quitu.
Kuba očekává, že velení Ekvádorských ozbrojených sil splní svou povinnost respektovat a prosazovat naplňování Ústavy a zaručit nedotknutelnost legitimně zvoleného prezidenta republiky a zajistit právní stát.
Činíme velitele Ekvádorských ozbrojených sil zodpovědným za fyzickou integritu a život prezidenta Correi. Je nutno zabezpečit jeho plnou svobodu pohybu a výkon jeho funkcí.
Energicky odmítáme prohlášení přisuzovaná tzv. Vlastenecké společnosti, Luciovi Gutierrezovi proklamující otevřeně pučistické cíle.
Kuba dává svou naprostou a úplnou podporu legitimní a ústavní vládě prezidenta Rafaela Correi a podporuje ekvádorský lid, jenž se mobilizuje k záchraně svého prezidenta.
Kuba se připojuje k prohlášením latinskoamerických prezidentů a mezinárodních organizací požadujícím zastavení pokusu o puč.
Vyzývám vládu USA, aby se vyslovila proti státnímu převratu. Její mluvčí řekl pouze, že „situaci sleduje“. Opomenutí v tomto smyslu by z ní činilo komplice pokusu o puč.
Události, jako je tato, slouží pouze zájmům mimo náš regionu, které se snaží zabránit postupu nezávislosti a transformačních procesů.
Jde navíc o pokus umlčet hlas Ekvádoru a jeho prezidenta v boji proti intervenční politice Spojených států v regionu.
Pokusy o destabilizaci, jako je tento, mají jen dnes odlišnými cestami vrátit náš region do období státních převratů a obnovit nadvládu imperialismu a oligarchií.
V souvislosti se státním převratem v Hodnurasu, s účastí mocenských kruhů Spojených států a posléze s beztrestností pučistů Kuba varovala, že tyto závažné skutečnosti znovu otevřely další éru státních převratů a vojenských diktatur v Latinské Americe.

13. září 2010

Parlamentům a národům světa

Dne 12. září 2010 se završilo již 12 let nespravedlivého věznění Gerarda Hernándeze Nordela, Ramóna Labaňina Salazara, Antonia Guerrera Rodrígueze, Fernanda Gonzáleze Llort a Reného Gonzáleze Sehwererta v amerických žalářích.

Od svého zatčení a po celý dlouhý, manipulovaný soudní proces, v němž byly vyměřeny nepřiměřené tresty, včetně doživotí pro dva z nich a dvojnásobného doživotí pro dalšího, čelilo těchto pět Kubánců nesmírným překážkám při výkonu svých práv a bylo vystaveno krutým trestům, včetně dlouhých období odloučení na samotce a v případě Gerarda a Reného - zákazu návštěv manželek

Během těchto let náš lid spolu s jejich rodinami tuto nespravedlnost pranýřoval a bojoval za jejich osvobození, přesvědčen o jejich nevině, neboť jejich jediným, avšak významným posláním v USA bylo monitorování teroristických skupin, které více než 50 let podnikají beztrestně akce proti Kubě. Nic z toho, co učinili, nikdy neohrožovalo bezpečnost Spojených států. To americké úřady velmi dobře vědí a u soudu to připustila i samotná prokuratura a vysocí vojenští velitelé té země.

Kdyby bylo zapotřebí jediného faktu k osvětlení celé nespravedlnosti a revanšismu, jež v sobě tato kauza nese, stačilo by navíc k jejich prokazatelné nevině uvést, že v posledních desetiletích nebyl žádnému jinému člověku v USA, jenž byl obviněn ze špionáže a byla mu prokázána, a to i v souvislosti s násilnými ozbrojenými akcemi ve Spojených státech, vyměřen tak vysoký trest, v žádném případě nebyl odsouzen na doživotí a mnozí z odsouzených již byli propuštěni.

Po 12 letech byly odmítnutím revize kauzy Nejvyšším soudem vyčerpány všechny prostředky právní povahy a situace těchto našich pěti bratrů je extrémně těžká. Zatímco třem z nich byly jejich tresty mírně upraveny, Gerardo Hernández si v podmínkách nejpřísnější ostrahy dál odpykává své dva doživotní tresty plus patnáct let.

Když hovořil o potřebě solidarity k prosazení spravedlnosti, řekl významný americký právník a jeden z obhájců Pětice: „To nejhorší, co se může někomu v americkém soudním systému stát, je, že zůstane sám. Solidarity je zapotřebí ne k zastrašení soudu, ale proto, aby se dalo najevo, že svět vše sleduje a že zákon je třeba dodržovat.“

Jsme si jisti, že boj za jejich osvobození, do něhož se v mimořádném gestu solidarity s touto spravedlivou kauzou zapojily národy, společenské, politické a odborné organizace, vlády a parlamenty po celém světě, bude sílit.

Dnes je více než kdy předtím třeba žádat, aby administrativa Spojených států skoncovala s touto nespravedlností a těchto Pět Kubánců již osvobodila.

Národní shromáždění lidové moci

Rozhovor s Leonardem Weinglassem o novém odvolání Gerarda Hernándeze

(Gloria La Riva, 15. června 2010)

Exkluzívně pro freethefive.org

Včera bylo oznámeno, že byla předložena žádost habeas corpus pro Gerarda Hernándeze. Co znamená habeas corpus a proč se o něm také hovoří jako o souběžném odvolání?

Po svém odsouzení měl Gerardo právo odvolat se k odvolacímu soudu Atlantského okrsku, což udělal, a poté žádat o revizi Nejvyšší soud Spojených států, což také udělal. Tento proces představuje přímé odvolání. Když tento proces vyvrcholí - jako v Gerardově případě -, pak má člověk právo na souběžné odvolání, což je odvolání s velmi omezeným okruhem uplatnění (pouze k ústavním otázkám, jež v předchozím řízení nebyly předmětem sporu, a je doprovázené prohlášením o reálné nevině). Dříve bylo známé jako „federální habeas korpus“, dnes se nazývá odvolání podle „Oddílu 2255“. Právě v této fázi se teď nacházíme.

14. června jsme podali odvolání podle odd. 2255 a během příštích 30 dnů předáme složku s uvedením bodů, v nichž byla porušena ústava a které nebyly součástí předchozího odvolání, plus prohlášení o reálné nevině

Proč je toto odvolání pro Gerarda konečné? Není habeas corpus prostředkem bez jakýchkoli omezení, ani časových?

Habeas korpus je rozhodně časově omezený. Musíte ho podat do roka po posledním jednání. V Gerardově případě to bylo, když Nejvyšší soud Spojených států zamítl naši žádost z 15. června 2009 o revizi případu. Takže jsme měli do 14. června 2010 jeden rok na podání souběžného odvolání či habeas korpus. Nicméně, pokud se v určitém okamžiku, dokonce i po vypršení této lhůty, objeví nový důkaz, který dosud nebyl k dispozici, můžete se znova obrátit na soud, máte velmi úzký prostor a argumentujete reálnou nevinou. A právě to teď dokládáme v předložených dokumentech.

Proč existuje roční lhůta?

Tato hranice byla stanovena Kongresem (v roce 1996 a podepsána prezidentem Clintonem). Dříve neexistovalo žádné omezení, avšak v reformě z roku 1996 byla na podání stanovena maximální lhůta jednoho roku. Mnoho lidí si myslí, že je to nespravedlivé, protože se v mnoha případech často stává, že svědectví se objeví po uplynutí maximální doby jednoho roku. V současné době je obviněný vyloučen, pokud se mu nebo jí nepodaří přesvědčit soud, že má právo, aby pozdní podání bylo přijato. A to není snadné.

U jakého soudu ho Gerardo podal a jaké jsou další kroky, pokud bude tento pokus zamítnut?

Tento návrh byl podán u Soudu Federálního distriktu Miami, což je tribunál jižního okrsku Floridy. Stejný, kde se konal proces. Případ je zpravidla předložen stejnému soudci. Avšak v Miami, stejně jako v řadě dalších federálních okrsků, soudce často předá podnět soudnímu úředníkovi, který papíry prostuduje a, pokud je to třeba, nařídí slyšení.

V některých komplikovaných případech si soudce tribunálu federálního distriktu může fakticky případ ponechat. Zatím nevíme, zda si ho soudkyně Lenardová, která případ soudila, ponechá, nebo ho předá nějakému soudnímu úředníkovi.

Pokud úředník, nebo soudkyně shledá, že případ je opodstatněný, co se bude dít?

Pokud některý z nich dojde k závěru, že je případ opodstatněný, napíše k němu stanovisko a soud na základě tohoto stanoviska nařídí opravné řízení. Náprava, jíž se domáháme, je samozřejmě nový proces pro Gerarda. Pokud bychom prohráli, museli bychom se normálním postupem odvolávat. Můžeme se znova obrátit na Odvolací soud 11. okrsku a pokud tribunál nebo odvolací soud potvrdí témata k revizi, provedou jeho revizi. A když tam člověk prohraje, může znovu žádat Nejvyšší soud Spojených států, aby případ přijal.

Jeden z bodů odvolání se týká novinářů, který byli placeni, aniž to obhajobě bylo známo. Údajně nezávislých novinářů, kteří však dostávali peníze od Radia a TV-Martí.

Toto je klasický případ nedávno odhaleného důkazu s ústavním rozměrem. Soud se konal v období 2000 – 2001. Nikdo nevěděl, že ti novináři byli v té době placeni vládou. V roce 2006 však bylo zjištěno, že někteří z novinářů pravidelně informujících o procesu byli fakticky také na výplatní listině federální vlády, která je ve spojení s Radiem a TV-Martí. S ohledem nato, že to bylo odhaleno až v roce 2006, jde o nové zjištění. Protože jde o svědectví, že vláda manipulovala názorem komunity, má ústavní rozměr, neboť bylo porušeno Gerardovo ústavní právo na spravedlivý soud.

Navíc jde o porušení řádného procesu. Takže v našich dokumentech se odvoláváme na zjištění z roku 2006 a celou vynikající práci Národního výboru k doložení těchto zjištění. Na základě Zákona o svobodě informací pak požadujeme další informace, které dosud nebyly poskytnuty, abychom žádosti dodali větší sílu.

Existují i další informace, jako procesní spory ze Zákona o svobodě informací. Cílem je odhalit ještě více informací o těchto novinářích, o jejich dohodách s vládou, o tom, co dělali a pod čí patronací.

Očekáváme, že případ bude u okresního soudu nejméně šest měsíců, pravděpodobně déle. Takže obdržíme-li novou informaci, může být doplněna do dokumentů, které předkládáme tento a příští měsíc.

Ušel jste dlouhou cestu jako obhájce lidí, kteří byli obviněni proto, že byli zapleteni v případech dotýkajících se sociální spravedlnosti. Jak vidíte případ kubánské Pětice v kontextu Vaší historie obhajoby politických vězňů?

Tato kauza je velmi podobná těm ostatním: Jakmile máte obvinění, na jehož výsledcích má vláda politický zájem, vzniká silná pravděpodobnost, že byly podniknuty nepatřičné kroky na začátku i během řízení. Že byly podniknuty kroky, o nichž nebylo v době procesu nic známo, ale objeví se později.

My budeme hledat další informace, které má vláda zmrazené, nepředala je, ale použila k manipulování procesu, aby dosáhla odsouzení. Tak jako v předešlých kauzách půjde o proces odhalování, při němž budeme přicházet na věci, jež nebyly v okamžiku soudu známy a byly zjištěny až po různém postrkování a tlaku.

Kteří advokáti jsou do procesu odvolání zapojeni?

Většina advokátů je u tohoto případu po celých 12 let jeho trvání. Jiní se připojili během odvolání.

To je typický průběh. Často, jako v případě Toma Goldsteina, je zapotřebí speciální odbornosti advokáta, který provozuje praxi u určitého soudu. Goldstein je, samozřejmě, expert na spory u Nejvyššího soudu Spojených států. Vede semináře o sporech u Nejvyššího soudu Spojených států jak na Harvardově univerzitě, tak na Stanfordu. Když se dostaneme na úroveň Nejvyššího soudu, obracíme se na Toma Goldsteina.

Pokud jde o mě, dostal jsem se k případu v roce 2003, před sedmi lety, když šel k odvolacímu řízení. Antoniův advokát onemocněl a já jsem byl požádán, abych ho nahradil.

Někteří lidé se ptají, zda existuje nějaká možnost po konečném odvolání, zda existuje nějaký prostředek, nějaký soud na mezinárodní úrovni, který by pro Pětici připadal v úvahu.

V květnu 2005 podvýbor Výboru OSN pro lidská práva, pracovní skupina pro svévolné zadržování, předložil názor pěti soudců, že místo konání odporovalo mezinárodním normám pro řádný proces, a požádal Spojené státy, aby kauzu přeložily do jiné lokality. USA samozřejmě nereagovaly. Existují další mezinárodní instituce, o nichž bychom mohli uvažovat, avšak bude třeba vyčkat až do vyčerpání všech domácích možností odvolání.

Hovoříme o zákonech a právních aspektech. Jaké jiné prostředky podle Vás existují, aby se Pětici Kubánců dostalo spravedlnosti?

Návrh ze 14. června se týká Gerarda Hernándeze. U ostatních bude podán v příslušné době. Ale Gerardův případ je mimořádný, protože si odpykává dvojí trest doživotí plus 15 let, ačkoli činy, z nichž je viněn, evidentně nespáchal. Navíc je prvním člověkem v historii USA, který byl obviněn za sestřelení letounu ozbrojenými silami jiné země, která bránila svůj letecký prostor. Nikdy předtím se to nestalo.

Navíc - jednoduchá ukázka nedostatku důkazů proti němu – na konci procesu státní zástupci USA přiznali v naléhavém návrhu odvolacímu soudu, že pro odsouzení nemají dostatek důkazů, o čemž hovořili jako o „nepřekonatelné překážce“ odsouzení, pokud by soudkyně dávala porotě poučení na tomto základě. Odvolání však bylo zamítnuto, pokyny vydány a porota Gerarda odsoudila. Jedině na Miami.

Gerardův případ skutečně volá po tom, aby se pro něj angažovaly instituce působící jinde než v právní a soudní sféře a lidé z celého světa zajímající se o lidská práva a spravedlnost.

Jaké poselství chcete zaslat Gerardovi a hnutí solidarity?

Přede dvěma dny jsem s Gerardem mluvil, volal mi z věznice s nejvyšší ostrahou v Kalifornii. Chtěl znát aktuální informace o současné situaci jeho případu. Je to velmi silný a jistý člověk, který věří ve vlastní nevinu a ve svou zemi. Se ctí bojoval jako dobrovolník proti apartheidu v Africe. Je příkladný vězeň, za 12 let, která strávil ve věznici s nejvyšší ostrahou, se nedopustil jediného přestupku. Obrací se na světovou veřejnost, která se zajímá o otázky spravedlnosti, aby ji se svou kauzou seznámil. Věří také, že jeho vina bude nakonec uznána.

Budeme hájit pravdu svou morálkou a svými zásadami

(úvodník deníku Granma, 8.4.2010)

Impérium a jeho spojenci vytáhli na novou křížovou výpravu, která má Kubu démonizovat. Jejich mocná politická a mediální mašinérie spustila kolosální klamavou operaci s cílem diskreditovat revoluční proces, destabilizovat zemi a vyvolat podmínky pro likvidaci našeho společenského zřízení.

V této horečné kampani využívají podle své libosti svých námezdních žoldáků. Aby získali politické dividendy, ženou je na smrt a přitom jim ve skutečnosti na těchto lidech pranic nezáleží, jako jim nezáleželo na smrti více než 3 tisíc Kubánců při teroristických akcích organizovaných či financovaných ze Spojených států, nebo na osudu více než dvou tisíc spoluobčanů zmrzačených při těchto akcích a lidí, kteří zahynuli ve Floridském průlivu, když se vrhli do neblahého dobrodružství vábeni sirénami vražedného Zákona o úpravě podmínek pro Kubánce.

Cynicky se dovolávají lidských práv, která v různých částech světa sami pošlapali a stále beztrestně pošlapávají. Pokrytecky viní Revoluci ze smrti člověka, běžného vězně, který byl přičiněním protikubánských kampaní a za pomoci nemalých fondů a prostředků, jež se ně vynakládají, převlečen za politického vězně. Člověka, jehož obětovali, aby jako hrot kopí posloužil k očernění národa, který ve světě vynakládá maximální úsilí na záchranu životů, který vysílá desetitisíce svých obětavých zdravotníků, aby na nejkomplikovanějších místech spolupracovali s více než stovkou zemí. Má být očerněna Revoluce, jež ani vteřinu neváhala nabídnout lékařskou pomoc americkým občanům v New Orleansu a dalších městech na jihu (USA) po ničivém uragánu Katrina. Revoluce, jež poskytuje vysokoškolské vzdělání mladým lidem, kteří by ve své zemi (včetně Spojených států) vystudovat nemohli, té, která dala národům k dispozici novátorskou alfabetizační metodu, jež otevřela milionům lidí z různých zemí Latinské Ameriky a Karibiku, Evropy, Afriky a Oceánie přístup k posvátnému lidskému právu na vzdělání a vědomosti.

Kubánská revoluce jedná důsledně v souladu s etickými, politickými a morálními zásadami, jež jí vštípil Fidel. Úcta k člověku tvoří podstatu našeho systému a je jedním z klíčů k tomu, proč lidé podporují revoluční proces, který již v hrdinských časech v Sierra Maestře vždy respektoval život nepřátelských zajatců.

Navzdory neměnné politice nepřátelství a neutuchající agrese ze strany impéria zahrnující od vojenské invaze, přes teroristické sabotáže a plány atentátů na Fidela a naše vedoucí představitele, až po podporu diverze a genocidní ekonomickou, obchodní a finanční blokádu trvající již pět desítek let, Revoluce nikdy nezavraždila, nemučila, ani nenechala zmizet jediného ze svých protivníků.

Mohou se vlády Spojených států a evropských zemí halasně kritizující Kubu a odsuzující ji jako panenské vestálky pochlubit stejně čistým štítem? Co mohou říci k milionu mrtvých v Iráku a desetitisícům obětí v Afganistanu v důsledku protiprávních válek, jež se tam vedou? Jak zdůvodní tajné věznice a mučení údajných teroristů? O jaký právní podklad opírají výběrové vraždy, jež Spojené státy spáchaly na svých protivnících v různých částech světa s použitím speciálních sil, jež v těch letech řídil stejný generál, který teď velí jednotkám v Afganistánu? Jak mohou ospravedlnit za posledních 5 let smrt více než 100 přistěhovalců, kteří byli v té době pod dohledem Imigrační služby a celní kontroly Spojených států? O jaké lidské právo se opírají brutální zásahy proti zástupcům sociálních hnutí, kteří protestovali v době Kodaňského summitu o klimatu, nebo proti kalifornským studentům žádajícím větší rozpočet a menší platby školného? Kdo sleduje ponižující zacházení s přistěhovalci ve stovkách sběrných center roztroušených po Evropě? Byly Kongres Spojených států, Evropský parlament a pravicové strany starého kontinentu, které jsou dnes znepokojeny Kubou, zneklidněny takovýmito případy skandálního porušování lidských práv, kritizovali je, nebo je odsoudili?

Čím jsou skutečně znepokojeni, je morální síla revoluce, její zásadovost, její sílící prestiž v našem regionu, kde se stala významným aktérem integračního procesu, její inteligentní a vyrovnaný přístup k řešení tvrdých důsledků mezinárodní ekonomické krize a blokády, její jistota, že je třeba změnit to, co změněno být musí, aby se našemu lidu dostalo veškeré spravedlnosti, jak na nás apelují Fidel a Raúl.

Proto impérium a jeho evropští spojenci dojednávají plány, koordinují práci svých tajných služeb, vysílají své diplomaty do ulic monitorovat činnost svých placených přisluhovačů na ostrově, navyšují fondy na diverzi na Kubě. Jen USAID má na tento rok vyčleněno 20 milionů dolarů pro kontrarevoluční skupiny a na financování mediální štvanice proti Kubě.

Nyní soustřeďují svou cynickou kampaň na nového hladovkáře (o jehož obecné trestné činnosti a kontrarevolučních činech informovala Granma 8. března). Tomuto muži je poskytována veškerá kvalifikovaná lékařská péče.

Jeho show je šířena do celého světa. Přitom se cynicky přechází mlčením jeho krutost a jeho trestní rejstřík, napadení a výhrůžky smrtí doktorce, ředitelce nemocnice, kde pracoval, úrok na bezbranného starce, jehož zranění se vyžádala naléhavou operaci.

Mnoho povyku dělají také kolem Dam v bílém, jak se samy nazývají, které nahrávají nepříteli a žijí z dolarů potřísněných kubánskou krví, jež jim dodává mezi jinými terorista Santiago Álvarez Fernández Magriňá, který chtěl odpálit výbušninu v kabaretu Tropicana a v Miami je „dobrodincem“ Luise Posady Carrilese. Není proto divu, že strůjce atentátu na civilní let společnosti Cubana a dalších odporných činů před několika dny na Miami vystoupil s vyjádřením podpory těmto „dámám“, které byly dosud potrestány jedině projevy rozhodného a rázného odsouzení od našich občanů v ulicích.

Dostávat peníze od teroristické organizace je ve Spojených státech přísně trestaný zločin, stejně jako je jím činnost ve službách cizí mocnosti. Trestné činy takzvaných „disidentů“ nemají nic společného se svobodou názoru, nýbrž se spoluprací na plánech namířených proti našemu národu, za níž dostávají žold od nepřátelské supervelmoci. Všem bylo prokázáno přímé či nepřímé přijímání prostředků od vlády Spojených států a od nejedné evropské nadace napomáhající válečnické politice proti Kubě.

Co by se těmto „disidentům“ stalo, kdyby činnost, kterou vyvíjejí na Kubě, prováděli v zemi svého chlebodárce? Trestní zákoník Spojených států počítá s trestem 20 let pro toho, kdo hlásá svržení vlády nebo zavedeného pořádku, 10 let pro šiřitele falešných zpráv s cílem ohrozit národní zájmy ve vztahu k jinému národu, a 3 roky tomu, kdo udržuje „korespondenci nebo styk s cizí vládou (...) s cílem ovlivnit její postoj (...) ke konfliktu či sporu se Spojenými státy.“

Nepřítel používá všechny nátlakové prostředky. Využívá politického vydírání a nařizuje mediální likvidaci těch, kdo by chtěli být s Kubou solidární. Pokouší se umlčet každý hlas, nesouhlasící s jeho diktátem. Aby přiměl Google zavřít digitální blog jistého kubánského intelektuála, který nevyvratitelnými argumenty odhaluje skutečné politické záměry kampaně vedené proti naší vlasti, zapomíná dokonce na neustále omílanou „svobodu projevu“.

Nic nás nepřekvapí. Jsou to stejné zvrácené metody, jaké byly praktikovány před 50 lety, když prezident Eisenhower schvaloval Plán tajných akcí proti Kubě.

Jak řekl soudruh Raúl v závěrečném vystoupení na závěr IX. Sjezdu Svazu komunistické mládeže: Více než půl století stálého zápasu naučilo náš lid, že váhání je synonymem porážky.

Nikdy, ať se se stane cokoliv, neustoupíme vydírání žádné země nebo skupiny zemí, byť by byly sebemocnější. Máme právo se bránit. Jestliže zamýšlejí zahnat nás do kouta, nechť vědí, že se budeme umět zaštítit v první řadě pravdou a principy. Znovu budeme pevní, klidní a trpěliví. V naší historii je mnoho takových příkladů

Povedeme zápas pomocí našich idejí, v našich ulicích a na všech mezinárodních scénách.

Na 1. máje podá náš lid a jeho pracující důrazný a jednoznačný důkaz své podpory revoluci!

Budeme hájit pravdu svou morálkou a svými zásadami!

Chargé d'Affaires a.i Kubánské republiky

Bárbara Elena Montálvo Alvarezová.

Ve středu 24. března jsme v Jihlavě přivítali velvyslankyni země, která je pro mnohé z nás příkladná svojí solidaritou a národní hrdostí.

Z programu návštěvy:

Návštěva Muzea Vysočiny

RNDr. Jirák, zástupce ředitele a PHDr.Radim Gonda, historik, seznámili našeho hosta se stálou expozicí k historii Jihlavy a s právě probíhající výstavou k 65. výročí osvobození našeho města od fašismu.

Velvyslankyně se zapsala do pamětní knihy. Byla to již její druhá návštěva v tomto podle jejích slov krásném městě, na které můžeme být hrdi.

MM6

Setkání s hejtmanem Kraje Vysočina

Tématem rozhovoru bylo krátké seznámení s historií a současností našeho kraje. Kubánský host informoval o hospodářské situaci ve své zemi, s dopady současné hospodářské krize.

Byla zmíněna i možnost a prospěšnost případné spolupráce v hospodářské a kulturní oblasti.

Tématem bylo i zdravotnictví.

Návštěva fotbalového stadionu FC Vysočina

Ing. Zdeněk Tulis, místopředseda představenstva, ředitel klubu FC Vysočina Jihlava

SS8

Odpolední beseda s členy společnosti a sympatizujícími

Kuba může se jevit měřítky Evropana chudá, rozvojová země. Ke konzumní společnosti našeho typu má daleko. Přežila rozpad socialistických států a SSSR na kterých byla značně ekonomicky závislá. Již prakticky třetí generace vyrůstá v podmínkách amerického embarga. Jde o nejdéle trvající a v době míru nejkrutější blokádu v historii lidstva. Od svého počátku nastoupení cesty k socialismu (1959) je vystavena ekonomickému a mediálnímu pronásledování. Letos se připravuje celonárodní diskuze, ve které se Kubánci vyjádří, jak v těchto podmínkách pokračovat dál. Přesto je podle Bolivijského presidenta Evo Moralese nejsolidárnější zemí světa. Příkladů je mnoho. Například lednové zemětřesení na Haiti. Kuba tam poslala největší počet lékařů. Pro srovnání – Spojené státy zase vojáky, ale ty na rozdíl od kubánských zdravotníků nám ukazovala televize. V rámci operace Zázrak bylo bezplatně kubánskými lékaři odoperováno již 500 000 případů zrakového postižení. Pacienti nejsou jen z Kuby, ale i z ostatních zemí oblasti, podle údajů z tisku byl mezi nimi i voják, který zastřelil Che Guevarau.

Když velvyslankyně informovala o tom jak Kuba vyvíjí léky pro těžce nemocné, které i v případě, že danou nemoc nevyléčí pomohou prodloužit život, jsem si připomněl nedávné prohlášení lékařské komory. Prohlášení je o tom, jak napříště neexistuje povinnost zahajovat marnou a neúčelnou léčbu, ani v ní pokračovat. Toto doporučení lékařské komory prý chápe ministerstvo zdravotnictví jako zahájení diskuze o euthanasii. Tolik z novinové zprávy, ze které se ještě dovídám, o ohromných prostředcích, které tato léčba stojí. Jiný článek informoval o tom, jak ani v onkologii se nákladnou léčbou u nás neplýtvá a je podávána podle hesla – správná léčba správnému pacientovi. Čtenář si domyslí sám, co výše opsané informace mohou pro něj prakticky znamenat. Kde jsou peníze až na prvním místě se přirozeně ruší vše co se „nevyplatí“. Jednou byly například školky, podruhé „málo vytížené“ spoje a teď další problém - významně přibývá podíl starých a tím často nemocných lidí. Taková je skutečnost a nezastřou ji ani účelové, zdánlivě ušlechtilé řeči o právu na důstojnou smrt. Kde u nás slyším například o právu na důstojný život?

Kuba jde svojí cestou a je jen na Kubáncích samotných jak se rozhodnou dál.

PROHLÁŠENÍ

NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ LIDOVÉ MOCI KUBÁNSKÉ REPUBLIKY

Po kampani pořádané mocnými mediálními společnostmi, zejména evropskými, které Kubu ostře napadají, schválil Evropský parlament po špinavé debatě před krátkou chvílí proti naší zemi odsuzující rezoluci, jež manipuluje s city, překrucuje fakta, ohání se lžemi a zakrývá skutečnost.

Jako záminky bylo využito smrti vězně, který byl nejprve trestán za obecný trestný čin a posléze manipulován v zájmu USA a vnitřní kontrarevoluce a který ze své vlastní vůle odmítl přijímat potravu navzdory varováním a zásahu kubánských lékařů – specialistů.

Tuto politováníhodnou skutečnost není možno používat k odsouzení Kuby a naznačovat přitom, že mohla smrti zabránit. Existuje-li oblast, kde se naše země nemusí hájit slovy, pak je nepopiratelně boj o záchranu životů lidí, ať se narodili na Kubě či v jiné zemi. Jedním z příkladů je hegemonistickým tiskem zamlčovaná, již jedenáctiletá přítomnost kubánských lékařů na Haiti.

V pozadí tohoto odsouzení je hluboký cynismus. Kolik dětských životů bylo v chudých národech zmařeno v důsledku rozhodnutí bohatých zemí zastoupených v Evropském parlamentu, že nebudou plnit své závazky k poskytování rozvojové pomoci. Všichni věděli, že je to rozsudek masové smrti, avšak přiklonili se k zachování úrovně plýtvání a k pyšnění se konzumním způsobem života, z dlouhodobého hlediska sebevražedným.

Kubánce rovněž uráží tento pokus udělovat nám lekce ve chvílích, kdy jsou v Evropě potlačováni přistěhovalci a nezaměstnaní, zatímco u nás svobodný lid na shromážděních svobodně a bez prostředníků navrhuje své kandidáty do obecních voleb.

Ti, kdo se podíleli na tajných leteckých přesunech zatčených, zřizování nelegálních věznic a mučení, nebo je umožňovali, nemají morální právo hodnotit napadaný a brutální blokádou sužovaný lid.

Takovéto diskriminační a selektivní odsouzení lze vysvětlit jen fiaskem politiky, jež nebyla s to srazit hrdinný lid na kolena. Ani Helms-Burtzonův zákon, ani Společný evropský postoj, které vznikly ve stejném roce, za stejných okolností a se stejnými cíly, v obou případech poškozujícími naši svrchovanost a národní hrdost, nemají sebemenší budoucnost, neboť my, Kubánci, odmítáme aby se donucování, netolerantnost a nátlak staly v mezinárodních vztazích normou.

Národní shromáždění lidové moci Kubánské republiky, 11. března 2010

Připojme se také k protestu – nesouhlasíme s rezolucí Evropského parlamentu

Text prohlášení mexické kapitoly sítě sítí na obranu lidstva,

převzat ze stránky: http://www.defensahumanidad.cu/artic.php?item=9196

Připojení se k tomuto prohlášení nebo odeslání svého poselství lze přes výše uvedenou stránku

Přihlašovací dotazník požaduje (ve Španělštine):

Jméno

Povolání /funkci

Zemi

e-mailovou adresu

nebo na adresu edhcuba@cubarte.cult.cu

Několik informací ke spolupráci Kuby s Haiti:

- Kubánská solidární pomoc nedorazila na Haiti až s nedávným ničivým zemětřesením. Trvá již dvě desítky let.

- V době prvních otřesů poskytovalo bezplatně své služby na Haiti na 400 kubánských lékařů a zdravotníků.

- Kubánští lékaři se zapojili do pomoci okamžitě po zemětřesení. Byla to nejvýznamnější lékařská pomoc, jíž se haitskému obyvatelstvu dostalo v prvních 72 hodinách, a v té době také téměř jediná.

- 13. ledna se v Port au Prince připojilo dalších 60 zdravotníků, včetně specialistů ze zdravotnického kontingentu nesoucího jméno Henryho Reevea, který má zkušenosti z obdobných katastrof a je nasazován v naléhavých situacích. Tato lékařská brigáda s sebou přivezla léky, vybavení, potraviny, balení séra a krevní plazmy.

- Do 20.00 hodin 14. února poskytl kubánský personál v 5 základnách lékařské pomoci (polní nemocnici Anexo, Nemocnici La Renaissence, Nemocnici Ofatma, Komplexním diagnostickém centru v Grand Goave a Komplexním diagnostickém centru v Mirebalais) lékařskou pomoc 1.987 pacientům a provedl 111 chirurgických zákroků.

- Kubánský zdravotnický a lékařský personál z jiných haitských departmentů začal pracovat na 6. základně lékařské pomoci zřízené v Nemocnici Delmas 33.

- Do záchrany životů se po boku kubánských zdravotníků zapojily čtyři stovky mladých Haiťanů, kteří vystudovali medicínu na Kubě.

- Kuba vyhověla bez prodlení žádosti a povolila americkým letadlům používat kubánský letecký prostor ve východní části země.

- Od prosince 1998 spolupracuje Kuba s Haiti na Komplexním programu péče o zdraví. Dosud pracovalo v tomto oboru na Haiti 6.094 kubánských lékařů a zdravotníků, kteří uskutečnili 14 milionů vyšetření a ošetření, přes 225.00 chirurgických zákroků, 100.000 porodů a zachránili přes 230.000 životů.

- Po tropické bouři Jeanne, která poničila město Gonaives, vyslala Kuba do místa brigádu se 64 lékaři a 12 tunami léků.

- Ve spolupráci s Venezuelou vybudovala 5 komplexních diagnostických center.

- Od roku 2004 je také na Haiti realizována tzv. Operace Milagro (neboli zázrak), v jejímž rámci bylo do 31.12.2009 operován zrak celkem 47.273 Haiťanům.

- V současnosti studuje na Kubě celkem 660 mladých Haiťanů, z nich 541 medicínu.

- Celkem bylo na Kubě připraveno 917 haitských odborníků, z nich 570 lékařů.

Argentinští absolventi Latinskoamerické lékařské vysoké školy v Havaně (ELAM) otevřeli 28. prosince 2009 Dům Tatu, ve kterém je umístěno středisko lékařské pomoci pro obyvatele extrémně chudé čtvrti Buenos Aires

Tato iniciativa se zrodila v roce 2001, když na Kubu odjížděli studovat první mladí studenti. Jeden z významných aktivistů akce TATU, doktor Alejo Moreira, absolvent ELAM, se narodil a vyrostl v kolonii chatrčí, většinou ze dřeva a plechových desek, která má dnes 20 000 obyvatel z toho 7 000 dětí. /podle HaNo 7.1.2010

Vynesen nový rozsudek
nad Antoniem Guerrerem, Fernandem Gonzálezem a Ramónem Labaňinem (8.12.2009)

U Soudu Okrsku Miami skončilo jednání o novém rozsudku nad Antoniem Guerrerem, Fernandem Gonzálezem a Ramónem Labaňinem, nařízené Jedenáctým okrskem Atlantského odvolacího soudu.
Původní trest Fernanda Gonzáleze (19 let) byl upraven na 17 let plus 9 měsíců vězení, u Ramona Labaňina (doživotí plus 18 let) byl zkrácen na 30 let vězení.
Slyšení k vynesení nového rozsudku nad Antoniem Guerrerem proběhlo 13. října. Jeho trest (doživotí plus 10 let) byl zkrácen na 21 let plus 10 měsíců vězení a 5 let na svobodě pod dohledem.
Rozsudky nad Gerardem Hernándezem (dvojnásobné doživotí plus 15 let) a René Gonzálezem (15 let) byly Odvolacím soudem potvrzeny a z tohoto procesu proto byly vyloučeny.

Antonio Guerrero, Fernando González a Ramón Labaňino vydali 8. prosince 2009 následující prohlášení:

Drazí bratři a sestry na Kubě a ve světě,
     strávili jsme již déle než 11 let ve vězení, aniž by kterákoli instance amerického soudního systému dala průchod spravedlnosti.
     Tři z nás byli převezeni do Miami k vynesení nových rozsudků podle příkazu 11.okrsku Atlantského odvolacího soudu, jenž rozhodl, že naše tresty byly vyměřeny nesprávně.
     Náš bratr Gerardo Hernández, odsouzený k dvojnásobnému doživotí plus 15 letům vězení, byl z tohoto řízení o novém rozsudku svévolně vyloučen. Jeho situace je v naší kauze nadále tou největší nespravedlností. Vláda Spojených států je si vědoma, že obvinění vznesená proti němu jsou falešná a trest nespravedlivý.
     Byl to komplikovaný proces, velmi diskutovaný do každé podrobnosti, jehož jsme se účastnili spolu s našimi právníky. Neslevili jsme ani o píď z našich zásad, důstojnosti a cti a vždy jsme hájili svou nevinu a vážnost naší vlasti.
     Stejně jako v okamžiku našeho zatčení a při jiných příležitostech během těchto dlouhých let jsme také nyní dostali od vlády Spojených států návrh ke spolupráci výměnou za mírnější tresty. Znova jsme takovéto návrhy odmítli jako něco, co nepřijmeme nikdy a za žádných okolností.
     Ve výsledcích těchto slyšení o nových rozsudcích se odráží práce týmu právníků a nezdolná solidarita Vás všech.
     Významná je skutečnost, že vláda Spojených států byla poprvé po 11 letech nucena připustit, že jsme nijak neohrozili jejich národní bezpečnost.
     Prokuratura také poprvé veřejně přiznala, že existuje silné mezinárodní hnutí na podporu našeho okamžitého osvobození, které poškozuje obraz soudního systému Spojených států v očích mezinárodního společenství.
     Znovu se potvrzuje čistě politický charakter tohoto procesu.
     Trestají naši pětici za obvinění, která nebyla nikdy prokázána. Třebaže byly tři tresty částečně zkráceny, nespravedlnost vůči nám všem trvá dál.
     Američtí teroristé kubánského původu jsou stále zcela beztrestní.
     Opakujeme: Naše pětice je nevinná!
     Jsme hluboce dojati a děkujeme za trvalou solidaritu, již nám projevujete a která je    v této dlouhé bitvě o spravedlnost rozhodující.
     Spolu s Vámi budeme bojovat až do konečného vítězství, jímž může být jen vydobytí návratu Pětice do vlasti“
.

11. listopadu 2009 Členská schůze jihlavské pobočky Společnosti Česko-kubánského přátelství

Naším hostem byl člen výboru společnosti Ing. Jiří Rajdl. V šedesátých letech pobýval na Kubě jako technický instruktor.
Jeho vyprávění o osobních setkáních s Fidelem zaujalo na dvě desítky přítomných členů a sympatizujících.

K dalším informacím patřilo - dění v Latinské Americe
- důsledky amerického embarga na hospodářstí Kuby

V rámci pokračujícího celosvětového hnutí za propuštění nespravedlivě vězněné kubánské pětice odesíláme (každý člen jednotlivě) pohlednice americkému presidentovi.
Dalším případným zájemcům pohlednice obstarám, viz kontakt.

L75

Vystoupení soudruha Bruna Rodrigueze Parrilly, ministra zahraničních věcí Kubánské republiky ve všeobecné diskusi 64. zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů

Pane předsedo,
     chci Vám blahopřát k Vašemu zvolení a ujistit Vás o naší důvěře ve Vaši schopnost náležitě řídit naši práci a jednání. Chci také ocenit skvělou činnost otce Miguela D´Escoto, který předsedal právě skončenému zasedání. Etický rozměr a politický dopad jeho předsednictví nám umožnily pokročit v úsilí o navrácení všech pravomocí tomuto shromáždění. I v budoucnu bude možné se na toto období odvolávat. Bylo příkladem, že usilovat o reformu OSN znamená demokratizovat ho a přiblížit ho k národům.
      Od všeobecné rozpravy, jež proběhla před rokem, došlo na mezinárodní scéně k významným událostem. Klimatické změny jsou viditelnější a nebezpečnější. Ekonomická krize zesílila a stala se celosvětovou. Prohloubily se sociální rozdíly.
     Mezinárodní společenství však reagovalo s velkým optimismem na změnu vlády ve Washingtonu. Zdálo se, že končí etapa krajní agresivity, unilateralismu a arogance v zahraniční politice této země a že hanebné dědictví režimu George W. Bushe mizí v odmítavém zapomnění.
     Jak bylo zřejmé přímo v tomto sále, obsahově nový a smířlivý projev přicházející z Bílého domu vzbuzuje široké naděje a opakovaná poselství o změnách, o dialogu a spolupráci jsou vítána. Naneštěstí, čas plyne a tento projev zjevně nenachází oporu v konkrétních činech. Rétorika se neshoduje s realitou.
     Nejvážnější a nejnebezpečnější na této nové situaci je nejistota ohledně schopnosti současných washingtonských autorit zvládnout a zkrotit politické a ideologické proudy, jež za minulé vlády ohrožovaly svět.
     Neokonzervativní skupiny, které prosadily George Bushe do prezidentského úřadu, a propagátoři použití síly a nadvlády zaštítěné mimořádnou vojenskou a ekonomickou silou USA, zodpovědní za zločiny včetně mučení, vražd a manipulace s americkými občany se rychle přeskupili a stále ovládají některé části státní moci, které se staví k ohlášeným změnám negativně.
     Centrum pro věznění a mučení na námořní základně Guantanamo ležící na území uloupeném Kubě nebylo zrušeno. Nedošlo ke stažení okupačních vojsk z Iráku. Válka v Afganistánu se šíří a ohrožuje další země.
     V případě Kuby, která je již půl století obětí americké agrese, oznámila nová americká vláda minulý měsíc opatření, která ruší některá nejbrutálnější rozhodnutí George W. Bushe zakazující styky mezi Kubánci žijícími ve Spojených státech a jejich příbuznými na Kubě, konkrétně možnost je navštěvovat a posílat jim pomoc bez stanovených omezení. Tato opatření znamenají pozitivní krok, ovšem krajně omezený a nedostatečný!
     Oznámení obsahovalo i sdělení, že americké společnosti dostaly svolení realizovat s Kubou určité operace v oblasti telekomunikací. Omezení bránící jejich provádění však změněna nebyla. Neobjevily se ani žádné náznaky toho, že by se americká vláda chystala skončit s hanebnou praxí, která se v poslední době šíří - rozkrádání kubánských fondů zmrazených v amerických bankách, jakož i jiných majetků na základě rozsudků úplatných soudců, kteří porušují vlastní zákony.
     To základní ovšem je, že ekonomická, obchodní a finanční blokáda proti Kubě zůstává v platnosti.
     Přestože existují zákony jako Helms-Burtonův, má prezident Spojených států široké pravomoci, jako vydávání licencí, jejichž prostřednictvím by mohl upravit uplatňování blokády.
     Kdyby skutečně existovala vůle ke změnám, americká vláda by mohla povolit vývoz kubánského zboží a služeb do Spojených států a ze Spojených států na Kubu.
     Mohla by dovolit Kubě získat kdekoliv na světě výrobky, které obsahují více než 10% amerických součástek nebo technologií, a to bez ohledu na jejich původ a značku.
     Ministerstvo financí USA by mohlo přestat stíhat, zmrazovat a zabavovat finanční převody ze třetích zemí určené právnickým nebo fyzickým osobám na Kubě, ať již v dolarech nebo v jiných měnách.
     Washington by mohl zrušit zákaz pro lodě třetích zemí, který stanoví, že 180 dnů poté, co zakotvily v v některém přístavu na Kubě, nesmějí vplout do přístavů v USA.
     Bylo by možno zrušit pronásledování osob, podniků a finančních ústavů, které obchodují nebo operují s Kubou!
     Prezident Obama by mohl umožnit americkým občanům cestovat na základě povolení na Kubu, která je jedinou zemí na světě, kam mají zakázáno jezdit.
      Informace generálního tajemníka OSN pro toto Valné shromáždění obsahuje dostatek příkladů. V roce 2009 byla zaznamenána řada případů pokutování, konfiskací a ztěžování kubánských transakcí nebo transakcí třetích zemí s Kubou.
     Jak informuje samo Ministerstvo financí USA, téměř polovina peněz, které vybrala jeho Kancelář pro kontrolu zahraničních aktiv, pocházela z pokut udělených americkým a zahraničním podnikům za údajné porušování ekonomické blokády Kuby.
     Bez jakékoli diskuse je jisté, že nová vláda Spojených států i nadále ignoruje požadavek mezinárodního společenství na ukončení blokády Kuby vyjadřovaný rok co rok v tomto Valném shromáždění.
     V naprostém rozporu s výsledky průzkumů amerického veřejného mínění oznámil prezident Obama přede dvěma týdny ministryni zahraničí a ministrovi financí, že je „v národním zájmu“ zachovat i nadále ekonomické sankce proti Kubě dle zákona „O obchodu s nepřítelem“ schváleného v roce 1917 pro válečné situace, který se dnes uplatňuje výhradně vůči Kubě.
     Blokáda Spojených států proti Kubě je aktem jednostranné agrese, se kterým se musí také jednostranně skoncovat.
     Již před lety Kuba oznámila, že je připravena normalizovat vztahy s USA.
     1. srpna prezident Raúl Castro znovu veřejně vyjádřil ochotu Kuby vést se Spojenými státy, jako rovný s rovným, vzájemně zdvořilý dialog nevrhající ani stín na naši nezávislost, svrchovanost a sebeurčení. Řekl, že musíme vzájemně respektovat naše odlišnosti a že nepřiznáváme ani tomuto, ani žádnému jinému státu a ani žádnému sdružení států jakoukoliv jurisdikci nad našimi suverénními záležitostmi.
     Jako základní témata, o nichž by se mělo v rámci eventuálního dialogu ke zlepšení vztahů jednat, navrhla Kuba vládě Spojených států zrušení hospodářské, obchodní a finanční blokády, vymazání Kuby ze lživého seznamu teroristických zemí, zrušení Zákona o kubánské úpravě (pozn.: zákon poskytující kubánským imigrantům zvláštní privilegované podmínky oproti imigrantům z ostatních zemí) a politiky „suchých nohou-mokrých nohou“ (pozn.: ustanovení, podle něhož jsou kubánští imigranti zadržení ve vodách repatriováni, zatímco ti, kteří dosáhnou pevniny, jsou přijati v USA), stanovení náhrad za hospodářské škody a lidské ztráty, navrácení okupovaného území, na němž leží námořní základna Guantánamo, ukončení agresivního rozhlasového a televizního vysílání na Kubu z území Spojených států a konec financování vnitřní rozvratné činnosti.
     Zásadním tématem je i otázka osvobození pěti kubánských bojovníků proti terorismu, kteří již 11 let nespravedlivě trpí ve amerických věznicích. Prezident Obama má ústavní pravomoc, udělit jim milost. Byl by to akt spravedlnosti a závazek jeho vlády v boji proti terorismu.
     Dále jsme Spojeným státům navrhli, zahájit jednání o spolupráci v boji proti obchodu s drogami, proti terorismu a proti obchodu s lidmi, v úsilí o ochranu životního prostředí a proti živelným pohromám.
     V tomto duchu již kubánská vláda vedla se Spojenými státy jednání o problematice emigrace a o obnovení přímého poštovního spojení. Zmíněná jednání proběhla v ovzduší vzájemného respektu a byla užitečná.

Pane předsedo,
     Kuba udržuje široké a vzájemně výhodné styky se všemi oblastmi planety. S jedinou výjimkou – USA – má Kuba přátelské styky se všemi zeměmi naší polokoule a může počítat se solidaritou celé oblasti.
     Rozvíjíme solidární spolupráci s desítkami zemí Afriky, Asie, Latinské Ameriky a Karibiku.
     Naše země je zemí stabilní, s jednotným, vzdělaným a zdravým lidem, který víc než přesvědčivě dokázal, že dovede čelit, a dokonce v podmínkách blokády, následkům všeobecné ekonomické krize a průvodním jevům klimatických změn, které u nás jen v loňském roce napáchaly škody rovnající se 20 procentům hrubého domácího produktu. Kuba je schopna postavit se tváří v tvář svým vlastním problémům a najít pro ně řešení. Děje se tak ve spravedlivé společnosti, která se opírá o své vlastní úsilí a která mohla vykročit na cestu k rozvoji i ve zcela nepříznivých podmínkách.
     Jsme připraveni čelit těmto výzvám s vážností a trpělivostí, jisti si tím, že žádný náš občan nezůstal a nezůstane bez sociální ochrany, a že bráníme národní nezávislost a socialistické uspořádání, které má masovou podporu Kubánců.
     Ti, kteří chtějí skoncovat s revolucí a zlomit vůli kubánského lidu, se nechávají vést bludem. Vlastenectví, sociální spravedlnost a odhodlání bránit nezávislost jsou znaky naší národní identity.

Pane předsedo,
     Latinská Amerika a Karibská oblast prožívají dramatické období, vyznačující se hlubokým rozporem mezi obrovskými většinami, které spolu s pokrokovými vládami a širokým sociálním hnutím požadují spravedlnost a rovnost, a mezi tradičními oligarchiemi snažícími se udržet si svá privilegia.
     Státní převrat v Hondurasu je toho odrazem. Vzbouřenci a uchvatitelé moci, kteří unesli zákonného prezidenta země, porušují ústavu a brutálně potlačují lid jako v temných dobách vojenských diktatur podporovaných v Latinské Americe Spojenými státy.
     Statisíce zavražděných, zmizelých a mučených burcují svědomí „naší Ameriky“ proti beztrestnosti takových činů.
     Zatím se neujasnilo, proč mělo letadlo unášející ústavního prezidenta mezipřistání na americké letecké základně Palmerola. Americká fašistická pravice symbolizovaná Cheneym převrat veřejně podporuje.
     Prezident José Manuel Zelaya musí být znovu dosazen do své ústavní funkce, a to plně, okamžitě a bezpodmínečně.
     Nedotknutelnost brazilského velvyslanectví v Tegucigalpě musí být respektována a agrese proti jejímu sídlu ukončena.
     Honduraský lid se staví na odpor a jistě řekne poslední slovo.
     Tyto události probíhají současně s obnovením agresivního zájmu USA o zřízení vojenských základen v Latinské Americe a s oživením čtvrté flotily s jasným úmyslem dostat region během několika hodin na dosah amerických oddílů, ohrozit revoluční a pokrokové procesy – zvláště Bolívarovskou revoluci v bratrské Venezuele – a získat kontrolu nad ropou a dalšími přírodními zdroji v oblasti.
     Pomluvy a lži šířené o Bolívarovské republice Venezuele jsou brutální. Je třeba připomenout, že takto začínaly a probíhaly zuřivé útoky proti naší vlasti.
     Čím širší a jasnější bude politika vůči této bratrské zemi, tím více se přispěje k míru, nezávislosti a rozvoji národů Latinské Ameriky a Karibiku.
     Latinská Amerika a Karibská oblast mohou pokročit a do určité míry již pokročily k novým a vyšším formám integrace. Disponují většími vodními, územními, lesními, nerostnými a energetickými zdroji než jakákoli jiná část planety. Počet jejich obyvatel překročil 570 milionů.
     Rijská skupina (Grupo de Río), Summit Latinské Ameriky a Karibiku o integraci a rozvoji (Cumbre de América Latina y el Caribe sobre Integración y y Desarrollo – CALC) a Unie jihoamerických národů (UNASUR) jsou mechanismy vytvořené na základě pout, jež nás spojují.
     Jejich vrcholnými příklady jsou Bolívarovská aliance pro národy Naší Ameriky (ALBA-TCP) a sdružení pro spolupráci v naftovém průmyslu PETROCARIBE.

Pane předsedo,
     optimistické předpovědi z Pittsburghu o vývoji globální ekonomické krize, které předpovídají možné ekonomické oživení začátkem příštího roku, se neopírají o solidní údaje a v nejlepším případě se týkají odlehčení propadu, k němuž došlo u velmi omezené skupiny nejsilnějších ekonomik planety. Stojí za povšimnutí, že byly stanoveny cíle, ale nepadlo ani slovo o tom, jakým způsobem jich dosáhnout.
     Nikdo by neměl ignorovat skutečnost, že se jedná o nevídanou krizi kapitalistického systému spojenou s krizí potravinovou, energetickou, ekologickou, sociální a finanční, ani to, že hrozí nebezpečí kombinace inflace-dluhů, splasknutí dalších finančních bublin nebo dalšího, již druhého propadu.
     Rozvojové země nejsou zodpovědny za následky nerozumné a neudržitelné spotřeby, vykořisťování a spekulací, útoků na životní prostředí, za korupci v hospodaření průmyslových zemí. Naopak, jsou obětí toho všeho.
     Zatímco se diskutuje, počet hladovějících dosáhne v roce 2009 rekordních 1,020 miliardy, tj. šestiny lidstva. Do chudoby bude letos uvrženo dalších 90 milionů lidí a dalších 50 milionů jich zůstane bez zaměstnání. Dá se předpokládat, že v těchto měsících zemře v důsledku krize dalších 400 tisíc dětí.
     Přijímaná opatření jsou pouze utišujícími prostředky, zachovávajícími hluboké nedostatky nespravedlivého, vylučujícího a ekologicky neudržitelného mezinárodního hospodářského systému. Je nezbytné vést mezinárodní, vše zahrnující a všem dostupný dialog za aktivní účasti všech rozvojových zemí.
     Je třeba zavést nový mezinárodní hospodářský pořádek založený na solidaritě, spravedlnosti, rovnosti a udržitelném rozvoji!
     Musí se přebudovat mezinárodní finanční architektura. Hlavní roli v tomto úsilí musí sehrát OSN a toto Valné shromáždění.

Pane předsedo,
než skončím, chtěl bych znova vyjádřit poděkování Kuby za tradiční a neocenitelnou solidaritu, které se jí dostává od tohoto Valného shromáždění v jejím boji proti agresi a blokádě. I dnes je tato solidarita nezbytná.
Jak řekl Comandante en Jefe Fidel Castro Ruz z tohoto pódia před devíti lety: „Nic z toho, co existuje v ekonomickém a politickém uspořádání, není v zájmu lidstva. Je to neudržitelné. Je nutné to změnit. Stačí připomenout, že je nás již přes 6 miliard, z toho 80 % je chudých. Tisícileté nemoci zemí třetího světa, jako je malárie, tuberkulóza a další stejně smrtelné choroby, dosud nebyly poraženy. Nové epidemie jako AIDS hrozí vyhubit obyvatelstvo celých zemí. Přitom bohaté státy vynakládají horentní částky na válečné výdaje a na přepych a spousta dravých spekulantů denně směňuje peníze, akcie a další cennosti, ať skutečné či fiktivní, v miliardových hodnotách. Příroda je ničena, klima se viditelně mění, voda pro lidskou potřebu je kontaminována a je jí nedostatek. Moře se vyčerpávají a přestávají být zdrojem lidské obživy. Pro život potřebnými neobnovitelnými zdroji se plýtvá na luxus a marnivost. Sen o nastolení skutečně spravedlivých a racionálních pravidel, jimiž by se řídily osudy lidstva, se mnohým zdá nedosažitelný. Naším přesvědčením však je, že boj ze to nemožné se musí stát heslem této instituce, jež nás dnes spojuje!“

Kubánská revoluce, vítězná a sebejistá, slaví navzdory všemu své 50. narozeniny!

Děkuji Vám.

imageR9F 10. září 2009 před velvyslanectvím USA v Praze
Manifestace za propuštění pětice národních hrdinů Kuby

11 až 12ti denní poznávací zájezd na Kubu v listopadu 2009

Poznáme starou i moderní Havanu, Hemingway museum, indiánskou vesnici Guamá, výrobu doutníků, krokodýlí farmu, národní památku Trinidad, Santa Klaru.
Pobyt zakončí třídenní koupání na pláži Varaderu.
Orientační cena zájezdu včetně letenky a v řadě míst se službami "all inclusive" bude v rozmezí 35 000 - 39 000 Kč
Předběžné přihlášky příjmá Cestovní kancelář Caribe tour
                                                Týnská 21
                                                110 00 Praha 1
                                                tlf. 222 513 055

Pro všechny, kdo chtějí poznat Kubu

56. výročí útoku na kasárna Moncada
24. července na kubánském velvyslanectví proběhlo slavnostní připomenutí tohoto významného výročí Kuby - 26. července roku 1953.
/odkaz na podrobnější informace této historické události/
Mezi přítomnými hosty byli vedle vedení společnosti SČKP zástupci jednotlivých poboček společnosti, zastupitelství Venezuely, zástupci OV, novin a další..

Foto Karla Mevalda ze slavnostního setkání v prostorách kubánského velvyslanectví

KUBA11

KUBA22

Podpořte osvobození hrdinů!

Odsuzujeme již 11 let trvající uvěznění 5 kubánských rozvědčíků administrativou Spojených států.

MIA5

      Byli v září 1998 ve Spojených státech zatčeni a až do února 2001 drženi v samovazbě, kdy v Miami na Floridě byli nespravedlivě odsouzeni.
Monitorovali činnost protikubánských skupin na území Spojených Států a tím bránili svůj lid před teroristickými akcemi vycházející z této oblasti. Stali se tak vězni Spojených států amerických za to, že bojovali proti terorismu.
      V průběhu procesu, svědectví prokázala, že činnost těchto rozvědčíků nikdy nebyla namířena proti Spojeným státům, nepoškodila zájmy této země a nemohla vést k rozvratu Spojených států.
To vše nic nezměnilo na americkém rozsudku:
Antonio Guerrera         - narozený 1958 v Miami, odsouzeného na doživotí a 2x5 let a 1x8 měsíců žaláře
Gerardo Hernández      - narozený 1965 v Havaně, odsouzený k trestu 2 x doživotí + 15 let vězení,
René González              - narozený 1956 v Chicagu, odsouzen k trestu 15 let vězení,
Fernando González      - narozený 1963 v Havaně, odsouzen k trestu 19 let vězení,
Ramón Labaňino          - narozený 1963 v Havaně, odsouzen k trestu doživotí + 18 let vězení.
//Čtenář pocházející z civilizovaného světa si zajisté povšiml nesmyslnost samotných rozsudků americké justice.

Vzkaz Geralda Hernándeze z vězení
"Vydržíme tolik let, kolik bude třeba. Třicet, čtyřicet, ať je to jak chce dlouho. Dokud bude bojovat jediný z vás venku, budeme bojovat i my, až se spravedlnost prosadí".

Přidejme i svůj hlas na podporu a solidaritu s těmito hrdiny
Žádáme jejich propuštění na svobodu.

O podpisové archy můžete požádat na adrese: Společnost česko-kubánského přátelství, Klíčanská 7, 182 00 Praha 8. Telefon 284 691 144, na stejnou adresu je vyplněné vraťte.

Přispějte na pomoc Kubě (podle HaNo, červen 09)
Následky hurikánů a dalších přírodních katastrof stále nepřekonány

Stále častěji se v posledních letech objevují v oblasti Karibiku, včetně Kuby, ničivé pohromy v podobě hurikánů či cyklonů jako byly nejprve Gustav a posléze Ike. Více než dva miliony obyvatel Ostrova svobody musilo být evakuováno do bezpečnějších oblastí a úkrytů.
Škody jsou nedozírné - podle hrubého odhadu více než pět miliard dolarů. Jsou zničeny nejen obytné domy, školy, zdravotnická zařízení, ale také rozsáhlé plochy zemědělských plodin a plantáže..
celý pokrokový svět vyjadřuje Kubě solidaritu.
Peněžní dary je možné posílat prostřednictvím kterékoliv banky či pobočky České spořitelny v ČR na účet: 000000-2115483339/0800, česká spořitelna, pobočka Praha 1, Vodičkova 9
Za pomoc děkují organizátoři sbírky, jmenovitě pan Ladislav Stránský, předseda SČKP

Tisková zpráva
Kubánská stálá mise při úřadu Spojených národů v Ženevě - Kuba přijala velmi kladně výsledky svého hodnocení v orgánu pro všeobecné pravidelné posouzení stavu lidských práv.

Ve čtvrtek 5. února 2009 předložila Kuba svou zprávu o stavu lidských práv k všeobecnému pravidelnému posouzení v Radě pro lidská práva. Kuba k této praxi přistoupila s plnou zodpovědností a přesvědčením, že slušný a konstruktivní dialog je jedinou cestou k mezinárodní spolupráci v oblasti lidských práv.
     K hodnocení přicházela za příznivých okolností, po několikaměsíční intenzívní přípravě a rozsáhlých konzultacích s vládními a státními institucemi, parlamentem a stovkami organizací kubánské občanské společnosti.
      Po 20 letech nespravedlivých protikubánských manipulací lidskoprávní problematiky podněcovaných Spojenými státy představuje výsledek analýzy výrazné vítězství kubánského lidu. Výsledkům a činnosti kubánského národa v této oblasti se dostalo širokého uznání. Zřetelně se ukázalo, že v kontextu jednání se všeobecnou účastí a v objektivním ovzduší, kde USA nemohou nátlakem zlomit vůli účastníků, nemůže být pravda o Kubě zamlčena.
     Šedesát ze 104 přihlášených delegací využilo v interaktivním dialogu své slovo. 91 z nich ocenilo úsilí a výsledky Kuby v oblasti podpory a ochrany lidských práv. Pouze 9 zemí – z nichž některé současně připustily i nesporně dosažené pokroky – vyjádřilo pochybnosti k postupu Kuby ve věci občanských a politických práv, přičemž řada těchto připomínek neměla váhu, neboť svou podstatou byla neslučitelná s výkonem práva na svobodné sebeurčení kubánského lidu, nevycházela z reality nebo v podstatě sloužila k podpoře politiky změny režimu praktikované americkými administrativami vůči Kubě.
     Mezinárodní společenství znova rázně odsoudilo blokádu USA proti Kubě. Více než desítka delegací vyjádřila výslovně solidaritu s požadavkem kubánského lidu na ukončení této genocidní politiky.
     Výsledky Kuby v oblasti ekonomických, sociálních a kulturních práv se dočkaly zaslouženého všeobecného ocenění a pochvalná slova zazněla k celkovému pokrytí, bezplatnosti a vysoké kvalitě kubánského zdravotnictví a školství.
     Kubánská internacionální pomoc ve zdravotnictví a školství byla vyzdvižena jako příklad mezinárodní solidarity. Dvě desítky delegací tyto iniciativy vysoce ocenily a vyjádřily naději, že v nich bude kubánský lid pokračovat. Jako praxe hodná pokračování byly opakovaně jmenovány alfabetizační metoda „Já to dokážu“ a „Operace Milagro (zázrak)“.
     Řada delegací vyzdvihla klady a ocenila širokou občanskou účast, zapojení a sociální spravedlnost kubánského politického, ekonomického a sociálního systému. Vysoce byla hodnocena vytrvalost a odhodlání našeho lidu překonat vážné překážky, s nimiž se musí střetávat.
     Zpráva pracovní skupiny k analýze Kuby objektivně odráží výsledky celého procesu. Bylo zformulováno 89 doporučení, k řadě z nich se připojilo více delegací.
     Kuba plně akceptovala 60 doporučení. K dalším 17 zašle svůj komentář ještě před formálním schválením zprávy Radou na červnovém 11. zasedání. Námitky byly, vždy plně v souladu s rezolucí Valného shromáždění č. 60/251, vzneseny k několika málo doporučením, s odkazem na jejich neslučitelnost s výkonem práva na svobodu sebeurčení kubánského národa, který nebude nikdy hazardovat se svou svrchovaností ani s ideály své revoluce. Některé z připomínek mimochodem ukazují na nepochopitelnou neinformovanost a neznalost kubánské bohaté a barvité reality.
     57 z přijatých doporučení bylo předneseno zástupci afrických, asijských, latinskoamerických a karibských států. Dalšími třemi přispělo Švýcarsko, Česká republika a Holandsko.
    Kuba neodmítla žádné z doporučení zemí Afriky, Asie, Latinské Ameriky a Karibiku; autory nečetných zamítnutých doporučení byly vyspělé západní státy.
     Kuba prostuduje a s ohledem na zajištění veškeré možné spravedlnosti uplatní ta doporučení, která nebyla nucena odmítnout.
     Kuba se bude i nadále zasazovat o posilování Rady pro lidská práva a jejího mechanismu všeobecného pravidelného hodnocení stavu lidských práv, jako vhodné cesty k mezinárodní spolupráci v této oblasti při dodržování zásad univerzálnosti, objektivity, nestrannosti a neselektivnosti.
     Kuba upřímně děkuje všem delegacím, které jasně podpořily úsilí jejího lidu při podpoře a ochraně lidských práv všech Kubánců i jiných národů světa.
     Působení kubánského lidu na poli lidských práv se dostalo zřetelného ocenění. Pravda a spravedlnost zvítězila.

24.1. 2009 Praha - Výroční schůze společnosti
Z Jihlavy jsme se zúčastnili tři členové společnosti.

První část byla věnována 50. výročí hrdinné kubánské revoluce

Na výroční schůzi byla přítomna také velvyslankyně republiky Kuby - Chargé d'Affaires a.i Bárbara Montálvo, které bylo předáno vyznamenání Klubu českého pohraničí. V poděkování velvyslankyně uvedla, že i Kuba musí hájit svoje svrchované hranice.
IM_7

Vždy budeme Kubánská socialistická republika. I když postupně odcházejí přímí účastníci revoluce, Kuba zůstane socialistickou zemí. Pro kubánský lid není jiná alternativa. ( z vystoupení velvyslankyně)

Druhá část schůze se zabývala organizačními otázkami, volbou výboru společnosti na rok 2009, výměna zkušeností z práce jednotlivých poboček.

Další informace:
- Na humanitární účet (hurikán Ike a Gustav) byla již uložena částka přesahující 540 tisíc korun.
- 185 členských zemí OSN hlasovalo pro zrušení 40 let trvající hospodářské blokády. Proti byly pouze Spojené státy a Izrael.
- Kuba je předsedou organizace nezúčastněných zemí.
- V České republice existuje 35 poboček společnosti.
- Kuba prohlubuje styky s Venezuelou, Čínou a Ruskem. S Ruskem i ve vojenské oblasti.
- Doporučený roční členský příspěvek zvýšen na 100 Kč.
                                         mimojihlavští členové mohou místo pokladníkovi pobočky poslat příspěvky také přímo na:
                                                       Česká spořitelna, Vodičkova 9, 110 00 Praha 1
                                                       Společnost česko-kubánského přátelství
                                                       číslo účtu: 000000-0168976349/0800

14. ledna 2008 se konala schůze jihlavské pobočky Společnosti.
Přítomen místopředseda společnosti Dr. Miroslav Vladyka

Riodejaneirská skupina
Předáci jejích zemí na dvoudenního summitu v Brazilii (prosinec 08, v bahijském letovisku Costa do Sauípe) se dohodli mimo jiné na vytvoření jihoamerické obranné rady, která by měla pomoci zabránit lokálním konfliktům a omezit závislost na zbraních z USA.
Riodejaneirská skupina – sdružuje 23 latinskoamerických států včetně Kuby, která byla přijata na tomto summitu.
Přijetí Kuby okomentoval Hugo Chavéz slovy … To dává summitu historický charakter. Jsme kompletní, tvoříme tým, a dobrý tým.

Naše solidarita - pomoc Kubě
Společnost Česko-kubánského přátelství se obrací na všechny občany.

Uprostřed západní polokoule si příroda vybrala svou daň Hurikány „Gustav“, „Ike“ - tropické hurikány řádily v tomto roce v karibské oblasti. Kubě způsobily ohromné škody. Ty se odhadují na více jak 5 miliard dolarů. Jsou zničeny nejen obytné budovy, školy, zdravotnická zařízení, ale také rozsáhlé plochy zemědělských plodin a plantáže.
Podle dostupných informací hlášeny mimo jiné škody:
- poškozeno 444 000 domů, z toho 63 000 se zcela zhroutilo
- ztráta půl milionů drůbeže
- kompletně srovnána se zemí cukrová třtina na 256 000 hektarech
- dalších 518 000 hektarech došlo k jejímu zatopení
- rozsáhlé škody elektrické rozvodné sítě, vážně poškozeny malé a střední vodní elektrárny
- ve východních provinciích ztraceno 10 000 hektarů banánů a více než 10 000 hektarů dalších plodin
- poškozeno nebo zničeno 2 642 zařízení Ministerstva školství, včetně 185 středisek s celodenní péčí
- ochranu a pomoc v souvislosti s těmito dvěma povětrnostními jevy potřebovalo 3 179 000 lidí
- bylo přemístěno 2 818 turistů
- bez přístřeší zůstalo 200 000 osob

Odstraňování škod bude vyžadovat několikaletou intenzivní práci.
Potřebují pomoc nás všech.

Finanční pomoc lze zasílat prostřednictvím kterékoliv banky v České republice na účet:
000000-2115483339/0800 Česká spořitelna, pobočka Praha 1, Vodičkova 9

Adresa: Společnost Česko-kubánského přátelství, Klíčanská 7, 182 00 Praha 8. tlf. 224 311 253
http://sckp.unas.cz
e-mail: asociacion@sckp.unas.cz
*
Jihlavská pobočka mezi členy a sympatizujícími shromáždila na solidaritu - pomoc Kubě částku 2 760 Kč
Peníze jsme odeslali na uvedený účet 19. prosince 2008
Všem kteří finančně přispěli děkujeme.

Uragán Gustav
Prohlášení Minsiterstva zahraničních věcí Kuby

     Ve středu 3. září 2008 v 16.45 předal zástupce státní tajemnice pro záležitosti západní polokoule Thomas Shannon vedoucímu Zájmové sekce Kuby ve Washingtonu verbální nótu č. 46, v níž vyjadřuje „svou nejhlubší účast v souvislosti se zkázou způsobenou uragánem Gustav“ a uvádí, že Spojené státy jsou připraveny nabídnout kubánskému lidu „okamžitou úvodní humanitární pomoc formou dodávek pomoci prostřednictvím vhodné mezinárodní organizace.“
     Identická nóta byla Zájmovou sekcí Spojených států v Havaně následně předána Ministerstvu zahraničních věcí.
     V této nótě americká vláda dále žádá kubánskou vládu, aby „povolila návštěvu Kuby skupině pro vyhodnocování humanitárních situací, k provedení inspekce postižených oblastí a správné vyhodnocení škod.“
     V sobotu 6. září v 8.55 zaslalo Ministerstvo zahraničních věcí cestou Kubánské zájmové sekce ve Washingtonu a současně cestou Zájmové sekce Spojených států v Havaně nótu č. 1866 adresovanou Státnímu deparmentu, v níž děkuje za účast projevenou vládou Spojených států v souvislosti se zkázou způsobenou v naší zemi uragánem Gustav.
     Tato nóta rovněž sděluje, že Kuba nepotřebuje pomoc skupiny pro vyhodnocení humanítární situace, aby posoudila škody a potřeby, neboť má dostatek specialistů, kteří tuto práci již prakticky dokončili.
     Nóta Ministerstva zahraničních věcí dále uvádí, že pokud má vláda Spojených států skutečně vůli spolupracovat s kubánským lidem v souvislosti s tragédií způsobenou uragánem, žádáme ji, aby umožnila prodávat Kubě nezbytný materiál a zrušila restrikce bránící americkým společnostem poskytnout naší zemi soukromé obchodní úvěry na nákup potravin ve Spojených státech.
     V posledních hodinách se v oné zemi rozpoutala široká veřejná debata ohledně postoje, který by měla její vláda zaujmout ve věci těžkých škod způsobených na Kubě uragánem Gustav.
     4. září odpoledne požadoval demokratický prezidentský kandidát Barack Obama zrušení restrikcí na cestování a zasílání peněžní a jiné pomoci od Kubánců žijících ve Spojených státech jejich příbuzným na Kubě, na dobu nejméně 90 dnů.
     Ministerstvo zahraničních věcí soudí, že restrikce na cestování a peněžní zásilky od občanů kubánského původu žijících ve Spojených státech neměly být nikdy uvaleny. Není to Kuba, nýbrž Spojené státy, kdo tyto osoby kubánského původu zbavuje tohoto práva.
     Pokud by byla tato práva z humanitárních důvodů obnovena pro Kubánce, neexistoval by způsob, jak vysvětlit, že stejně nespravedlivý a diskriminační zákaz dále platí pro americké občany.
     Dnes, kdy je již na východě země vyhlášena cyklónová pohotovost v souvislosti s uragánem Ike, stejně silným jako byl Gustav, Kuba znova zdůrazňuje, že fakticky jediným správným, etickým postupem, který by byl v souladu s mezinárodním právem a téměř jednomyslnou vůlí Valného shromáždění Spojených národů, je úplné a definitivní zrušení kruté železné ekonomické, obchodní a finanční blokády uplatňované vůči naší vlasti téměř půl století, která zahrnuje i pronásledování kubánských obchodních a finančních operací a podle střídmých odhadů způsobí ročně větší škody než uragán Gustav.

Ministerstvo zahraničních věcí

Mezinárodní brigáda na Kubě ve dnech 5. - 19. října 2008
Cena 370 Cuc, (1 Cuc = kubánský konvertibilní pesos je v přepočtu asi 1 euro), zahrnuje ubytování, stravování, dopravu na program, lékařskou péči.
Délka trvání 15 dní.
V programu: Návštěva Havany, Santa Clary, Granmy, Santiaga de Cuba, práce v zemědělství.
Cena zpáteční letenky asi 24 000 Kč.

Změna adresy konta Společnosti:
Česká spořitelna, Vodičkova 9, 110 00 Praha 1
Společnost česko-kubánského přátelství
číslo účtu: 000000-0168976349/0800

V červnu 2008 byla silná publicita v tisku o Kubě a problematika zrušení hospodářských sankcívůči Kubě. Bohužel, je příznačné, že česká vláda byla proti a nakonec alespoň prosadila každoroční hodnocení stavu lidských práv na Kubě. Tak není vyloučeno, že EU své sankce obnoví.

Presidenti, kteří administrativě Spojených států "pijí krev": Hugo Chávez (Venezuela), Rafael Correa (Ekvádor), Evo Morales (Bolívie)

Úsilí USA o likvidaci demokratické Venezuely
CIA působí mimo jiné prostřednictvím:
- Národní nadace pro demokracii (NED) - Mezinárodní republikánský institut (IRI) - Agentura pro mezinárodní rozvoj (USAID)

Některé statistické údaje posledních let o Venezuele:
- HDP zvýšením o 87 %, uvádí se že jen malá část je důsledkem zvýšení ceny ropy.
- Poměr chudoby se snížil o polovinu – z 54 % v roce 2003 na 27 v roce 2007.
- Podíl extrémní chudoby ze 43 % v roce 1996 na 9 % v roce 2007.
- Nezaměstnanost se snížila z 17 % v roce 1998 na 7 % na roce 2007.
- Ekonomika vytvořila pracovní místa v poměru 3x větším než Spojené státy za své poslední ekonomické expanze.
- Dostupná péče o chudé se stává samozřejmostí.
- Počet obvodních lékařů se zvýšil z 16 28 v roce 1998 na 19571 v roce 2007.
- Asi 40 % občanů má přístup k dotovaným potravinám.
- Zvýšila se dostupnost středního a vysokoškolského vzdělání pro studenty z nejnižších vrstev.
- Reálné sociální výdaje na osobu vzrostly o více než 300 %.
- Rostoucí spolupráce Venezuely s ČLR, Indií, Ruskem a Íránem.

Několik bodů z vystoupení vedoucího kubánské delegace José Ramóna Machada Ventury na Konferenci "Potravinová bezpečnost světa, Řím 3.6.2008
Řím, 3.6.2008

Pane předsedo,
     před dvanácti lety se mezinárodní společenství právě na tomto místě dohodlo, že vymýtí hlad ve světě. Tehdy byl vytyčen úkol snížit do roku 2015 počet podvyživených lidí na polovinu. Tento cíl, skromný a nedostatečný, se dnes jeví jako chiméra.
     Světová potravinová krize není náhodným fenoménem. Závažnost jejích nejnovějších projevů ve světě produkujícím dostatek potravin pro všechny je zřetelným odrazem její systémové a strukturální povahy.
     Hlad a podvýživa jsou důsledkem mezinárodního ekonomického pořádku, jenž udržuje a prohlubuje chudobu, nerovnost a nespravedlnost.
     Země Severu nesou nesporně zodpovědnost za hlad a podvýživu 854 milionů lidí. To ony nadiktovaly obchodní liberalizaci mezi evidentně nerovnými partnery a finanční recepty na strukturální změny. Přivedly k úpadku mnoho malých producentů z Jihu a učinily čistými dovozci potravin země, které bývaly soběstačné či dokonce exportovaly.
     Vlády vyspělých zemí odmítají zrušit skandální zemědělské dotace a současně diktují svá pravidla mezinárodnímu obchodu. Jejich dravé nadnárodní společnosti určují ceny, monopolizují technologie, prosazují nespravedlivé certifikace a manipulují distribučními kanály, finančními zdroji, obchodem a spotřebním materiálem nutným pro světovou produkci potravin. Kontrolují rovněž dopravu, vědecký výzkum, genetické fondy a produkci hnojiv, herbicidů a pesticidů.
     Nejhorší je, že půjde-li vše, jako dosud, bude situace ještě vážnější. Výrobní a spotřební modely vyspělých zemí urychlují klimatické změny ohrožující samotnou existenci lidstva.

z dalšího textu vystoupení:
- Prominout dluh zemím Latinské Ameriky a karibské oblasti. Tyto dluhy byly již několikanásobně splaceny. Jejich roční náklady na dluhovou službu jsou ve výši 345 miliard dolarů.
- 10 % z ročních vojenské výdaje NATO je cca 100 miliard dolarů.
- Kdyby se do produkce potravin investovala 1/4 jenž se ročně vyplýtvá na reklamu, bylo by to dalších 250 miliard dolarů.
- Citace Castra: Fidel Castro na Valném shromáždění Spojených národů v New Yorku v říjnu 1979: Řinčení zbraní, výhružná rétorika, nadřazenost na mezinárodní scéně musí skončit. Dost bylo iluze, že problémy světa lze řešit jadernými zbraněmi. Bomby mohou zabít hladové, nemocné, nevzdělané, avšak nezabijí hlad, nemoci, nevzdělanost.
- 34 000 zdravotníků Kuby pomáhá v 27 zemích Latinské Ameriky a karibské oblasti
- přes milion z 27 zemí LA a KO bylo v posledních 4 letech Kubou bezplatně operováno.
- z 32 zemí LA vychovala 15 000 univerzitních absolventů
- Dnes na Kubě 26 000 stipendistů, nichž 23 000 studuje medicínu.
- S přispěním Kuby bylo za posledních 5 let v LA a KO alfabetizováno 3 miliony negramotných.

14. červen - 80. výročí narození Che

CHE8
14.června 1928 se narodil Ernesto Guevara de la Serna.
Argentinec Che Guevara se stal zmámým účastí v kubánské revoluci, kdy pozdějšímu kubánskému vůdci Fidelu Castrovi pomáhal bojovat proti diktatuře Fulgencia Batisty. Na Kubě zastával několik vládních funkcí a v roce 1965 odletěl do Konga, o rok později se přesunul do Bolivie.
Zavražděn byl po štvanici v bolivijské džungli, kterou na něj uspořádala CIA. Vesnice La Higuera noc z 8. na 9. října 1967, bylo mu 39 let, zastřelen bolivijskými vojáky.
Tajně pohřben ve Vallegrande v místě, kde pak tehdejší bolívijská vláda postavila letištní dráhu.

Zemřela Aymee Hernández Quesada
V pondělí 28. dubna v ranních hodinách zemřela v Havaně velvyslankyně Aymee Hernández Quesada. Narodila se v Havaně 9. června 1967. Vystudovala mezinárodní politické vztahy na Vysoké škole mezinárodních vztahů Raula Roi Garcíi. S vynikajícími výsledky působila v Pohraniční brigádě v Guantánamu, aktivně pracovala na odboru multilaterálních vztahů a byla ředitelkou pro informace kubánského ministerstva zahraničních věcí. V letech 2002 - 2006 byla jako velvyslankyně jmenována do funkce Chargé d'Affaires a.i. Kubánské republiky. Po svém návratu na Kubu vykonávala funkci ředitelky odboru mezinárodních vztahů ministerstva turismu. Čest její památce.

V roce 2006 na pozvání naší pobočky navštívila Jihlavu.
Fotografie z návštěvy Aymee v Jihlavě v dubnu roku 2006.

zoo_vydra
Aymee s vydrou v náručí v Jihlavské ZOO

zoo_jirous
Aymee při setkání s ředitelkou jihlavské ZOO paní Ing. Z. Kubíkovou a s prezidentem asociace zoologických zahrad panem Ing. Vladislavem Jirouškem

Pozvánka pro členy a sympatizující jihlavské pobočky SČKP
Pro omezenou kapacitu místnosti je nutné, aby případní zájemci si předem dohodli svoji účast na adrese zadrazil49@volny.cz nebo tlf. 776 092 611
Akce se koná v Praze
SEQ_25_

19. březen 2008
Zápis s usnesením z výročního zasedání jihlavské pobočky Společnosti česko-kubánského přátelství, která se konala 19. března 2008, za účasti Dr. Miroslava Vladyky, čestného předsedy Společnosti,

9. únor 2008
V sobotu 9.února 2008 se uskutečnila výroční zasedání Společnosti česko-kubánského přátelství, od 10 hodin ve velkém sále č. 76, ÚV KSČM, Politických vězňů 9, Praha 1

Bárbara Montálvo 13.12.2007 (podle HaNo ze dne 14.12.07) .... "Po dvaceti letech, kdy se s otázkami lidských práv na Kubě manipulovalo, kdy byla v OSN zaváděna diskriminační praxe proti naší zemi, tak 3. komise Valného shromáždění OSN schválila nové stanovy Rady pro lidská práva. A v těchto stanovách byl definitivně zrušen status zvláštního zpravodaje pro Kubu. Kubánská revoluce se tak konečně po dvaceti letech dočkala spravedlnosti" . Dále uvedla, že Kuba v příštích měsících podepíše pakt o ekonomických a sociálních právech a pakt o občanských právech.

Kuba ve světě: 37 000 zdravotnických pracovníků v 79 zemích, z toho přes 18 000 lékařů.

USA ve světě: největším výrobcem a vývozcem zbraní, většinu svých vojáků mají rozmístěných ve čtyřicítce strategicky důležitých zemích celého světa.(jejich rozpočet na válku tvoří 46% celosvětových výdajů na zbrojení)
Bushe volilo 29 % občanů USA.

Součástí plánu Georga Walkera Bushe na změnu zřízení na Kubě je i zřízení středisek pro sirotky (pro děti z nichž potenciální americký agresor nadělá opuštěnce bez rodičů). USA nechtějí již čekat až zemře Fidel, neboť Fidel již přes rok není ve čele vedení státu a žádné nepokoje a destabilizace se nedostavují.

Listopad 2007
Návštěva velvyslankyně paní Bárbary Montálvo

Koncem listopadu 2007 navštívila Jihlavu kubánská velvyslankyně paní Bárbara Montálvo. Přijela na pozvání jihlavské pobočky Společnosti Česko-kubánského přátelství.

Při setkání s primátorem města se seznámila s historií a současností Jihlavy. Stranou zájmu nezůstal ani sport, ve kterém, jak se při rozhovoru ukázalo mají obě země také mnoho společného.

Myslím, že pocit přátelství provázel velvyslankyni i při návštěvě soukromé Grafické školy, kde jí ředitel provedl svými moderně vybavenými učebnami a ateliéry školy.

Při návštěvě výstavy v Galerii vysočiny - expozice "Kupředu levá" mne překvapila rychlost, s jakou velvyslankyně - člověk z druhého konce planety, navíc v naší republice pobývá necelý rok, se rychle zorientovala v předmětu exposice a vyjádřila poděkování autorům za objektivnost, s jakou k výstavě přistoupili.

Při těchto dvou setkáních byla projevena oboustranná ochota a zájem uspořádat výstavy kubánské kultury, případně i jiných zemí Latinské Ameriky, v těchto kulturních zařízení.

Při odpolední besedě v odpovědi na jeden dotaz, představitelka Kuby připomněla plán G. Bushe z roku 2004 - anexe Kuby, ve kterém je Kubě mimo jiné diktováno: Ve všech odvětvích ekonomiky provést privatizaci, včetně zdravotní péče, všechny družstevní podniky rozpustit, senioři budou pracovat tak dlouho, dokud jim to jejich zdraví dovolí. Vedle dalších slibovaných represí proti obhájcům současného režimu, ve směrnici nechybí dovětek - to vše pod kontrolou americké vlády.

My už s něčím podobným máme určité zkušenosti a po nadcházejícím novém roce nám přibudou mnohé další.

Jak ale můžou dopadnout lidé na Kubě, v zemi trpící více než 40 let trvající hospodářskou blokádou? První asi vezme za své skutečnost - to, že z 11 milionů dětí do 5 let věku, které ročně ve světě zemřou hladem nebo na léčitelné nemoci, není ani jedno kubánské. Stejně tak asi nebude možné aby z 11 milionů Kubánců 3 miliony za státního zabezpečení studovali, tak jak je tomu dnes.

Beseda byla zcela otevřená, nic nepřikrášlovala. Ano Kubánci mají, měřeno naším pohledem stále ještě nedostatek, ne však bídu. Ale pamatují si na ní, ostatně v sousedních zemí ji vidí dost. Nejspíše to je důvod, proč jsou ve své většině rozhodnuti v případě nutnosti svoji revoluci ubránit.

Ing. Ladislav Zadražil, předseda jihlavské pobočky SČKP.

Prosinec 2007
Prohlášení Felipe Péreze Roqueho, ministra zahraniči Kuby k domácímu a zahraničnímu tisku vydané na ministerstvu zahraničních věcí 10. prosince 2007
(Těsnopisný záznam – Státní rada)

     Dobrý den. Děkujeme všem přítomným dopisovatelům domácího i zahraničního tisku za účast.
     Pozvali jsme Vás, abychom Vás informovali, že Kuba brzy podepíše Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Jde o politické rozhodnutí naší země, o němž Vás informujeme dnes, 10. prosince, ve Světový den lidských práv, kdy si připomínáme 59.výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním Spojených národů.
     Práva obsažená v obou paktech, které patří mezi nejdůležitější mezinárodní nástroje v oblasti lidských práv, jsou naším národním právním řádem a zvláště pak dílem a konáním kubánské revoluce od jejího vítězství 1. ledna 1959 široce chráněna.
     Toto rozhodnutí, které bude v příštích měsících realizováno, vyjadřuje odhodlání naší země vždy úzce spolupracovat se Spojenými národy, při respektování naší národní svrchovanosti a práva kubánského lidu na svobodné sebeurčení.
     Dokud trvaly manipulace proti Kubě v lidskoprávní oblasti, dokud vláda Spojených států proměňovala bývalou Komisi pro lidská práva v inkviziční tribunál k pronásledování zemí bouřících se proti imperiální nadvládě, dokud existovaly snahy manipulovat otázkou lidských práv proti Kubě, aby se ospravedlnila blokáda a agrese proti naší zemi, dokud se zejména v Ženevě, v bývalé komisi uplatňovaly protikubánské praktiky, jež Spojené státy každoročně prosazovaly za cenu brutálního nátlaku a vydírání, dokud se dělo toto všechno, neexistovaly sebemenší podmínky, abychom uvažovali o nových závazcích Kuby vůči strukturám Spojených národů v oblasti lidských práv. Avšak po vzniku nové Rady pro lidská práva, k jejímž zakládajícícm členům Kuba patří díky hlasům více než dvou třetin členů mezinárodního společenství, a poté, co byl, jak je známo, ukončen špinavý mandát, který Spojené státy využívaly ke sledování kubánského vývoje, se situace radikálně změnila.
     Poté, co vznikla tato nová situace, kdy již není s tímto tématem manipulováno proti Kubě, kdy ztroskotaly protikubánské manévry Spojených států, po 20 letech kubánské bitvy za pravdu a obranu svých práv a své důstojnosti, se vytvořily podmínky pro to, abychom učinili nové kroky vyjadřující politickou vůli Kuby spolupracovat se Spojenými národy a přinést také svůj příspěvek a zkušenosti v této oblasti mezinárodnímu společenství.
     Kuba nikdy nejednala a nebude jednat pod nátlakem. Jakmile Rada pro lidská práva rozhodla a 3. komise Valného shromáždění Spojených národů potvrdila ukončení onoho špinavého protikubánského mandátu, naše země ohlásila řadu iniciativ na poli mezinárodní spolupráce v oblasti lidských práv. A tak nás v těchto dnech navštívil zpravodaj Spojených národů pro právo na výživu a kubánská vláda přijímá, jak jsme zde dnes oznámili, rozhodnutí podepsat v prvním čtvrtletí příštího roku obě ujednání o lidských právech: Mezinárodní pakt o ekonomických, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech.
     V budoucnosti naše vláda pozve rovněž zástupce dalších speciálních struktur Rady pro lidská práva. Je to důkaz, že za situace, kdy již tímto tématem nemůže být proti naší zemi manipulováno, neboť byly na celé čáře poraženy manévry, jež po 20 let spřádala vláda Spojených států, může naše země nyní podat jasné důkazy svědčící o její vůli spolupracovat a prokázat svůj závazek vůči mezinárodnímu boji za lidská práva.
     Odhodlání pokročit v prohlubování formálních závazků - reálný závazek totiž existoval vždy, neboť právě kubánská revoluce garantovala Kubáncům respektování lidských práv -, rozhodnutí přikročit v podpisu obou paktů je dalším příkladem toho, co naše země může udělat, nejsou-li jí kladeny politické podmínky a není-li nastolena   praxe jejího nespravedlivého vydělování.
     A tak dnes, 10. prosince, v Den lidských práv, naše země svobodně a svrchovaně, bez vnějšího nátlaku a poslušna vlastního svědomí, jako akt své vůle a projev výkonu své svrchovanosti, oznamuje nový krok v závazcích Kuby – podpis těchto dvou významných lidsko-právních nástrojů.
     V souladu se závazkem, který jsme přijali podpisem o zrodu nové Rady pro lidská práva a jejích postupech, připravujeme se také v březnu roku 2009 složit účty – předložit naši zprávu a podrobit se procesu všeobecné pravidelné kontroly stanovenému novou Radou. Podle losování, které je prováděno za rovných podmínek pro všechny země, připadl na naši zemi březen 2009. Seriózně se na ten okamžik připravujeme v duchu spolupráce a s vůlí předložit naše výsledky, naše uskutečněné akce, naše nedostatky a obtíže a také vyslechnout mínění jiných aktérů k tomuto tématu.
    Tato vůle Kuby potrvá, dokud bude trvat současná situace založená na neexistenci vydělování, selektivity, diskriminačního a zpolitizovaného využívání tématu lidských práv k útokům a ospravedlňování útoků proti zemím, jež se nepodrobily imperiálnímu diktátu, a která, jak doufáme, se nezmění. Dokud zůstane situace taková, jaká je nyní, bude naše země volně pokračovat dál po této cestě.
     Pokud, bohužel a v rozporu s naším přáním a našimi tužbami, se toto téma znovu zpolitizuje, ovzduší spolupráce a úcty mezi zeměmi, jež dnes v Radě pro lidská práva vládne, znovu zmizí, bude naše země nucena dál vést bitvu a pozvednout zde prapory, jež vítězně hájíme po 20 let, dokud se jí nepodaří dosáhnout definitivní porážky praxe používané americkými administrativami proti Kubě.
     Navíc, vedle tohoto oznámení, 59 let po vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv Valným shromážděním Spojených národů, v době, kdy vstupujeme do roku, který bude věnován jejímu 60. výročí, Kuba znovu vyzývá vládu Spojených států, aby tak, jak to žádalo i Valné shromáždění Spojených národů naprostou většinou hlasů v 16 po sobě následujících rezolucích, zrušila brutální ekonomickou, finanční a obchodní blokádu uplatňovanou proti Kubě téměř 50 let, která je hrubým, masovým a systematickým porušením lidských práv našeho lidu.
     V den, jako je dnešní, stojí zato připomenout, že to bude již pět desetiletí, co náš lid trpí brutální a genocidní blokádou, která nás má hladem a nemocemi srazit na kolena.
     V den, který je ve světě připomínán jako Světový den lidských práv, znovu žádáme, aby vláda Spojených států věnovala sluch mínění mezinárodního společenství a zrušila blokádu proti Kubě.
     Za druhé, jménem kubánského lidu žádáme vládu Spojených států, aby neprodleně, bez dalších odkladů či výmluv uzavřela hanebnou mučírnu, kterou v současnosti provozuje na své námořní základně v Guantanamu, kde jsou na vězních praktikovány všechny druhy týrání, krutostí, nelidskostí a ponižování a kde byly porušeny veškeré záruky ustanovené mezinárodním právem pro vězněné osoby. Vedle uzavření tohoto odporného zařízení žádáme, aby vláda Spojených států vrátila naší zemi území, které dnes protiprávně a proti naší vůli okupuje v Guantanamu, přičemž Kubě na této části našeho území upírá výkon práva na svrchovanost.
     Žádáme dnes, ve Světový den lidských práv, prezidenta Spojených států, vládu Spojených států, aby uzavřeli mučírnu v Guantanamu a vrátili naší vlasti území, jež tam protiprávně okupují.
     Za třetí, v den, jako je dnešní, žádáme, aby bylo neprodleně propuštěno, aby bylo konečně osvobozeno pět kubánských hrdinů: Gerardo Hernández Nordelo, Ramón Labaňino Salazar, Fernando González Llort, Antonio Guerrero Rodríguez a René González Sehwererta, političtí vězni v amerických žalářích odsouzení k nespravedlivým a mimořádně tvrdým rozsudkům, na nichž je již déle než devět let praktikována dlouhotrvající separace na trestných celách a další kruté, nelidské a potupné zacházení Nyní, kdy prožívají již desátý rok svého zajetí, žádáme jejich propuštění.
     Jménem kubánského lidu požadujeme zejména, aby Adriana Pérezová O´Connorová, manželka Gerada Hernándeze Nordela, a Olga Salanuevová Arangová, manželka Reného Gonzáleze Sehwererta mohly navštěvovat své manžele, které neviděly od roku 1998. Žádáme respektování jejich práv a vyzýváme prezidenta Spojených států, vládu Spojených států, aby těmto dvěma ženám, dcerám našeho lidu, umožnily navštívit manžely v žalářích, kde si dnes odpykávají tvrdé rozsudky.
     Za čtvrté, jménem kubánských rodin držících smutek v souvislosti se ztrátou svých blízkých při teroristických činech Luise Posady Carrilese, jménem rodin, které ztratily syny, otce, bratry, žádáme vládu Spojených států, aby byl mezinárodní terorista Luis Posada Carriles, který je dnes volný a pod ochranou vlády prezidenta George Bushe v Miami, souzen jako terorista a odsouzen do vězení, nebo aby byl vydán do Venezuely, jak o to žádá vláda této země.
     A konečně chci vyjádřit naše uspokojení nad udělením Národní ceny za lidská práva vládou bratrské Guatemaly kubánské lékařské brigádě čítající cca 300 členů, která dnes pracuje v Guatemale, kde působí od uragánu Mitch, jenž v roce 1998 postihl středoamerické země.
     Od svého příjezdu do těchto venkovských, horských oblastí, do nejdrsnějších a nejodlehlejších končin guatemalského území, provedli kubánští lékaři přes 22 milionů vyšetření a více než 55 000 porodů. Udělené uznání za jejich ušlechtilé poslání v sobě nese i uznání všem Kubánkám a Kubáncům, kteří dnes ve světě velkoryse přispívají k respektování lidských práv, zvláště práva na životy milionů lidí.
     Dnes, ve Světový den lidských práv chci připomenout, že v těchto chvílích působí v 79 zemích 37 000 kubánských zdravotnických pracovníků, z toho více než 18 000 lékařů. Třicet sedm tisíc zdravotnických pracovníků v sedmdesáti devíti zemích, z toho přes 18 000 lékařů. V příštích dnech dosáhne počet pacientů, kteří byli bezplatně operováni v rámci Operace Milagro, jednoho milionu. Milion pacientů ve 32 zemích v posledních letech znovu nabyl zrak díky Operaci Milagro, k níž dala naše země podnět. Byli operováni kubánskými lékaři, zdravotními sestrami a techniky na Kubě nebo ve svých zemích.

Chci také zdůraznit skutečnost, že na univerzitách v naší zemi dnes studuje na stipendium od vlády téměř 30 000 studentů ze 121 zemí, dětí z chudých rodin, mnohdy z venkovských oblastí svých zemí. Z těchto téměř 30 000 studentů se jich 23 000 připravuje na Kubě na lékařskou dráhu.

Když hovoříme o tom, že v naší zemi získalo za léta revoluce vzdělání přes 45 000 mladých lidí ze třetího světa, musíme připomenout Fidelova slova: „Bez vzdělanosti není svobody“ a Martího: „Jediná možnost, jak být svobodný, je být vzdělaný“. Rovněž musím – v návaznosti na to, co jsem právě řekl – zdůraznit, že kubánskou alfabetizační metodou „Já to dokážu“, vyvinutou kubánskými pedagogy a aplikovanou za spoluúčasti tisíců kubánských pedagogických poradců, bylo alfabetizováno již 2.700.000 negramotných v 22 zemích. A dnes studuje, alfabetizuje se, učí se číst a psát v jazyce své země, tedy nejen ve španělštině, ale i v jiných jazycích, dalších 600.000 analfabetů.

Když uvádím tyto údaje, skromně, avšak se zdravou hrdostí konstatuji, že Kubánci nejen usilují o vybudování společnosti s veškerou možnou spravedlností a plnou rovností příležitostí pro všechny své syny, socialistické společnosti s rovnými příležitostmi pro všechny, kde bude dosaženo veškeré spravedlnosti, musím také říci, že jsme hrdí, že naši spoluobčané již léčili, učili a bojovali proti apartheidu a kolonialismu v afrických zemích, kam se vydalo porazit jednotky apartheidu přes 350.000 kubánských dobrovolníků, mužů a žen, kteří se přičinili, aby uprostřed 20.století zmizela brutální forma diskriminace a vylučování lidí pro barvu jejich pleti. Padlo přitom více než 2000 synů našeho lidu, kteří tam bojovali a umožnili zachovat územní celistvost Angoly, vzniknout nezávislé Namíbii, osvobodit Nelsona Mandelu a demontovat krutý systém apartheidu, jenž se držel díky podpoře mnoha z těch, kdo se dnes snaží zapomenout na minulost, kdy byli komplici režimu apartheidu, pomáhali ho vybudovat, pomáhali mu porušovat rezoluce Spojených národů, jako byla v první řadě vláda Spojených států. Proto když tak činím, chtěl bych vyjádřit hrdost nad tím, že nejen pracujeme a bráníme občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva pro náš lid na Kubě, nýbrž že také bojujeme, aby se skutečně stala realitou v dalších zemích světa, aby přestala být jen právy proklamovanými na papíře a stala se reálnými právy dosažitelnými pro všechny.

Dnes vyjadřuji naše přesvědčení, že ani manipulace, jež připravila vláda Spojených států, někdy za účasti několika málo nájemných žoldáků, jimž u nás platí a které v naší zemi řídí, ani výhrůžky, ani její bohaté fondy k placení zrádců a nevěrných, ani její mediální kampaně, ani její mocenské postavení v mezinárodních sdělovacích prostředcích, ani její nátlak na jiné vlády, aby se propůjčily ke kampaním proti Kubě, naši zemi nepřimějí ke změně kurzu v obraně lidských práv pro náš národ i pro jiné národy.

Kuba slaví tento den, 10. prosinec, Světový den lidských práv, s vysoko zdviženou hlavou a s přesvědčením, že její lid vítězně ubránil a vždy ubrání revoluci, jež mu opravdu otevřela cestu k reálném výkonu lidských práv, všech lidských práv pro všechny syny naší vlasti!

Děkuji mnohokrát

Návrat na úvodní stránku